Re: Literární koutek
Posted: 08:26 21. Feb 2013
by Lord_Berserk
Honzikova cesta - 3x
Kvak a Zblunk sou kamaradi
Ja Baryk
Deti z Bullerbynu - ctvrtku, vic sem nevydejchal
Zahada hlavolamu, Stinadla se bouri a Tajemnstvi velkyho Vonta
2 detsky super napinavy knizky vod A.Hitchcocka
Slabikar, Hustler, Ceske loznice a par detskejch Leporel
a pak se rozmoh internet a Thalie

Re: Literární koutek
Posted: 20:44 15. Mar 2013
by zachy
Tak jsem začal číst Barvu kouzel, 1. z 39 knih Zeměplochy a musím říct, že je to hodně dobrý fantazy

Re: Literární koutek
Posted: 16:07 09. Oct 2013
by skarbi
Nenajde se někdo, kdo se chce zbavit (nebo ví o někom jiném) první knížky ze série Warhammer - Otroci temnoty od Gav Thorpa - Spáry Chaosu? Koupím klidně za plnou cenu. Je to poslední knížka ze všech, co u nás vyšly, kterou nemám

.
Re: Literární koutek
Posted: 19:58 12. Oct 2013
by KaTo
skarbi wrote:Nenajde se někdo, kdo se chce zbavit (nebo ví o někom jiném) první knížky ze série Warhammer - Otroci temnoty od Gav Thorpa - Spáry Chaosu? Koupím klidně za plnou cenu. Je to poslední knížka ze všech, co u nás vyšly, kterou nemám

.
Neseženeš-li jince, pak věz, že toto...ehm...veledílo mám (jen a pouze) elektronicky. Máš-li zájem písni mi mail, pošlu. Můžeš si za pár kaček někde vytisknout

.
Code: Select all
Gav Thorpe
SPÁRY CHAOSU
Z anglického originálu The Claws of Chaos,
který vydal v Black Library Publication
Games Workshop Ltd.,
přeložila Leona Malčíková.
Ilustrace na obálce Adrian Smith,
grafickou úpravu obálky provedlo Vertigo, a.s.
Vydal Bohuslav Svoboda - POLARIS,
Podkopčí 464, Frenštát p. R.,
e-mail: svoboda@polarissf.cz,
v roce 2004 jako svou 155. publikaci.
Tisk - Slezská Grafia s.r.o., Veleslavínova 7, Opava
Vydání první.
Cena: 209 Kč
ISBN 80 - 7332 - 0444
Re: Literární koutek
Posted: 22:09 12. Oct 2013
by skarbi
Elektronicky mám taky, ale chybí mi v knihovničce, což mě neskutečně drtí. Když se tam vyjímá kolem 45 knížek, včetně Vlčích jezdců a jedna neúplná trilogie, to je k vzteku

.
Re: Literární koutek
Posted: 10:10 13. Oct 2013
by skarbi
Jojo, zkoušel. Budu číhat a třeba se časem někde objeví

.
Re: Literární koutek
Posted: 10:39 16. Oct 2013
by skarbi
Gratuluju, tohle jsem nasel taky. Ale tu knizku na sklade nemaji.
Re: Literární koutek
Posted: 11:48 16. Oct 2013
by Bahnak
Hm, tak pravdivost uvedených údajů jsem samosebou neověřoval

Re: Literární koutek
Posted: 17:04 16. Oct 2013
by G-ladiator
Vypadá to, že tak niha je vyprodaná uplně všude

Amazon ani bookdepository jin a skaldě taky nemají
Re: Literární koutek
Posted: 17:08 16. Oct 2013
by KaTo
Kamarád kdysi řešil nějaký podobný problém s chybějím výtiskem a nakonec se dohodl za "drobný" peníz přímo s vydavatelstvím na vytištění "jednoho" dodatečného vícetisku. Zkus to...co je to dneska pár tisíc?

Re: Literární koutek
Posted: 17:30 16. Oct 2013
by Aillen
Nevím, jestli někdo z vás četl rozsáhlou ságu o rodu Farseerů od autorky Robin Hobb. Vycházela léta s dlouhými časovými odstupy v nakladatelství Návrat. První díl vyšel v roce 2000, péoslední v roce2007. Jako poslední vyšla 7. část druhé navazující série "Snědý muž" - Zlověstné sny". Ale pak nakladatelství Návrat údajně zkrachovalo a další díly už nevyšly.
V originálu se ta poslední část jmenuje Tawny Man Trilogy - Quest Assassin a měla tři části:
Bláznovo Errand (2001)
Golden Fool (2002)
Blázen Osud (2003)
Jenže v nakladatelství Návrat každou knihu rozdělovali do nejméně tří a původní trilogie byla v českém překladu plánována do 10 knih, jako poslední vyšla právě ta 7. Zlověstné sny, chybí tedy dost velká část, možná by byla k sehnání v angličtině, ale to by mi nepomohlo. Nevíte, jestli se nedá někde na internetu sehnat fandovský amatérský překlad té poslední části? Hledala jsem to, ale marně. Ono by to nejspíš bylo porušení autorských práv, jenže takhle nemám šanci se dozvědět, jak to vlastně s mým oblíbeným FitzChilvary Farseerem dopadne
Nově byla od Robin Hobb v češtině jiným nakladatelstvím vydána trilogie Živé lodě, která vzdáleně s trilogií Farseerů souvisí. Ale jestli se rozhodnou vydávat znovu celou sérii od začátku a bude to podobným tempem jako to bylo v nakladatelství Návrat, tak se obávám, že se vydání konce nedožiju

Re: Literární koutek
Posted: 20:26 23. May 2014
by pavad
Ctu knihu od Oty Ulce: "Mala doznani okresniho soudce"
Autor byl par let soudcem (v obdobi let 1950-1953) v Plzni. Jak to slo tak utekl "za kopecky". Pilne si dopisoval se spisovatelem Skvoreckym, dosud glosuje udalosti svetove i ceske.
Vyse uvedena kniha na me pusobi trochu jako sbornich zidovskych vtipu. Ja jedne strane se absurdite popisovane chce clovek smat - na druhe strane je ona drsna realita.
V knize (mimojine) lici i udalosti po "Plzenskem povstani" (rok 1953, vzpoura delniku Skodovych zavodu jako reakce na komunistickou stranou spachane celonarodni okradeni formou menove reformy. Zde je uryvek z kapitoly knihy, ktera se timto zabyva. Autor dava postrehy jak reagoval system a co ze se delo po onom "povstani". Knihu psal v sedmdesatych letech.
-------------------
Trestání viníků byl ale problém. I ti nejkrvelačnější mstitelé museli uznat, že dělnická třída se nemůže vzepřít proti své vlastní moci. A svádět úkaz této nehistorické politické schizofrenie na sociálně demokratickou tradici města a na přítomnost americké armády v roce 1945 se odmítlo jako neadekvátní. Po delším dumání a konzultacích s věrozvěsty na nejvyšší ideologické úrovni Praha porodila řešení: Rebelové nebyli dělníci, ale buržoazní živly v modračkách. Tresty se tedy budou vyměřovat víc varovné než výchovné, neboť na třídního nepřítele platí třídní spravedlnost. Navíc, podle standardního stalinského zvyku, který jakoukoliv nepříjemnost rozpustí v nekonkrétnu, se nařídilo, že „Plzeň“ nebyla revoluce, kontrarevoluce, povstání, revolta, rebelie či demonstrace, ale „události“ – slovo bez chuti a bez zápachu.
Na jedné straně přistižený pracující lid překlasifikováním na buržoazní živly prodělal. Na druhé straně vyhlídnutým obětem prospěla snaha plzeňské „události“ neinzerovat a drastickými verdikty na sebe zbytečně neupozorňovat v zahraničí. Tedy žádné velezrady, sabotáže, špionáže, ale něco menšího. Strana-hospodyňka se porozhlédla v krámu s třídně justičním zbožím a do nákupní tašky vložila:
Paragraf 154: Násilí na veřejných sborech:
[1] Kdo užije násilí nebo pohrůžky násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci národního výboru nebo soudu, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
[2] Stejně bude potrestán, kdo se zúčastní srocení nejméně tří osob k činu, uvedeném v odstavci 1.
[3] Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2, nebo
b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
Paragraf 177: Násilí na veřejném činiteli:
[1] Kdo užije násilí nebo pohrůžky násilí
a) v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele,
b) proti veřejnému činiteli pro výkon jeho pravomoci, nebo
c) proti jinému za to, že vystoupil na obranu veřejného činitele, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
[2] Stejně bude potrestán, kdo se zúčastní srocení nejméně tří osob k činu uvedenému v odstavci 1.
[3] Odnětím svobody až na deset let bude pachatel potrestán,
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2 se zbraní,
b) ublíží-li takovým činem na zdraví veřejnému činiteli nebo tomu, kdo vystoupil na jeho obranu, nebo
c) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
Došlo sice také k ojedinělým žalobám podle jiných paragrafů (např. 117, 119, 129), ale nejčastější byly naše dva citované trestné činy. Račte si povšimnout druhého odstavce v obou případech: trestá se pouhé okounění.
Žalování podle těchto skutkových podstat nemohlo vést k nejdrastičtějším trestům a rozsudků přesahujících deset let bylo jen několik. Nejvíc dostal jeden mládenec přistižený při transportaci ručních granátů z chaty do města, a pokud si vzpomínám, jeden bývalý parašutista, kterého obtížně lapali po plzeňských střechách.
Ty první procesy byly skutečně veletřídní. Obviněné žalovali ve skupinkách, po deseti, po tuctech, a denní výrobní norma byla klidně sto let. Přivezení advokátní papouškové z Prahy si mohli ušetřit cestu. Stojí za zmínku, že plzeňská advokátní poradna byla in toto diskvalifikována, neboť jeden z jejích členů, dr. Hegner, byl mezi obviněnými. Stát tedy usoudil, že místní obhájci pozbyli žádoucí nepředpojatosti. Dost podivná logika v souvislosti s faktem, že soudcům Tlapákovi a Fikerlovi jejich prvočervnové trefování pistolkami nepředpojatost k souzení týchž terčů neovlivnilo. Nikdo si ale netroufl tuto nesrovnalost říci nahlas.
Obvinění se těžko vešli do ideologických měřidel. Místo obézních kapitalistů, hnaných nenávistí ke všemu krásnému socialistickému, místo buclatých ruček bažících po restauraci nelítostného vykořisťování a rozpoutání nové války a bombardování starců, žen a dětí (zejména napalmem), stál před třídní justicí nezfalšovaný dělňas, samý sval. Ani jednu árijskou babičku v nepořádku. Mnoho přísedících hlav se kroutilo v nepochopení. Sám jsem se přeptal ideologického mudrce a ten mi to vše vysvětlil: „Dyk to máš soudruhu takhle, jako se Marx odrodil buržoazii a splynul s proletariátem, tak tuten soudruh, co už ale vůbec není žádnej soudruh, to holt udělal vobráceně.“
Není divu, že analytici takového kalibru si opatřili jednověté odpovědi i v případech svazácké mládeže, která malovala hakenkrajce a legendární české kosočtverce se stejnou politickou vervou. Její protest byl protestem mládí proti kontrole, paternalismu, zbabělosti a blbosti vládnoucí generace. Vysvětlovat každou facku stranické tváři jako důkaz ideologické sounáležitosti s Wall Streetem byl dost nesmysl. Nechci ale popírat existenci kovaných, neoblomných Amerikanofilů. Vzpomínám si, že mezi obviněnými byl dělnický vlastník nihilistického příjmení Peklo. Peklo byl otetován hvězdami a pruhy a hrdě se hlásil ke své adoptivní vlasti. Soudcům nezbylo než si obviněného vysvětlit jako smutný příklad úspěšného pronikání nepřátelské ideologie. Tak se oběť imperialistické psychologické války stala dodatečnou obětí socialistického trestání.
Režimu ovšem o takovou klientelu nešlo. Peklo a podobní pekelníci zákon nesporně porušili. Hřích soudců nespočíval v odsouzení provinilých proletářů, ale nevinných neproletářů. Jak už řečeno, většina aktivních demonstrantů pocházela přímo z dělnických řad. Z těchto provinilců se jen někteří dostali k soudu, zatímco většina unikla pouze s disciplinárním řízením u zaměstnavatele, odborů, národního výboru či místní stranické organizace. Typickým trestem byla důtka, přeřazení na méně placenou práci, vyhazov. Kriminál byl především pro buržoazní živly, a ty se musely většinou vymyslet.
Odstavec druhý obou vyvolených paragrafů, trestajících pouhou přítomnost v místě trestního virválu, byl pro potřeby soudu a ideologie jako ušitý. Bezpečnost začala sbírat takzvané bývalé lidi, tedy třídní nepřátele, o kterých se dozvěděla, že prvního června kramflekem zavadili o plzeňské náměstí. Obhajoba, že fakt samotného bydliště, zaměstnání, úřední cesty vysvětluje přítomnost v nesprávných místech, na soudce neplatila. Tak u jednoho z prvních procesů, kde jsem přisedal, prokurátor žaloval starého pána, skoro sedmdesát let, pro paragraf 154. Kdosi ho udal, že byl na náměstí. Obviněný svou přítomnost vysvětlil poukazem na úřední příkaz jít si vyměnit starou měnu za novou do nejbližší pobočky socialistického peněžnictví – a jeho pobočka je na náměstí. Starý pán stál ve frontě jako každý jiný a s událostmi na druhém konci tohoto velice prostorného náměstí Republiky neměl nic společného. Ale tohle bylo všechno málo platné. Starý pán byl vinen svou minulostí – šlo totiž o důstojníka československé rozvědky v předválečných letech. Musel být odsouzen, a taky byl, nebezpečný to třídní nepřítel, a soudní čekatel Ulč musel vyhotovit právní, skutkové a politické zdůvodnění tohoto přísného – ale spravedlivého – rozsudku.
Ještě mizerněji mi bylo v případě Kroupových. Kroupa byl sedlák z jedné vesnice blízko Plzně, jehož ocejchovali jako kulaka, zavřeli, odsoudili, vše zkonfiskovali a rodinu vyhnali na státní statek někde na severní Moravě. Shodou okolností syn a dcera se vydali přes republiku poradit se s advokátem v Plzni, co by se snad dalo dělat v otcově případu. Byli už ve vlaku na cestě, když měnovou reformu oznámili v rozhlase. Chudáci Kroupové nejenže přijeli do Plzně ve špatný čas, ale dostali se i do špatné končiny, neboť advokátní poradna byla v Sedláčkově ulici, hned za rohem soudní budovy, kde se protistátně ubližovalo nábytku a papírům.
Pronásledované děti nevinného vězně Kroupy se nikde ani na vteřinu neangažovaly v plzeňském protirežimovém mumraji, nicméně musely být odhaleny a zneškodněny, tito spřeženci světového imperialismu, kteří v nenávisti proti všemu, co je nám svaté, se nezastaví před nejpodlejší výmluvou. Tak se tito kulačtí spratkové podle vymlouvali, že když v sobotu ráno nasedali na Moravě do vlaku, nemohli vědět, že odpoledne bude reforma a v pondělí pak plzeňské události. Soud se nesnížil k tomu, aby se zabýval provokativním zdůrazňováním podružných objektivistických detailů, a obviněné dialekticky a zcela po právu uznal vinnými v plném rozsahu žaloby.
...
Roli revolučních tribunálů se vší příkladnou surovostí obstarával takzvaný státní soud, jemuž žaloby nahrával státní prokurátor. Tato naše tuzemská verze stalinského teroru vyráběla procesy 1. tajné; 2. před organizovanou veřejností; 3. celostátní divadelní představení. Ať už šlo o jakoukoliv alternativu, o rozsudku rozhodovaly stranické sekretariáty.
...
V třetím typu politických procesů si strana pozvala do hlediště celé Československo. Tyto události – pro něž existuje velice přesný anglický termín „show trials“ – určené ke strachu a k převýchově, se musely dobře načasovat. Justičně divadelní produkce se musela zkoordinovat se strategií politbyra, takže v tažení proti katolické církvi se bude konat premiéra v podobě souzení prelátů, kulacké celostátní představení se rozjede při kolektivizaci, hra na americké špióny začne tu, na sabotéry jinde. Televize tehdy bohužel ještě moc nebyla a o to víc se tedy museli snažit soudruzi z rozhlasu a tisku. Hysterie sice organizovaná, ale plamínky autentického středověkého bažení po mučidlech a potupné smrti přece jen vyvolala. Ne všichni z nás podepisovali rezoluce k popravám ze strachu, mnozí to dělali z přesvědčení a nadšení. Vzpomeňte na básníky a další kulturní tvůrce! Soudružky pradleny si dávaly výrobní závazky k přetrhnutí, jen když tu svini Horákovou oběsí. Školní havěť potila krasopisné básničky domáhající se oprátek. Nyní, po dvaceti letech, se mi ta doba zdá stále perverznější. Tak či onak, my, české, moravské a další holubice, jsme se do historie krvavým drápem přece jen zapsaly.
...
V Plzni se protistátní procesy konaly v prostorách, jimž se tradičně říkalo Velká porotní síň.21* Jen jednou jsem měl odvahu nakouknout dovnitř, když zrovna Benková v bačkorách předsedala nad životem a smrtí. Když jsem viděl v diváckých lavicích vyděšené příbuzenstvo, průhledné sedřené stařeny, vyvzlykané těhotné ženy, které možná porodí pohrobka, vyletěl jsem od toho děsu, abych se již nikdy nevrátil.
Re: Literární koutek
Posted: 09:53 02. Jun 2014
by pavad
Udalosti skutecneho a leta utajovaneho pribehu vzpoury v sovetskem namornictvu v osmdesatych letech. Samotna vzpoura - s cilem provest "novou revoluci" a ocistit komunismus od Breznevovskych a Stalinovych nasledku - je, IMHO, zajimava. Lec mnohem cennejsi jsou (alespon pro me) popsane skutecnosti ktere k teto udalosti vedly: stav v namornictvu (potazmo armade) SSSR.
Pote co jsem byl na toto tema upozornen a precetl si vice beletristickou verzi prelozenou do cestiny (
http://www.kosmas.cz/knihy/133945/posledni-strazny/) jsem zapatral po zdroji, kterym je verejne pristupna master thesis prace zpravodajskeho dustojnika G. D. Young. Praci napsal v roce 1982. Praci jsem si nalezl pres Universitu v Monterey a uploadoval ji na ULOZ.TO Odkaz ke stazeni zde (prace je v EN):
http://uloz.to/xhEhMPNX/young-g-d-mutin ... y-1982-pdf