Thalie

Vorenova zpověď


Jo *odplivl* v tomhle ponurem miste si tohle proste musim vodvypravet a zavzpominat.Jak sem se k ni vubec dostal?No chtel sem prachy a zabijet me vzdycky bavilo,kor po boku tyhle krasavice.Moje kosa byla zvykla na krev,ale tolik litru rude spouste jeste necitila vod ty doby co sem byl ve sluzbach Isabell.Zatraceny pravidla,zkousky pro prijeti,chtel sem bejt jednim z nich.Jednim z tech co ji slouzili,bejt voddanej jenom ji a to taky porad sem!*zatal pesti*Z tech paznechtu v cernym brneni mi bylo zle,chtel sem bejt nejlepsi a nezklamat!Von taky kdo by ti vodolal Isabell.......*zasnil se na okamzik* Vidina prachu me lakala to jo,vo ty nouze nebyla jak uz sem byl jednou u ni.Zaclo se mi darit,ale k cemu to kdyz uz me ani zadna kurva nelakala.Chtel sem proste ji.*na tvari se mu objevil kysely
vrazedny usmev* no nikdy bych nerek,ze budu nekdy tolik milovat.Zatracene sme si uzivali,ale to sem nebyl jedinej,nikdy.A to me kurevsky stvalo!Tolik nadavek zkrz zuby procedenejch do vetru,kdyz byla pryc,tolik urizlejch hlav ze vzteku.Sotva bych si votevrel hubu na ni uz by bylo po me.Rika ze miluje a zaroven boda dyku do zad,nemilosrdna.Moje odmerenost k ostatnim byla dost velka,ale prikaz je prikaz!Von ten velitel by dneska cumel jak ta moje kosa umi radit!Ale kdyz tak zavzpominam na Mága z tech oddanejch Isabell,byl to zatracene dobrej chlap.
V kouzlech se nevyznam a rozhodne dam prednost poradny rane do palice,ale jeho uchylnost a zvrhlost se mi zalibila,jo *kyvne razne* pekne sme si zaradili.Uz jen ze zacatku pri mym prvnim ukolu vod pani Isabell mi nesed jeji oddanej sluzebnik,Lovec.Zatracene ja snad zarlil na kazdyho poskoka!*odpliv a zacal brousit kosu*Kdyz sme chodili v deseti,jedenacti,kurva snad i patnacti *vahave*nase tlupa pod vedenim nasi pani lesy a krajinou,porad bylo koho mucit.Nekdo se nam hodil a kdo ne .....no tak to mel blby.No jo *plivl na kosu* kdyz ji muceni nebylo nikdy dost.Hlavne ze sem ji vodrodil decko,zkurvenej reznik by byl na me mekkej!Co vim tak toho syna Samuella nikdy nemusela.*prejel si rukou po plesce*Prej starej se vo nej Vorene,at je z nej hrdlorez a bojovnik po otci.Co ja sakra vim jakej byl kabr jeho otec.Asi velkej kdyz vo nem furt mluvi.*naprazdno se naprahl s kosou*No moje plany ze bude moji zenou nebyli zrovna naplneny.*zasmal se*No jo,ta me vzdycky dokazala prekvapit.Mam zvedy,sluzebniky,strazne *snazi se imitovat jeji hlas*,sluhy,chuvy,milence,milenky........kam chces byt zarazen ty?*rozsekl kosou vejpul hlavu prochazejiciho kobolda*No kdo by nerek milence kdyz se ptala......No tak tim sem se stal,ale oddanej sem ji byl porad stejne.Jenze sem kurva nebyl jedinej! *rozslapl nohou zbytky z hlavy kobolda*Kdybych mel sesekat kazdyho milence co mela,tak bych s tim sekanim taky nikdy nemusel prestat.Kdybych tak mohl zabit i bez jejiho svoleni.*setrel krev z kosy*Tech decek co sme nakradli.....Clovek ji chtel prinyst cerstvou krev a dockal se akorat bicovani.*prokrupe krk*Ne zadna ji nesaha ani po kotniky.*razne prehodil kosu pres rameno a sel dal do tmaveho tunelu*Praseci lidsky hyjeny zaplakali a jeste zaplacou,nez se vona dostatecne nasyti krvi.No nedopsutil bych aby se na ni nekdo byt jen krive podival.Sakra nikdo na ni nebude cumet kdyz nerekne!!*zarval a rozebehl se na wyrma*No tak v tom vsem kuchani strev sem vychovaval toho jejiho snedyho prcka.Krmil ho masem a krvi at je z nej poradnej chlap!No jen to skvrne dostalo do ruky kudlu uz porezalo ksift ty seschly chuve.*s silenym vyrazem se zasmal a vyrizl srdce wyrma*Vobcas sem i videl tu prtavou Scarllet,kdyz uz sem byl v tom pralese.Na muj vzkuz az prilis rozmazlena,ale koho to zajimalo.Kdyz sem si ziskal jeji duveru po case,vypracoval se a trenoval umeni boje,zaucoval sem vostatni co meli slouzit.Rozdaval zoldy a tak.Tu duveru sem sakra fakt mel,kdyz mi rekla i svy pravy jmeno a ve me hned zatuhlo.Rozdaval sem jeji prikazy ostatnim.....no se ani nedivim ze uz to ani nestihala.Ta se radsi vzdycky ujmula bice kdyz se neco zvrtlo.*protahl se a koukl do tmy na konci tunelu*Vykuchal bych vsechny kdybych mohl.Vcetne toho Adriase.......prej milenec.Hned bych ho vykastroval kdybych nemusel odprisahnout,ze mu neublizim dokud nerekne.*ruda zare na jeho kose mu sviti v naproste tme v tunelu*Ten mag Ismael byl taky tak drzej,ze bych ho predhodil prasatum!Vsechny bych je podrezal,cumeli na ni vocima.......vocima!proste na ni cumeli!!*zacal zlostne rozsekavat vejpul tela troloku*Najdi jedy,zab tuhle,vykosti tohodle,prived tamty,zauc tajtoho,chran tuhle,podrez si zily.......vsechno pro ni sem udelal a udelam!Tak ji miluju!*utrhl ud umirajicimu trolokovi a vraci se zpet*Zkurveny misto,jen vyckat pokynu.*naprazdno sekl kosou aby z ni odlitli kapky krve*No a ted sem na tyhle podelany misi.....*koukl na branu Charaxsu*Stejne nechapu proc tu dceru tak chce,kdyz svoje vostani deti predhazuje driderum,no ja se v ni teda nevyznam.*sundal helmu a promnul jizvu na krku,na ktery jde krasne videt pleteni konopnyho lana*Nevobesili me kurva nadarmo*ledove se cinicky zasmal*.....jeji vuli rad vykonam!*razne se naprimil*Uz jen par mesicu Vorene,pak ty cerny huby budou mit rychlej konec!*pomyslel si,kdyz se uzirave
presvedcoval o pomste za uctu prokazujici drowum*Isabeeeeeeeeeeeell!!!*krici v sobe kazdou minutu v tmavych koutech podtemna s kamennou tvari*

Druhorozená

Když sem se narodila sotva jsem mohla vědět,co mě to vlastně čeká.První co si pamatuju z mého dětství byl pohled na vždy zkroušenou chůvu v zakrvácených šatech,lesklé kamení a mládě pandy při pohledu z okna. Dnes už vím,že to místo se jmenuje Allwariel. Ušáci procházející pod jediným malým okénkem vytesaném v kmeni stromu.Pamatuju si na spousty hraček a lesklých kamení. Drahé šatičky mě však zcela nikdy nepovzbudily.
Kdybych znala pravdu,věděla bych,že jediný kdo mě miloval byl můj otec Mihiru.Od první chvíle mého narození.Věnoval se mi a ,měl mě neustále u sebe.Záleželo mu na mě. Když se s ním však Isabell rozešla,rozhodla se že si mě nechá. Ať už z důvodu vydírání či jiného. Byla sem odsouzená k tomu žít s ní.Kdybch znala pravdu věděla bych že se o mě i Isabell starala zkraje tak jako o svou prvorozenou Agnes. Isabell začarovala kouzlo aby jeho mysl byla čistá a nedala se omámit a nechávala je hodiny samotné z otcem venku po večerech vysedávat a věnovat se jeden druhému. Ano,měl mě rád. Ae to už se nikdy nedozvím. Od ztráty mé sestřičky se vše měnilo,včetně mé matky Isabell.Hlavou se mi mihotalo několik neustále dokola míjících se otázek-Kdo je můj otec?Je ta zlá žena opravdu má matka?A proč tak lpí na tom abych nosila prsten s rubínem na své ruce?Proč mě skrývala?Proč se o mě nestarala?........
Tyhle nezodpovězené otázky mi nedávaly spát ikdyž mé noci byly poklidné. Nikdy mi nebyla dána do ruky zbraň,snad abych si neublížila. Za to krev,to byl jediný důvod proč mě Isabell navštěvovala....abych měla dostatek tekutin říkávala. Kupodivu to nebylo tak špatné a časem jsem si i zvykla. Mé dětství bylo mezi čtyřmi zdmi.Učila jsem se způsobu vyžší šlechty. Neříkám,že sem zrovna vyšívala krajky,ale jak uvázat korzet bych zvládla. Všeho mi bylo nadmíru dopřáváno,všeho hmotného a majetného.
První muž kterého jsi pamatuju byl bojovník Vorenus. Sice byl dost odměřený,ale aspoň věděl i někdo další,že existuju. Toužila sem opustit to místo,ale byla sem vězněná a řekla bych,že chůva neměla také na výběr.Po celou dobu se o mě starala jen ona,Beatris. Kdo ví jestli to bylo její pravé jméno,já upřednostňovala oslovení "chůvičko".Asi ji musela Isabell něco strašného provést,že se jí tak bála,nechápala jsem.Byla jsem příliš malá.
Jak sem ale byla starší,docházelo mi proč tak lpí na tom abych jí neříkala "matko". Sic jí byla,nechovala se tak,nikdy!Časem mi řekla,že jsem se narodila jako druhá z dvojčat a kdo je mým otcem. To mi bylo překvapení......Proto ty rudé vlasy,proto ty špičáky,proto ta tmavá pleť a růžky.......Když mi začla růst malá křídla uvěřila sem jejím slovům,že mým otcem je tiefling.I kdybych jí však mohla říkat "matko",za to co mi provedla bych jí tak neoslovovala.
Nastal čas kdy sem byla starší a ona zamordovala mou chůvu. Rmoutilo mě to protože sem jí měla ráda. Konečně si mě však vzala pod svá křídla a řekla,že je čas.Učila mě ty svý intriky a byla by si mě i nechala......Sem tam se o mě začli starat její muži.Ale dbala na to abych zůstala neposkvrněnou. Nechtěla sem se vzdát svých hraček,byli mé,jen mé.Nikdo mi do té doby nic nebral. Isabell vždy poslala malé dítě do mého pokoje.Ten dům ležel na odlehlém místě u lesa,zvláštní místo.Nikdy sem nepochopila,kde se tam bralo tolik dětí.Tak či tak ty děti mi chtěli brát mé hračky!!!Isabell je podňecovala ať mi je vemou. "Vždy bude někdo,kdo ti bude chtít vzít co je tvé.Ty se musíš naučit bránit co je tvé."Říkávala a třásla mi rameny."Zab ho Scarllet,zab!!"Naváděla mě abych uhodila malého chlapečka.Po chvíli hecování sem chlapečkovi vytrhla dřevěného koníčka z ruky a uhodila ho jím do tváře a znovu a znovu.Vidím to jako dnes.Isabell se jen smála.Zabila jsem ho.Isabell z něj vysála předemnou krev se slovy "Něco v tobě přecejen bude.Teď když ses naučila chránit si,co je tvé,musíš taky umět vzít si co ti právem náleží,tedy vše"......Upíjeli sme spolu čerstvé krve malých dětí...téměř každý den několik let.
Různými způsoby jsem se učila ubíjet "protivníky".Vždy však holýma rukama a tím co jsem měla po ruce.Snad mé drápy na rukou mi tak vypomáhaly když sem vyškrabávala oči.
"Proč mám pořád nosit tenhle prstýnek s rubínem Isabell?" Po letech nevědomosti sem se jí optala."Protože tvá sestra nosí ten samý,jednou se tak poznáte." Tím jsem pochopila mnohé.
Rostla sem a chtěla sem konečně být i mimo zdi. Chtěla sem najít svého otce. Isabell měla pořád nějaké starosti a každý den jezdila pryč. Vydírala jsem tedy novou chůvu aby mě pouštěla ven. Říkala jsem,že IS řeknu lži o tom,že lehává na lože s Vorenem a že bude vždy věřit mě jakožto dceři. Plány vycházeli,měla strach. Toulala sem se pár měsíců po krajích. Navštvívila sem dokonce i místa jako Ivory a Doubkov. Plno lidí,plno zvířat a mnoho hlasů,které mi tak lezli na nervy.Zjistila jsem jak je Isabell v kraji obávaná a potajmu zjišťovala klepy po vesnicích. Vše sem si ale nechala pro sebe s tím,že z toho jednoho dne vytěžím. I jako přepadená drowem v jezevčí jeskyni sem si připadala
nepřemožitelná,když sem měla za zády jméno své matky. Tehdá mi vyžší síla dala moc a on se ke mě nemohl ani přiblížit. Cosi mě chránilo. Zjišťovala jsem vše možné o bylinkách a zvyklostech denního života. Život té chudé vrtsvy mi však přišel nudný.
"Varuju tě dcero!Nevycházej z domu a už vůbec se nesnaž utéct.Jinak tě ztrestám a ty víš jak milá dovedu být." Při strachu z těhle slov Isabell jsem se pokaždé vracela zavčasu domů. Čím víc sem o ní od druhých věděla,tím víc jsem se jí bála já sama. Cožpak by mohla zavraždit vlastní dceru?Ne toho by nebyla schopná,říkávala jsem si.
Co se však odehrávalo mezitím co sem trajdala po krajích?Chůva měla z mé matky takový strach,že jí nalhala,že pobízím Vorenuse a lákám ho na své lože.Pro IS by to bylo jistě potupné a neodpustitelné, tak moc,že jejím slovům uvěřila. Než aby byla na vážkách uzamkla mě na pár dní do komory a nechala hladovět.Jak si to vyřídila s Vorenem to nevím,bylo mi to jedno,od té doby už sem ho neviděla.
Co však Isabell nevěděla je,že sem byla zbita a to jejími kumpány.Jednoho dne mě vypustila na zahradu a sedla si ke mě i s tím jejím věčně zakrváceným bičem. Řekla mi že nadešel čas.Bála jsem se co má za lubem. "Buď hodná holčička a nastav ruce." cvak,pouta se zacvakla a já nasucho polkla. "Co se děje Isabell?Provedla jsem snad něco?"
Pohodila se mnou do trávy a sklidným hlasem se mě ptala..."Seš ještě panna ty čubko?" Ihned jsem jí odvětila,že jsem,což byla pravda. Malicherně sem jí začla nadávat co si myslí,že sem její dcera!To jsem však neměla. "Budeš otročit u černejch tlam,to tě naučí neuposlechnout mé rozkazy o vycházení z domu!!"Marně sem se jí snažila přesvědčit o poslušnosti,ta chůva!Ta potvora to na mě vyzradila a ještě si jistě něco navrch přihodila!!Pomyslela jsem si."Ta chůva lže Isabell,věř mi!"Bránila sem se dalším poutům."Chůva už lhát nikdy nebude i kdyby chtěla,postarala sem se o to." Poslechla sem si její mrazivý smích.Z očí se mi hnaly slzy proudem."Neřvi!!Tvá sestra by nikdy nebrečela a to má větší důvody,tak přestaň ti řikám!" Přiletěla mi rána bičem.Sestra pravila,už sem věděla oč jde. Věděla jsem,že je někde ztracená v podtemnu a tohle je má cena za to,že nejsem prvorozená. Hnul se mnou vztek a pověděla jsem jí o tom,co se mi přihodilo,jak mě zbyli její lidi."Cože?!!Couráš se v okolí Ivory,zvoláváš mé pravé jméno,bavíš se s tím kým nemáš,oháníš se mým jménem".........Přímo sem viděla jak ji zrudli oči hněvem. Zamrzlo ve mě. "Měli tě zabít na místě Scarllet!Xi'An vojeď tu tvoji nepoučnou zadnici!" Marná má slova o tom,že to nebyla má vina,věřila jim víc než mě. "To je necháš ať jim to projde?" Zvlykala jsem. "Jako že je nebe nademnou postarám se vo to. Na nic co je mé mi nikdo sahat nebude dokud nedovolím!" Nedalo mi to a znova sem se rozplakala,když ze mě servávala šaty. "Xi'An požehnej mojí poskvrněné duši,pudeš na oltář dceruško.A jestli nejsi panna zapřísáhle!!" vykřikla "Sama tě vojedu!" Zapřáhla mě svázanou za koně a já se loučila se slzama v očích se světlem,vzduchem,životem.....
Cestou sme potkali jednu elfku,co si četla kdesi v lese opřená o kmen stromu v zamyšlení. Rázem Isabell sesedla z koně,připoutala mě k okovům a než elfka stačila Isabellrozpoznat,už měla i své ruce v okovech na řetězu hned za mnou. Vedla nás dolů po schodech hlouběji a hlouběji do podtemna a stále škubala těma zatracenýma řetězama. Čekal tam drow,říkala mu takovým divným jménem Ur Url....Už netuším.Ale poznala sem ho,byl to ten samí,co mě chtěl přepadnout v té jezevčí jeskyni u Ivory! Předhodila mu mě jako kus masa. Tehdy sem jí prvně šeptla "Mami,prosím." Věděla jsem,že by měla tu moc změnit osud a své rozhodnutí. Dost možná se i nad tím co dělá zamyslela,jak však slyšela z drowí huby slovo "Agnes",přešla v naprostou rozhodnost nad mým osudem. Předala mě tomu drowovi a tím i zpečetila mou cestu osudu. Nechť má Xi'An ze mě požitek a v druhém životě mi dá sílu pomsty![/i]!

Agnes - Život ve stínech
V okovech připoutaná k uhnilé mrtvole v tmavém koutě,promítám si vzpomínky. Bojím se otevřít oči i je nechat zavřené. Hledím na své dlaně anepoznávám je. sedřené,krvavé a ledové. Je tu stále taková zima. Za celá ta léta sem si stále nezvykla. Vždy když se otevřely mříže cely,věděla jsem,že s eněco stane,něco nebezpečného a zlého. Už sem přežila otrocké boje spořádané drowům pro zábavu,prolitou krev mou i jiných otroků. Mučící chvíle i zvrhlé orgie na pokyny a přesto sem stále tu a žiju. Nikdo z ostatních,co sem viděla,tu nevydžel tak dlouho. Pamatuju si na chvíle kdy sem nadýchávala bublinu mé krve na podlaze přede mnou. Tak vysílená,že sem se nemohla pohnout a uhnout smrtící ráně nepřítele do mé hlavy. Smířená se smrtí jsem zaslechla slova kněžky. "Dost. To stačilo pro mé ukojení." Chtělo se mi brečet, přála sem si konec mých dní,svou smrt. Nechápu jak sem za těhle podmínek vůbec přežila. Co mi od mala dávalo sílu,kdy už sem se jako batole blahočila v krvi........až po teď ?

Přehlušit hlad
"Coje to zase?!" Ptala se drowka,když viděla kus odkouslého masa z Agnesiny paže. "V cele byla sama,zjevně měla hlad paní." Odvětil drow a zaryl důtky polomrtvé Agnes do rány. Drowka se chladnokrevně zasmála,zaklonila mírně hlavu a prohlídla si Agnesinu tvář. "To je ta co tu je od mala?" Drow ihned odpověděl na dotaz drowky z bičem jež dohlížela na želář "Ano paní,to je ona." Drowka odvrítila zrak a odcházela pomalými kroky z želářnice poťukávajíc si přitom bičem o stehno se slovy "Dej jí zbytky z otroků a čerstvou krev,než tě sama předhodím krysám do stok."[/i]

Křik jako předkrm
Agnes hladila po vláskách malé lidské mládě,dívala se mu do očí a utěšovala jej."tak dělej pekáč už je vymazanej." Popoháněla jí otrokyně,kuchařka. Agnes pečlivě oholila břitvou dítku hlavu a nahé jej vložila do pece. V kuchyni vždy převládal dětský pláč,křik a ten strašlivý puch,který se vám dostal snad až pod kůži. "Na co čumíš škvrně? Hybaj pro vodu než řeknu,že jako pomocnice v kuchyni nestojíš za nic." Kdybych měla co plakat,naplnila bych slzami zrovna ten sud co sem nesla s vodou. Ráda sem podlévala pečící se děti,novorozeňata. Měla sem pocit,že jim tím prokazuji svou lítost k nim. Tímto gestem sem je oplakávala i když mé slzy byli vyprahlé.

Pouhá hračka
*TRH,RUP* Nedalo jim moc práce zpřetrhat ten kus hadru,co jsem měla na sobě. zaryla sem otrokovi nehty do tváře. *MLASK* Hned při první facce od bojového otroka sem padla do kolen. Zmocnil se mě vztek. Zakosula sem se nahému bojovníkovi do vnitřní strany stehna. "Ty malá mrcho!" *CVAK,CVAK* Rázem mě dva zbylí otroci připoutali k řetězům. "Zlomte jí prst!" *KŘUP* Ááááááááá! *SMÍCH* "Chceš ještě holčičko?!Né?!Tak drž!" Plivala bych na ně,ale je by to ukojovalo ještě více. I můj křik i mé pohnutky a odpor. Za ta léta sem vychladla,jako bych už byla po smrti. Bez emocí,bez naděje,jen vzpomínky mě zžíraly. Jen předhazující hračka pro krysy.[/i]

PRSTEN
Od mala mi nebyl odebrán. Maličký stříbrný kroužek s krvavým rubínem. Po jeho vnitřním obvodu byla vyrytá čárka a vlnovka. Nevěděla jsem zda to není pouze škráblé nebo to značí někoho iniciály. Že by to byli snad mé iniciály? Neznála jsem své jméno a z úst drowů bych v něj stejně nevěřila. Přemýšlela jsem jak sem se tu vůbec ocitla. Zda sem se narodila otrokům tady v podtemnu? Ale něco mi říkalo,že neexistuje pouze noc a tma jako tady. Že musí existovat i světlo. Že sem se nenarodila jen proto abych trpěla. Chtěla jsem pryč a nikdy tomu nebylo jinak........[/i]

Vorenus, staré časy

"A oslovovat mě budeš MÁ PANÍ!!" Dodala Isabell poslední ze svých mnoha podmínek pro službu u ní."Ano má paní."Odkráčel sem za dohledu Mága vyhlídnout ženskou oběť.Potkal sem ňákou uhopsanou malou elfku,co si furt pískala.Říkala,že jde hledat brusinky.Jak lehká oběť.*Zasmál se,když vzpomíná.*Brzo dopískala když sem ji v lese řezal hlavu.........pomalu.Marně se mě snažila uprosit,alejá vo službu u Isabell kurva stál.Potom co sem dones palici tý holky,musel sem vypít číši se smrtelným jedem."Jen odolní vydrží.Slabochy nepotřebuju."*Vzpomíná na její přísná slova při každém úderu biče.*No......ověřovací zkouškou sem prošel.Byl sem zkraje pod dohledem těch co už uměli běhat v jejích manýrech."Nebude zcela připraven dokud neřekne velitel,nikdo!"A měla pravdu,čekalo mě ještě mnoho zkoušek......hodně řezání a utínání hlav.
Na úkor toho jaký sme dostávali kapky se nám však uměla štědře odměnit,už sem nemusel řešit v kterým krmelci zas přespím.Měšců bylo najednou dost.Když sem u korbele ve chvíli klidu pozoroval její tělo,když zrovna naverbovávala pár kumpánů,nedalo mi to a prostě sem se musel ozvat.
"Umím bojovat."*Osočila se bojovnice,když stála o služby u Is.*"Bojovat?Ženský neberu.Ale kurva bys byla slušná a mí chlapci potřebujou povyražení,co říkáš?"*Is si ji prohlížela jako kus masa a mlaskla.*"Žádná kurva,bojovnice povídám."*Osočila se znovu žena v kožené zbroji.*"A co teď?"*Hodila před ženu nabytej měšec zlaťáků.*"Změnila sem názor."*Usmála se a schrábla měšec od Isabell."Kterého mám vzít prvního?"Optala se a rozhlídla se po mě,ta coura špinavá!Isabell na mě tehdy jen koukla a řekla jí,že prvně půjde s ní ať vidí co svede.Sralo mě to,s Is sem měl jít já!No,jako jedna z mála se zlože s ní vrátila.Řekla jen,"Užijte si pánové."a předhodila nám novou kurvu.Radši bych si ho uřízl než jít s jinou,naplno mě omámila jediná.V klidu si sedla a začla si hrát s bičem."A co ty Vorene?Jdi a užij si!"No rád sem splnil její rozkaz.*Zasmál se šibalsky.*Čapl sem jí no a zbytek už si asi domyslíte.....Ne,nedomyslíte.To si totiž ani neumíte představit.Jooo Isabell*Povzdechl.*
No snažil sem se tak aby se to vopakovalo a vydařilo se.Moje tělo sice poznalo středověk a kolikrát sem nebyl schopnej pár hodin boje po jedný noci s ní,ale sem kurva chlap a vydržel sem to a stálo to za to!*Nahodí ramena.*
Začal sem si myslet,že pro ní něco znamenám....chyba.I když byla těhotná pořád to střídala častějš než se mění počasí.Že prej byla věrná jen když žil ňákej Hakím.*Uchechtl se.*No,po ňákejch těch měsících velitel řekl,že sem připravenej.Rychle sem se votrkal a kolikrát i velel větším akcím.*Pamatuje na okradení a zavraždění prodejce drog ve stokách,přepady paladinů před pevností,kradení dětí,znásilňování všech,pak už mu jen hlavou kolují obrazy střev,krve,třískání biče a úšklebku Isabell.*
Vždycky sem obdivoval tu její vychcanost.Seděla si jak panička v bílejch šatičkách,jemně mávala vějířem a jakožto snoubenka mága azurové věže se považovala za nedostižnou.Na votázku jestli to kurva myslí vážně s tou svatbou se vždycky bez vodpovědi jen šíleně zasmála,řek bych že to nikdy neměla v úmyslu.Čistá taktika.V hlavě se jí rodily plány jak se stát mocnou a to se jí taky dařilo.Nechtěl bych být její nepřítel.
Dokonce sem zkraje vopravdu věřil že se menuje Gabriell.*Uchechtl se znovu.*Jaká to bojovnice,nosila těžkooděnou zbroj a tím zamítla veškerou možnost nebo náznak toho že se vyzná v magii.Uměla překvapit když její mocná kouzla se přiřítila na protivníka,to se musí nechat.Všechno měla zavopatřený.Bylo nás čím dál víc....
Nevím kdy přesně sem se do ní zamiloval,ale chtěl sem aby věděla,že bych pro ní dal život bez váhání,že sem nejoddanější ze všech.Chtěl sem bejt její muž a ona má ženská.Přísahal sem jí na Helgarona věrnost a oddanost.Využívala toho.Ale nešlo jí odolat!!
Časem mi řekla že mě taky miluje,uvěřil sem.Až dneska po letech vím co její "Miluju tě" znamená.Co její věta "Všichni mě budou buď milovat a nebo nenávidět.".Že je smyslná a každého omámí a očaruje.Včetně mě..........

těhotná Isabell v přetvářce

naše PANÍ bez přetvářky

Popis Isabell

Jakže to vlastně Isabell přesně vypadá?Kdo by to věděl lépe než sama tvůrkyně. Přečtěme si tedy pravou podobiznu do podrobna. O Is víme, že oplývá neskutečnou krásou, kde kdo by řekl že až božskou. Kolem jejího těla vyskytuje se jasná aura, jakoby silueta její plnotvárné postavy, která jí dodává na charizma. Výška její štíhlé postavy je tak akorát,
ani nízká ba ani vysoká. Její pleť nikdy nedosahovala snědších odstínů víc než-li snad pouštní písek, panovala někde mezi ním a bělostí mořských perel. Celkově je její postava plna křivek svůdných a neodolných pro ženské rysy. Prvořadě jsou obdivuhodné vlnité vlasy sahající až na zem, lesknoucí se barvou obsidianu. V mládí nosívala kratší ofinku hnedle nad tenkým vkusným obočím,časem ji však nahradila dlouhá spirála pramene. Tento jev byl krásným příkladem jejich rozmarných vábivých zvyklostí. Asi tak nejčastějším z nich bylo točení pramene vlasů okolo prstu. Z toho tak zůstal jev zvaný lokna. Hustota vlasů nebyla přespříliš vysoká, za to každičký vlas oplýval sílou a pružností. Vždy vlasům věnovala tu největší péči. A tak není divu, že po vonných olejích a sirupech byla v závětří její blízkosti cítit svěžest aloe a aromatického vlčíku. Když se zaměříme na její tvář, okouzlí nás čarokrásnost, nevinost a mladistvost. Pokud budete hledat jedinou vadu pleti,jedinou jizvu či snad bradavici,pak hledáte marně. Vizáž anděla jí
především stvořili hluboké oči, vsazené jako dvě poměnky do hustých dlouhých řas. Nejen lesk jejích očí, ale právě tak i nebeská modř, uchvátili a omámili nejednu duši. Hned pod nimi byl menší nosík, mírně zdvihlý,do tvaru malé bambulky. Dalším skvostem jsou plná svůdná ústa. Ten kdo spatří její ne moc častý úsměv na její rozjasněné tváři, spatří bílý rovný chrup až se mu z toho samotnému chlupy naježí. Pakliže jsme probrali její tvář je nutné podotknouti i Isabelliných šperků jako je její kovová čelenka na čele. Znemála mezi ně patří i lesklé naušnice. Popsat je bude obtížnější neboť je naše dámička ráda střídá. A nebojí se využít i všech třech dírek po stranách v uších. Její ruce jsou oběnčeny prsteny, náramky,řetízky a koženýmy provázkami s přívěšky. Tím nejnápadnějším je prsten na levé ruce prsteníčku. Stříbrný prsten od Mihiru se vsazeným kamínkem Xi'Aniny slzy ve tvaru srdce.

Nepovšimnuté tak zůstavaly její čisté dlouhé pevné nehty, pokud zrovna nebyly od čerstvé krve. Na malíčku pravé ruky však jeden nehet vyčníval z řady, byl totiž zhruba o stonek sedmikrásky delší. Smáčela jej pokaždé když něco ochutnávala. I na krku je tomu tak, že velí zde mnoho leských šperků. Nic z toho bychom však nenazvali cetkou. Nejviditelnější je přívěšek ve tvaru pavouka pohupujíc se mezi výstřihem pevného poprsí. Tento tvar na ní uvidíme hnedle několikrát-v podobě šperků, tetování na její levé lopatce a v živé podobě lezouc po jejích šatech držíc se každého vlákénka,zanechávajíc pavučinu. Během života si nechala i vytetovat letícího černého draka na pravé stehno. Znak vnitřní síly. Z toho jsme tak poznali její zálibu ve špercích, pavoucích a čistotě. Zajisté mezi ně patří i vkusné oblečky nezakrývající jí nikdy víc jak třetinu pokožky. Vévodí černou a rudou barvou. Pouze pokud jde do těžšího boje zahalí se celá do tmavého roucha a zakryje svou tvář helmicí či kápí. Její chůze je ladná a dosti pozvolná. Kráčí vpřed malými, ale pevnými krůčky vždy vzpříma a pyšně. Často jí vídáme v jakési Cesarově póze se zdvihlou bradou hledíc do dáli. Vyjadřuje tak svou nadřazenost vůči ostatním. Sebevědomí této ženě nechybí. A i
přesto, že odrodila prozatím tři děti a táhne ji na třicet zim, stále působí plna mladistvé energie i vzhledu. Pokud budeme velmi kritičtí můžeme jen říci, že uzrává věkem jako víno. Jejími doplňky jsou především malá,ale o to mocnější černá hůl s lebkou, již neznámého paladina, na jejím konci. Velký obouruční meč,nazývaný taktéž Isabelliným mečem pomsty, zářící rudými runami po celé délce čepele. Ať už v záhybech šatů nebo v koženém pouzdře připásaném kolem stehna má vsunutou ostrou dýku. Nejčastější zbraní je u ní ovšem bič "bolesti" ,s kterým si ráda pohrává. Snad i proto je vždy od krve. Isabell nikdy není sama a proto zbytek náčiní nosívají poddaní nebo žoldáci. V jejím soukromém vaku tak nalezneme speciální mučící nástroje, oblíbené cejchovadlo ve tvaru čárky a vlnovky jako IS, důtky, katanu, ale zrovna tak i svítilny, vějíře a lahvičky s podivným obsahem. Jednu z nich ovšem nosí stále u sebe, přidělanou hned vedle dýky, strčenou za koženým páskem na stehně, tzv. Isabellina lahvička s krví. Pokud naše Is potřebuje nabrat síly, je jím prvním zdrojem.Ještě častěji než při chůzi či v Cesarově póze ji můžeme zastřehnout prohánět se tryskem na divokém černém oři, který za sebou občas zanechává krvavé stopy nebo rozdupané mrtvoly nešťastníků v cestě. Oř se zarudlýma očima, co mu teče od tlamy proud slin a pěny.Po těle má mnoho ran do krve. Až na tyto zhmožděniny je dobře stavěný.Takovýto kůň je krotký pouze k jediné paní a tou je Isabell. Kolem její postavy září magie a její okrasy a ochrany. Pakliže na tebe promluví tahle žena svým tajemným a zároveň rázným hlasem, měj se na pozoru neboť jejím největším zájmem i slabostí je ona sama a její chuť po krvi nikdy neutichá.....................Možná proto si dopřává i tak příjemnou lázeň.[/i]

Zotročení sourozenců Evollových

Z malé odlehlé světničky v jeden krásný slunný den v ranních hodinách vyšli dítka,loučíc se se svou nebohou
babičkou, na cestu do lesa. Chlapeček si přehazoval přes rameno raneček,když ještě zaslechl volání stařečka ať se nikde nezdržují a dojdou do setmění do vesnice Ivory přes Dorenský hvozd. Celkem tak pět sourozenců vyšlo s nadšením dobrodružství na výlet bez sebemenšího strachu z lesa. Tou samou dobou však za sebou zavřela vrátka malá rozcuchaná holčička v šatičkách spěchajíc naproti svému tatínkovi s povozem z trhu velkého města Karathy. Ta vrátka se zavřela u domečku poblíž Doubkova, zapadlé místo. I stalo se tomu že dítka na sebe vzájemně narazila uprostřed hvozdu a poptávala se na sebe.Nejstaršího napadlo, že si zahrají na schovku. Dítka se rozutekla po okolí lesa. Jedno za balvan,druhé za strom,třetí do liščí nory,čtvrté za keřík,páté za srub a poslední hledalo. To se ví že ani nemukli a napínavě čekali až si pro ně někdo přijde. Ani si nepovšimli zapadajícího slunce. Najednou dítku v noře někdo zaterasil průchod ven velkým batohem. Děvčátku za keříkem přehodil přes hlavu černý pytel. Druhou holčičku za balvanem někdo chytl za vlásky a dal přes pusu zapáchající ruku.Chlapečkovi schovanému za kmenem stromu uvázal někdo smyčku kolem krku a utáhl. Chlapeček za srubem zrovínka zívl, když v tom mu přilítla facka se slovy "Neumíš dávat ruku před pusu?!" Byl to mužský hlas.
"Tři,dva,jedna,už jdu!" Zrovna končila zapikání malá hezoučká dívenka se zavřenýma očima. "Jen se mnou se piká za své hříchy maličká." Promluvil jí k uchu tichý ženský mladistvý hlas s rukou na ramínku. Všechny děti násilím odvedli pryč z lesa do své skrýše. V ní jim sundali z hlaviček pytle bytosti v tmavých zbrojích a hávech. Pohodili je do jedné
místnůstky a tam děti vyplašené čekaly co se bude dít dál. Po nějaké chvíli do světničky vešly dvě staré ženy s šedivými vlasy a jedna mladá strhaná dívka v ušmudlaných šatech.Všechna dítka popořadě umyla,učesala,ošatila a každému zvlášť tiše šeptala. "Nebojte se,hlavně buďte zticha a nebrečte.Slyšíte?Neplakejte...." Stařešiny div s brekem nastrojovaly nebožátka. Když dodělaly co měly, opět zavřely na petlici světničku bez okénka,s jednou židličkou a studenou podlahou. Když se otevřela světnice po druhé, ve dveřích stál mohutný půlork v černé zbroji a jednoho chlapečka namátkou vybral. Někde zrovna tou dobou už rodiny měly velký strach, kde se jen dítka toulají. "Huh,já vybrat první malej paní." Popostrčil malého chlapečka před křeslo na kterém seděla krásná dívka a hleděla na něj s úsměvem. "Jak ti říkají chlapečku?" Dítě neodpovídalo. Dívka na křesle kývla bojovníkovi po své levici. Ten vešel do světničky a chytl za ručku malou dívenku se světlými kudrnatými vlásky. Šel s ní zpět za svou paní a přiložil maličké příchozí dýku pod krk. "Tak jak ti říkají chlapečku?" S klidným tónem se ptala vyděšeneho malého hošíka. "Balíněk." Vyfňukalo děcko. "Tedy Balin." Odvětila dívka a opět kývla bojovníkovi co držel dýku. Ten její čepelí rozřízl šatičky holčičce a strčil jí k chlapečkovi. "Baline,zachraň se.Udělej něco co mě potěší." Přihlížející půlork mu dal malý nožík s radou ."Huh ty jí říznout do břicho." Je jasné, že chlapeček na nožík hleděl zděšeně. Tak zděšeně že ho upustil a rozbrečel se s voláním babičky a dědečka. Dívka,nyní už nám je jasné že jí byla Isabell, jen prokulila oči a povzdechla si. Pohlédla nadějně na dívenku. "A jak říkají tobě?" [/i]

"Šamatha." Utírala si uslzená očíčka předloktím. "Vem dýku Samatho a zachraň se." Holčička sebrala ze země dýku a koukla na Is nejistě. "Teď mu jí prudce zasuň do bříška a budeš žít." Ovšemže dívenka neuposlechla. "Ah bohové!"Isabell znuděně vztala a vyjmula holčičce dýku z ruky a vsunula jí do bříška chlapečkovi."Takhle.Není to *vysunula dýku* těžké." Po sále se rozlehl dětský křik a směsice mužského smíchu. Zbylým dětěm krev tuhla v žilách v očekávání nevědomosti co je čeká. Is vzala malou dívku na klín a kývla ať přivedou další. "Pššt" Utěšovala malou na klíně a projížděla jí rukou vlásky. Jako další přivedl bojovník na smrt vyděšenou holčičku. Začla ječet jen co uviděla mrtvé tělíčko chlapečka na zemi. Is se jí v tom křiku sotva mohla zeptat jak se jmenuje. "Umlčte jí někdo." Mávla rukou a špičkou dýky píchla do zápěstí maličké Samathy na klíně. "Zatraceně Vorene!!"Už nestihla zastavit nápřah kosy co rozpůlil tělíčko."Když řeknu umlčet nemyslím tím hned zabít!!" Isabell rozhořčeně uklidnila se tak alespoň napájením čerstvé krve. Sálem se rozmohl opět mrazivý smích. "Na co čekáš?Přivěďte další dva Orco." Jen co pustil přitáhlého chlapečka, chlapec zaběhl za roh a vzlykal. "Tohle je tedy vzrušující." Ironicky pravila Isabell se zakrvácenými rty.[/i]

Druhý stál jak přibitý. Půlork už šel pro chlapečka za rohem, když v tom ho Is zastavila. "Počkej,nech ho tam,uvidíme co z toho vzejde." Zábavně se pousmála. "Jak se jmenuješ chlapče?" Optala se nejstaršího. "Jsem Rezigus." Dítko sic plakalo,ale jeho slova se netřásla. "Vida Rezigusi.Chyť toho chlapce za rohem *svalila tělo mrtvé Samathy ze svého klína* a zabij ho.Pokud to dokážeš nechám tě žít." Chlapeček neuhl před válejícím se tělíčkem a natáhl si ručku pro dýku co držela Is v ruce.Is jí schovala do záhybu šatů."Sám si poraď.Než napočítá půlork do padesáti chci abys ho zabil,jdi!"Křikla Is a chlapec za rohem se rozutekl po místnosti držíc před sebou vázu ze stolku. Půlork se nejistě naklonil ke své paní "Huh má paní já neumět počí...." "Ještě tě neslyším počítat Orco!!" Skočila mu do řeči i když věděla,že je tomu tak. Půlork polkl a začal počítat s prsty na rukou. "Raz,dva" Kluci se honili po místnosti a bojovníci se smáli té podívané. "Vosum,šest,dvanáct,eh" Malý Rezigus hodil po protivníkovi svou sundanou botou,ten upustil vázu a zalezl pod stůl."Eeeh,tři,třiii a dvacet,deset" Pod stolem ho už však nebylo těžké dostihnout.Ozývaly se tupé rány.Náhle stáhli v pranici ubrus a Rezigus popadl vidličku.Tím si zajistil vítězství. Vylezl s výrazem jako vyzrálý muž s pevnou tváří a vidličkou od krve.Isabell zatleskala."Ten bude žít,odveďte ho k ostatním."
"A co má sestřička?!"Zamračeně křikl na Is přeživší. Is se zamyslela."Koho tam ještě máme?" "Jednu holku,dojdu pro ní má paní." Muž v černém plášti zašel pro poslední rudovlasou dívčinu. Byla ze všech nejhezčí.Is se zamlouvala neboť neměla ubrečené oči. Po celou dobu jí slzička nestekla. "Jak ti říkají maličká?" Dívka mlčela. Is k ní přistoupila blíž a dobře si jí prohlédla. "Mladé maso je zapotřebí. Neuplyne ani pár dnů maličká a budeš předhozena všem co stojí v téhle místnosti. Včetně tvého bratříčka. To je tvůj trest za jeho výkřiky Rudovlásko."Mrkla na malou Naomi a pak koukla na Reziguse."A ty si pamatuj,dokud budeš mít jazyk a nebudeš tázán budeš mlčet nebo na to doplatí tvá sestřička.Doufám že si mi rozuměl."Is je ještě zkoukla přísně."Jsem vaše nová matka!Patříte nyní mě.O vašich životech nyní rozhoduju já." Propla bič a šeptla Vorenovi. "Ocejchujte je a zaveďte k ostatním dětem."[/i]