Absinthorix wrote:*vypadl z postele* Sladká Juano, tohle ne
Až to tu skončí, hezky se protáhnem,
studeným pivem zmírníme třes.
Na zvadlý těla svršky si natáhnem.
Už není včera, nyní je dnes.
Až to tu skončí, bude se uklízet,
ale už bez nás zaplaťpámbu.
My budem jinde umění nabízet
kultuře celé dělat hanbu.
Aneb:
Včera jsem zemřel a je mi líp
pouze mě mrzí, že jsem tak pozdě chcíp
Také díky za sraz - jen příšte opravdu orpavdové (papírové) zpěvníky!!!
Taktéž musím vyjádřit obdiv jistému nejmenovanému jedinci, který se dokázal skrz celý večer neustále vracet ke své jediné platonické lásce. Ač byla/je (jak jsem pochopil) Vilma láskou dosud platonickou, o to konkrétněji onen bard popisoval její psýché a - s přibívající hladinou alkoholu v krevním řečišti - se popis vyjadřoval i k její stránkám o dost víc prozaickým, tělesnou stavbu nevyjímaje.
Molly wrote:ak vám něco povím... Horovovější cestu z hospody jsem fakt nezažil. Mlha, že jsem neviděl dál jak na 7metrů, u sebe nemám žádnou zbran na obranu (po kapsách jen kazoo a irskou píštalku, kukri se nevešlo), jdu z Bílé Hory do Řep přes pustinu... Má to něco do sebe!
A díky za srazík... super večer po nějaké době
.
Copak tobě, tobě bylo hej! Já se táhnul zpět do svého doupěte, kriticky přetížený, s únavou přes 80%, nemožností kouzlit a vydán napospas (h)různým NPC, kteréžto mlhou kolem mě slídily během mého 25 minut trvajícího čekání na tramvaj (předchozí mi ujela před nosem). :/
Věru, když jsem sledoval skupinu nadměrně pigmentově obdařených, jsa rozjívených alkoholem a mezi sebou volně projevujících agresivní sklony - tak jsem přemýslel jestli se před případným útokem mám krýt svým nástrojem, nebo jej nechat padnout a zaútočit. Co by udělalo nástroji větší skodu... :O
