Thalie

SOUBOJ BYL ODEHRÁN Pokaždé,byť se sebemenším zachvěním,si zavzpomínám,jak jen to bylo přetěžké. Můj život byl plný krásných chvil,než nastal onen osudný bod zlomu. Můj drahý manžel, tak vzdálen mě i mé dceři, byl v nedohlednu. Myslím na něj ale tak často, jak často tepe mé srdce. Naší dceru zavezla jsem na bezpečné místo a rozhodla se svého muže najít ať už je kdekoliv. Tušila jsem pouze, že by se mohl nacházet poblíž Isilské tvrze. Osedlala jsem tedy Stříbrnovlase, máchla křídly a směřovala tím směrem. Nemohla jsem ale jet po známých cestách,hledala jsem různé obkliky a rozcestí. A tak se mi cesta zdála nekonečnou. Několik nocí jsem přenocovala v polospánku za svitu svýchkouzel, skryta ve stínech. Po ranním osvěžení u vodopádů jsem plánovala svou cestu dál. Kůň se zrovna pásl, když v tom jsem pocítila zachvění. Ten pocit přejel zkrze mě jako varování. Bylo to tím temným a hlubokým lesem co byl předemnou. Přesto nebylo zbytí a já vjela opatrně do tmavého jehličnanů plného lesa. Raději sem přešla nejisté můstky. Než jsem ale za nimi stačila nasednout zpět na koně, zahlédla jsem dívenku. Odhrnovala sníh holýma ručičkama na místech, kde rostly trsy a byliny. Rozhlédla jsem se, ale neviděla jsem ani živáčka krom ní. COPAK TU DĚLÁŠ MALÁ? KDEPAK MÁŠ RODIČE? Dívka mi ale neodpovídala, ignorovala mě. Pomyslela jsem si, snad není hluchá chudinka. Uvázala jsem koně ke stromu a přistoupila k ní blíž. Dívenka měla černé delší vlásky a dlouhá ofina jí spadala v ohybu do tváře.Klečela v černých saténových šatičkách ve sněhu. Ruce měla odřené a zakrvácené. Ten pohled jsem nesnesla. POMOHU TI DÍTĚ. Chtěla jsem jí rány zahojit a dotkla se tak jejích rukou. V ten okamžik mé mrazení bylo ještě intenzivnější. Měla jsem neblahý pocit, krev mi tuhla v žilách. Dívenka pomalu zvedala hlavu a vzhlédla do mých očí. Zarazila jsem se, když jsem uviděla její démonické oči. Ihned mi to přišlo jako zlé znamení a pustila jsem její dlaně. Dívka měla uhrančivý hluboký pohled. Měla jizvy po tváři a několik odřenin. Už si přesně nepamatuji. Do paměti se mi vryli pouze její oči. Sotva bych jí mohla nazvat roztomilou, ať mě Dei-Anag neopouští...měla krev tieflinga! Začala jsem kouzlit podpůrná kouzla. DÍTĚ NEŘESTI ZŮSTAŇ KDE JSI. INU KDE MÁŠ RODIČE? Malá se pousmála a pravila NA TOM NESEJDE. Její odpověď mě překvapila. JAK TI ŘÍKAJÍ? Do rukou jsem vzala svou bílou hůl. MLADÁ PANÍ. Dívka vztala z kleče. JAK JE TOMU ABY SE MALÝM HOLČIČKÁM ŘÍKALO MLADÁ PANÍ? KDO JSI A KDO JSOU TVÝ RODIČE? Dívka natáhla přes hlavu kápi, právě začly spadávat sněhové vločky. Dívenka mlčela. TAK ŘEKNI HŘÍŠNICE JAK SI....Dívka mě přerušila A CO BYS RÁDA SLYŠELA CARMEN? Zatuhlo ve mě. JAK SI MĚ TO NAZVALA? Děsila mě.SLYŠELAS. Odsekla mi. ODKUD ZNÁŠ MÉ JMÉNO? TY,TY MÁŠ DÉMONNÍ KREV! ODSTUP ODE MĚ! Musela mě sledovat dlouho.Byla jsem připravena čarovat. Malá se zasmála. JÁ NEVÍM MNOHO,VÍM JEN TO, ŽE SI V HAJZLU. V tu chvíli se pozastavil čas,nemohla jsem se pohnout,nemohla jsem dělat nic. Ihned jak jsem cítila, že mohu kouzlit udělala jsme tomu tak a skryla jsem se. Povolala jsem andělského archona.Už jsem zjistila,že mám čest s kouzelníkem,ale po povolání se zjevil bojovník v těžké zbroji s ozářenou rudou kosou. Rozsekl povolaného na dva kusy!
Hrůza pohledět. Seslala jsem na něj kouzlo,které ho zadrželo na místě. Ale velkou snahu stálo to aby ke mě nedoběhl. Jeho kosa se zastavila napřáhlá nademnou. Mezitím na obloze přilétal drak. Klesal níž a níž a chrlil na mě oheň. Dívenka mezitím jen mlčky pozorovala situaci řekla bych. Bojovník byl stále nehybný,ale drak někoho poslouchal,musel být přivolán velkou mocí čarovnou. Tak nebo tak,když mě těžce ranil odlétl a mě na krku zůstala ledová čepel. Šeptl mi ženský tajemný hlas. NA KAŽDÉHO ČEKÁ JEHO MÍSTO,TVOJE PATŘÍ PODE MĚ.A TO AŽ ÚPLNĚ NEJNÍŽ TY JEDNA POČESTNÁ COURO!! Něčím tupým mě uhodily do hlavy. Vzbudila jsem se v tmavé místnosti přivázaná provazem na rukou i nohou rozkročmo ke dvoum dřevěným sloupům přes jeden metr od sebe vzdálených. Už to mě bolelo. Ale především jsem se trápila myšlenkami co bude dál. Nahota pro mě byla zahanbující. Nevím co se stalo s mým koněm do teď. Mé věci i má hůl byly pryč. A snad i má budoucnost. Nemyslela jsem na nic jiného než na svou dcerku a manžela. Křičela jsem o pomoc. Pak vešla do místnosti ta žena. Myslím,že popis odpovídal Isabell. Kolikpak by jiných takto krásných a přesto zlých bytostí jinak žilo na světě?! Musela to být ona!TADY SI MŮŽEŠ KŘIČET JAK CHCEŠ ZAKLÍNAČKO. Prohlížela si mě. CO PO MĚ CHCEŠ VRAŽEDKYNĚ?TUŠÍM KDO JSI. CHtěla jsem zůstat naživu,bála
jsem se. UKLIDNI SE OPEŘENČE,NEZABILA JSEM TĚ....ZATÍM. VÍM, ŽE MÁŠ DÍTĚ. DCERU NEBO SYNA? Brala do ruky bič. Rozhodla jsem se mlčet.Švihla mě bičem přes břicho. JAK SE JMENUJE? Začla křičet.Neviděla jsem za sebe. Začla jsem plakat. Znovu mě švihla. KDE TEĎ JE? Vyhrkla jsem bolestí a prosením o milost. Otrhávala mi pírka z křídel a našeptávala mi. Každým škubnutím ze mě opadávaly zbytky sebeúcty.Bylo mi jasné co chtěla,mou dceru. Vydržela jsem jak nejdéle se jen dalo. Nastoupil onen bojovník a sundal helmici. Nikdy předtím jsem ho neviděla. Začly muka. Nemám tu sílu je vyprávět. Navždy poskvrněná s ostnatým drátem přibytým kolem mé hlavy jako otrokyně Temné paní.

ZLO NIKDY NESPÍ!!

Mam konecne jasno.Po ty dobe bordelu v my hlave si to zaslouzim.*V zamysleni otira plesku o ostri kosy.Riznuti ho nerozhodi,hlavne ze holi vlas jak ma.*Byla by kravina premejslet nad minulosti.Ale neda mi to,musim se ji zeptat!*Odhodlaně vztal a odkráčel za svou paní s lebkou v ruce.* "Krasko,chci s tebou mluvit."Podívala se na mě a pak na lebku v me ruce."Darek?"Voptala se me a ja se musel proste zasmat."No jiste krasko."Podal sem ji "dar".Zkoumala lebku a nechala me mluvit. *Po cele mu stekala kapka krve z holeni se britem kosy.*Vyhrknul sem to ze sebe moc zbesile,ale myslim,ze mi rozumela.Bud jenom moje krasko!Zapomen na ostatni kaspary kurva,dam ti co budes chtit!Mohl sem tusit,ze mi nebude venovat vetsi pozornost.Misto toho si zacla odlevat svoji denni davku krve na lzicku a vychutnavat ji kazdym smocenim jazyka. Mluvil sem teda dal."Vzpomen si ma pani,co vsechno sem pro tebe udelal.Kolikrat sem ti zachranil zivot,kolikrat sem byl trestan.Chci vodmenu!Chci tebe!"Chytl sem ji za krkem a vpalil ji polibek aby vedela,ze to myslim vazne.

Chutnala sladce a po krvi.Moje touha pokracovat v polibcich byla obrovska,ale touha po jeji odpovedi byla jeste vetsi.
*Nechal si od Isabell oliznout kapku krve,co mu stekala po spanku.*Šeptla mi,že je jen moje.Proc me k sakru takhle musi provokovat?!"Takze ty vostatni paka....konec?Muzu jim stit hlavy a vyzdobit ti sal krasko trofejema?"Pripadalo mi,ze me nevnima.Sel sem za ni,doprala si svoji dopranou koupel. Kde zas vzala tolik krve?Pak mam narazit na nejakyho zivacka*Zaklel si pro sebe*"Rikal si neco Vorene?"Vorene ty vole drz hubu a krok,stejne bude po jejim."Nic kote,pujdu.""Pockej."Ze by vysvitla nadeje?"Ano Krasko?"Ponorila se do lazne,kdyz sem se votocil zrovna si v ni sedla a z tyhle rudy vzrusujici lakavy siluety na me uprene hledeli jeji oci. Belmo bylo videt tak jasne jako nikdy predtim."Zkontroluj otroky,prived mi nove dite a zatracene,sundej ze svyho ksiftu ten stupidni vyraz........tvou nabidku zvazim."Muj vyraz zdrsnel,nahodil sem kosu pres rameno."Jak si prejes krasko."Zadna jina odpoved by neprisla v uvahu,aspon ne ta pro Cernou pani.....
Skouknul sem haranty,voperence a trosky ve sklepeni.Zatim se vsichni drzej,dobra zprava.

Vysel sem sam,nestojim o spolecnost,moje nalada stoji za hovno.Hned za lesem,babka s nůší,utikala jako zamlada,kdyz me zahlidla.Co je to se mnou?!zatracene Vorene di a ufikni ji palici!!Co se starou zatuchlou babkou?Ale jeji nuse se mi hodila.Dneska bude hodne hlav.*Nahodil nusi pres ramena a hodil do ni hlavu staresiny.*Druha,treti,ctvrta.......sakra potrebuju nabrousit kosu.Brousim brousim a kolem me probehne malej ratlik.Votru si hubu vod plivancu,kdyz v tom si ke me vesele jasa malej fakan.*Piskl na psika,ktery pribehl k nemu.*Vzal sem toho cokla pekne za krkem a zved si ho nad hlavu.Kluk na me koukal jako by videl smrtku.To knuceni stenete me sralo."Tvuj cokl?!"Decko pokejvalo a couvlo.*Natahl pred sebe ruku se stenetem.*No?Nechces ho snad?*Klucina si dovolil a prisel az ke me.*Druhou rukou chytl chlapecka kolem pusy aby nekricel a v pravacce rozdrtil lebku psika,pricemz se silene zasmal.*Tady mas skvrne.*Zasunul mrtve telicko za sukno na chlapeckove brisku.Pozorne se rozhlizim,pri takovejdlech povyrazeni se rad pobavim,ale krk i posrany zada si musis hlidat furt,kor kdyz nemam za zady moji krasavici a ty jeji cary.Chci mu seknout hlavu ted a tady,ale nuse je plna.Nacpu do huby tomu fakanovi aspon kus hadru at tolik nerve a hodim mu pres hlavu kapi.*Nahodil si nusi na zada a capl maleho za ruku.* Pro dnesek vystarano."Nemas duvod rvat,se strejdou Vorenem zazijes jeste legraci.".....Vracime se zpatky,dobra prace."Ted mlc parchantiku",*vyhruzne na nej ukazal* brzo te ukazu svetici. Udelal sem vse potrebny,predkrm se nese ma pani....

OLTÁŘ

Je to dobry.Po koupeli,napita cerstve krve z malyho smrada,jak ji znam tak pro dnesek uz jen spacha nejakou prasecinku a ma dobrou naladu po zbytek dne.To je moje holka. "Hotovo ma pani."Drasticky milovani,sladka to odmena....Pak rozda rozkazy.Vetsina zustala.Jde nas hrstka.Jeji dcera zustala v bezpeci.Cestou se drzim s ni vzadu,kun mi uz stejne dodelava.Ne a ne si zvyknout na moje rany.Ale kdyz kouknu na Isabellinyho kone,tak ten jeji je vo proti mymu zasranej hrdina.*Uchechtl se.*"Neco ti snad prijde k smichu silaku?"Kurva jedinej vylev a jeji pohled na me je k neuvydrzeni."Ne ma pani."Zastavila cas a zavelela formaci."Nerekla bych."Po peclivym prozkoumani dvou divek si uvedomila,ze mame jasnou presilu.Jedna elfka druha taky hnusna."Ted se muzes smat."Sama se zasmala a me se jen objevil usmev na zjizvenym ksifte.Byl to boj neboj.Sipy ty elfky se lamaly o mou zbroj.Druha se vohanela mecem,ale tu by si podal i pes nasi pani.Razem sme je svazany vezli na konich na mytinu.Byla hluboka noc,cekali sme spis cerny tlamy,snad je jeste potkame.Kdyz sme dorazili na misto byla vazne kurevska zabava.Elfku sem do pulky tela zahrabal pod zem.Isabell si zacla zase jako vzdy broukat tu deprimujici melodii,pripomina mi zatracenou ukolebavku.Jak si zacne broukat,uz za leta zkusenosti poznam,ze si chce hrat.Dal sem ji prostor."Pridrz mi tu jeji palici Vorene."Delal sem to co presne rika,i ostatni,hlidali druhou i okoli. Strhla ji pasku a utisovala ji.Povidala ji o tom kdo je a ze ji to bude o moc vic bolet,kdyz se bude cukat.Prosila ji tlamu. Preciznejsi dokonalou praci sotva uvidite.Obdivuju ji,je mistryni.

Parkrat si do ni rizla.Pak piskla na svyho psa a ten odvedl cast svy prace.Zrejme ho ta krev nabuzovala,pac ji pokousal vic nez Isabell chtela.Kdyby ta elfka stala upadla by v mdlobach,takhle proste jen spadla hubou do travy."Nesurove probrat.Nic nevydrzi,ale chci ji jeste zivou."Zavelela mi a ja se zamyslel.Bylo to jednoduchy kdyz se mi zrovna chtelo ulevit.Drzel sem to pivko v sobe dost dlouho,tak sem toho vyuzil."No to je vzrusujici."Isabellina casta alibisticka pripominka na neco,co neprehledne ani ona.No elfka se probrala zlehka vokropena.Pak si hrali ostatni.Ja pripravil krasnou smycku,jakou ani kata na sibenicnim vrsku u Karathy nenaucili. *Promnul si jizvu kolem krku od pletenyho konopnyho lana.*"Co ti to pripomina ma pani?"Hodil sem hlavou k opratce."Ze bys sebou mel sakra hodit!"Poslechl jsem,i kdyz sem ji chtel pripomenout neco uplne jinyho.Zenskou sem vobesil,jeji cukani a huhnani me rusilo od premejsleni.Chtel sem Is pripomenout jak sem ji zachranil zivot kdyz rozhodoval zlomek vteriny.Jak sem presekl lano,kdyz se pokousela o sebevrazdu. Jak sem ji nesl pres cely ztuchrely baziny,kdyz slapla do pasti,sam div sem nechcipnul. Vo tom ze ji dosli vochutnavaci a ja vsechno testoval osobne ani nemluve.*Odplivl.*Nikdy to nebylo natolik zly aby musela za knezem,diky me!!Kterej by taky pomoch masovy vrazedkyni?

"Vorene!"Probral sem se ze zamysleni."Ty snad u toho chrapes?Narovnej sem ty lebky!""Jak si prejes ma pani."Zacala ten svuj ritual. Priletl drak,zacla neco mumlat,hovno se v tom vyznam.Vsichni drzeli huby a hlidali. Kolem krasavice se tvoril rudej runovej kruh,co me kurva dost zahral v ty zime.Nechapu jak to v jeho stredu vzdycky vydrzi.Ze zeme vylezaj pavouci.Krvava spoust me probere z hlubokyho mysleni kdyz elfce podrezava hrdlo.Je to krasnej pohled,ale radsi bych to uplatnil nekde v boji.

Nacerpala novou energii.Jeden zustava a zahlazuje stopy.Vracime se jinou cestou. Pada na me ten bilej sajrajt.V tom mi neco splasi kone.Skocil do potoka a vykopaval me ze sedla.Svalil sem se na zem a chtel capnout po kose.V tom uz sem se nemoch hejbat ani mluvit.Zasranej drak,jeste ze byl pobliz a chrlil ohen ani nevim na koho.Zbytek se rezal hlava nehlava a nase pani se cinila.Krvacel sem snad sakra zevnitr,tezko popsat.Kazdopadne mi slo vo kejhak.Par vterin a utocnici spadali na zem jak uschly svestky.Sladka Isabell!Porad sem se nemoch hnout.Pohladila me po tvari kdyz bylo po vsem.Nemela jediny skrabnuti.Vorene ty chcipaku,ted ti to da sezrat.Septla mi "Mou odpoved uz nyni jiste znas.Vsak presne pro tyhle pripady,si nech sve otazky pro sebe."Dostala me,uz chapu.Nebylo to sakra ani poprvi co ona zachranila me,kam sem dal rozum?!Uz nikdy nezapochybuju!Prisaham!"Seber tu kosu silaku,otec meho ditete nesmi byt nikdy porazen ba ani znevazen."Mrkla na me.Asi sem spatne slysel.Budu otcem.Ceka moje dite?Nemam tu kuraz zeptat se zda je moje.Musi bejt!!Kdyz se tak zamyslim tak Isabell brala vazne kdy jen dva muze a oba jsou otci jejich deti.Chci patrit mezi ne.Mam jasno ma lasko."Jak rikas krasko."Sebral sem kosu a spokojenej sem si uzil kuchani utocniku zbytek noci.Neni divu,ze rano krajinou protekal potok drowi krve......Zlaty casy.

Lilie uvadá Onehdy bílá lilie za jejím uchem skvostně zářila jako vždy, když byla šťastná. Snad i narůžovělou se zdála být, když studně se Carmen cítila. Rudě se zatemnila, pokud cítila nenávist či zlobu. Nejméně často byla spatřena našedlá a to v dobách největšího smutku. Pro tento den Carmenina květina uvadá....
Myslela na svou dcerku Sharllotu. Děsila se se slzami v očích, zda ji ještě někdy spatří. Ta doma modlila se za své rodiče v dobách, kdy sotva vztala z kleče. Dívenka s narůžovělými tvářičkami a ďolíčky ve tváři. Znaky aasimarů měla po rodičích zřetelné. Ještě že se malou starala přítelkyně Carmen. Snad se dítko dočká rodinného objetí. Vrátili my šaty, přec otrhané a od krve, ale jsou mé. Pouta kolem mých rukou mě škrtí, ruce mě bolí po těch dnech zdvihlých nad hlavou. Zem je chladná a zakrvácená. Bolí mě oči pohledět na druhou stranu cimry. I přes ostnatý drát kolem mé hlavy je mi líto jí. Malé dívky. O něco starší než je má dcerka. Mlčí. Nikdy nepromluvila. Co jí jen ty zrůdy provedli?! Kéž bych jí mohla obejmout a utéct s ní v náručí. Kéž by i mě obejmul můj manžel Daladan. Doufám, že je v pořádku a vrátil se k nám domů za dcerkou po nepokojích z gardisty v Karathě. Slyším těžké kroky, blíží se. Rozevřely se dveře a v nich se pozastavil ten zlosyn s kosou. Zkontroloval mi pouta a zuby. Nevím proč.Roztáhl mi nohy a pohleděl zda snad něco neskrývám. Absurdnost! Projelo mi hlavou. Ani jsem však ústa neotevřela. Pak přistoupil k malé a něco jí schoval pod polštář na postel.Drželi jí bez okovů, ale uzamčenou v cimře. Jediné co zde bylo, byla stará rozvrzaná postel se zaschlým zakrváceným povlečením a jedno malé okénko s mřížemi blízko stropu.Každý den zkrz něj zářily paprsky slunce. Odhadovala jsem dle toho čas, poledne. Občas jím do místnosti vletěl pták. Jen pozdvihl mou tužbu po svobodě. Neřád v brnění pak okousal zubama té malé nehty z ruček a pohodil do kouta. Bála jsem se co jí provádí a proto jsem vykřikla ať jí nechá a veme si raději mne. Darebák, vysmál se mi a řekl něco jako Než vojet jinou, než tvojí novou paní, radši se vykleštim. Než si tě vzít, radši si to s tebou vyměnim vopeřenče. a zvesela odkráčel přičemž nezapoměl důkladně zamknout.Ulevilo se mi. Snad mi duševně již více neublíží.
Nemohla jsem si nevšimnout dívenky, která mlčky s prázdným pohledem hleděla na polštář.

Byla jsem zvědavá snad víc než ona. Že by přecijen měl ten netvor s kosou kouska citu v těle a a schoval pod polštář náhradní klíč? Podívej se prosím opatrně nešťastnice, co je pod ním. Popoháněla jsem jí k nadzvednutí polštáře. Dívka pak jen uposlechla a nejistě se koukla. Vzala cosi do ruky, houpala to a líbala. Co je to děvčátko? Vysvitla naděje. Přistoupila ke mě blíž a v dlaních rozevřela mrtvé tělíčko malého holouběte.Dei-Anang nás chraň, zvolala jsem. Pomyslela jsem si jen, jak tu asi může být dlouho uvězněná, když jí radost činí takováto hračka a nemluví. Pár dní jsme přemýšlela, za tu dobu se dveře cimry neodemkly. Jen kdosi civil přes škvíru ve zdi.
Pamatuješ si na své rodiče? Kde máš maminku nebožátko? Dítě neodpovídalo, ale rozumělo mi, to už jsem poznala. Náhle se rozevřely dveře. Vztoupili prvně ten dareba a po té i ONA. Jejich můza, jejich soudce i kat, jejich nebeské stvoření z pekel. Já v ní viděla jen zlo pod okouzlující slupkou. Hovořila ke mě hned jak mi zkontrolovala znovu se
obnovující pírka na křídlech. Doneslo se mi, že sis oblíbila zdejší místnost. Dozajista musíš být spokojena. Máš tu čerstvý vzduch, světlo i společnost. Myslím, že je to pro špínu jako ty luxusní ubytování. Ale což, umím být velkorysá. Taktéž mi bylo oznámeno, že by si se svou paní ráda mluvila, neboť máš velkou touhu zachránit život své
spolubydlící. Civila jsem na ní s pootevřenými rty, taktéž na její bič a viditelně těhotné břicho.Nuže věř, že má cesta za tebou nebude zbytečná, ikdyž se rozhodneš odporovat. Již delší dobu mám chuť na mladé srdíčko. Tluče jí stejně jen díky mě. Isabell si přisedla na okraj postele k nevinné dívce a hladila jí po vláskách. Její matka jí porodila v téhle místnosti,na této postely. Pečuju o ní jako o vlastní. Snad bys jí nechtěla zlomit srdce. Cynicky mi vyhrožovala a přesvědčovala mě s určitou noblesou, šarlatánka.Nuže, mluv ty seschlá smrdutino ptačího výkalu. Ach jak jí nenávidím. Zodpovídala jsem její otázky. Na můj život, na situaci ve městě, na tetování lilie v plamenech na mém rameni, na vše.Než došlo na mou dceru. Nemohla jsem jí vyzradit místo kde je za žádnou cenu. Dělo se něco nemyslitelného. Na rozkaz mi to zvíře v lidské podobě drželo hlavu na stehnech a víčka otevřená a nutili mě koukat, co Černá paní prováděla tomu nebožátku. Snědla její srdíčko před mými zraky. Šeptala jsem tiše modlitbu a oči mi slzely. Viděla jsem jen obrysy po chvíli. Ten bídák na mě křičel, že jsem to té malé provedla já. Po chvíli mi pustil víčka a já zavřela oči ve vzlyku. Ta pro níž už nemám jméno si ke mě klekla a chytla mi tvář do dlaní. Šeptala mi. My dvě jsme si tak podobné. Ty konáš dobro neboť si usoudila,že je to správné. Chráníš svou dceru a nyní vidíš, že jsou i tací, kdo ti ji chtějí vzít. Na úkor toho musí umírat jiní. Abys zjistila jak je silné milovat, udělat pro lásku cokoliv......JÁ, konám zlo neboť jsem usoudila, že je to správné. Chráním svou dceru proto, že už mi ji vzali. Na úkor toho umírali lidé.......Tak vzdáleny na opačných koncích mravů a kodexů a přesto jediný společný bod zaklínačko.....a jsme si blíž než kdokoliv jiný. Nezapomeň na to. Políbila mě a odemkla mi pouta na rukou. Vložila mi do nich mrtvého ptáčka po tom mrtvém dítěti a zavřela je.Někdy musíme udělat vyjímku a udělat něco jinak aby jsme se nezastavili v té nekonečné spirále "svatotemnoty". Byla jsem tak vysílená,že jsem sotva mohla mluvit natož čarovat. Zvedl mě ze země a já se zapotácela. Mohu odejít má paní? Byla jsem naprosto zfanatizována.Táhni ty čubko než si to rozmyslím. Odcházela jsem, odbíhala jsem a najednou jsem běžela pryč.Sharlott, Sharllot, volala jsem. To co jsem neslyšela byly poslední slova Černé paní. Nasaď za ní toho nejlepšího zvěda Vorene, ta naivka poběží rovnou za dcerou. Do svítání chci toho fracka jménem Sharllota. Ať jí vlásek neskřiví. Tu křídlatou lilii ať nechá žít v útrapách. Trest za její mlčení. Přesídlíme se. Jdi!

STŘÍPKY INTRIK

Štosy map uložených v kožených svazcích převázaných fialovou pentlí. Zdroj plný informací nahromaděných za 12 let. Is ráda nazývala knihu "Knihou pomsty".Pomsta,která měla být vykonána na těch,jež jí sebrali dceru a uvrhli do otroctví-drowská rodina Arkenwirr.A co přesně se za těch dlouhých dvanáct střádání odehrálo? Již v dobách Isabelliny prostituce v Hag-Graru se Is poznala s malou šišlavou Kapibaranou. Tehdy jí společně se svým pasákem Garettem znásilnili a Isabell jí pro pořádek rozťala lebku ostnatou koulí na řetězu.Po čase se však poznali znovu,načež Isabell usoudila,že Kapibarana je v přízni bohů.Chtěla si ji naklonit na svou stranu a to se jí také vydařilo.Staly se blízkými přítelkyněmi.Kdo ví jak by tomu bylo dnes,kdyby si malá alchymistka Kapibarana onu příhodu o kouskách mozku na Isabellině zbrani pamatovala....
Tahle velmi zkušená alchymistka se při ohrožování Hag-Graru schovala pod zem. V podtemnu se vrátila ke své rodině,obyvatelům Cheelu. Jejich cesty se tedy rozdělily,neboť IS zůstala na pevnině. Ale i tak se občas scházely v noci dvě postavy v tmavém oblečení s kápí.V tu dobu byla nepříliš mocné Is odebrána dcerka Agnes.Uteklá kurtizána Isabell tedy požádala přítelkyni čarodějku Kapibaranu o pomoc s nakreslením co nejpřesnějších map měst podtemna. Její žádosti bylo vyhověno. Ale šišlalka byla vždy natolik zahleděná do alchymie,že téměř neodcházela od kotle.Tudíš možné cesty do podtemna byly Isabell stále neznámy.
Tou samou dobou Isabell začla myslet na nic jiného než na svou pomstu.Najímala si žoldáky na vlastní ochranu a hlavu jí zaplavily vlny starostí.Poradila se se svým milencem Mihiru.Kapibarany poznámky nebyly přespříliš přehledné,chtělo to někoho s umem kreslení.Ještěže někoho takového zrovna potkala.Byla jí krásná polodračice Tariel o které už bylo zmiňováno.Tariel často podnikala cesty do podtemna a objevovala stále nové cesty.Na Isabellino přání zakreslovala každičký detail a podrobné mapy předala IS, jakožto své zbožňované milence.Koho pak ještě využít?Čí informace budou klíčové?Luskla prsty a uvědomila si.Hrůzostrašný Berserk utrpěl značné stráty u svých lidí a Temná legie je již minulostí.Myslím,že mě vyslechne.Nikdy na rozumu moc nepobral tak uvidíme.Z ostra na toho půlorka Isabell naznačila jak se věci mají."Děláš otroka těm černejm hubám,co z toho?Ke všemu u těch povlů
Arkenwirr.Brzo se ty vyplašený ovce na povrchu začnou bát nejen jich,to ti říkám.Zbyli jsme jen my dva."Mučili spolu,zabíjeli spolu.Odreagování to velmi příhodné pro oba. Časem ať už při boji,při mučení z něj Isabell nepřímo dostávala své informace,které chtěla slyšet. Vše si přesně zapisovala.Od někoho,kdo se pohyboval v sídle drowů to bylo nejdůležitější. Každý den se učila z paměti každičký zákout značený na mapách v tlusté knize.Každým dnem měla kolem sebe více žoldáků usilujících o přízeň své paní.Každým dnem byla Isabell mocnější v kouzlech i budování hlavního slova. Nedovolovala si už žádné chyby. Sic za ty roky o hodně přišla, o to více se jí lidé začli obávat.Začla žít raději v ústraní.
Na pomoc osvobodit její dceru kývl proslulý zloděj Hakím.I ten již zaplnil část Isabellina života a tak nakonec zemřel kdesi v podtemnu pro záchranu její dcery.To si alespoň myslí Isabell.Zůstal po něm alespoň jejich syn Samuell.
Kdybychom měli vyprávět,co všechno Isabell dělala pro to aby se stala obávanou,bylo by to na předlouhé lokte.Zlo v ní rostlo,zlo v ní zvítězilo,zlo jí ovládlo. Časem Is pochopila,že když něco chce,bude nejlepší,když to udělá ona sama.Uplynulé roky z ní udělaly to,jak jí známe dnes.Hodilo se jí když potkala drowy z klanu Zau'ndar. Setkání proběhlo napjatě a už to vypadalo,že dojde k boji,než Isabell nabídla hlavnímu drowovi Urlraenovi nabídku,kterou by se nevyplácelo odmítnout.Vodit otroky,panny a chtít za to prokázalost otroka a volnější ruku.Nic víc,nic míň.Drow svolil a Isabell začla vodit oběti a otroky,jak přislíbila.Její zárukou bylo nasadit Vorena jako cizího člověka za bojového otroka.Dala mu jasné instrukce,kterých se držel.Předala jeho i mnoho dalších,ale puntičkářský drow chtěl více.Isabell nenapadlo nic lepšího než mu dát svou druhorozenou dceru Scarllet.Zabila tak tím dvě mouchy jednou ranou,neboť se jí po léta chtěla zbavit.Neptejte se proč,zkrátka už jí nebavila."Vím naprosto přesně,že je panna neboť je má dcera."Vychytralý drow přijmul kořist a ještě než si přisvojil Isabell,optal se jí na pravý účel jejího pobytu v podtemnu.Zřejmě ho udivovalo, že tam chce dobrovolně."Chci dostat zpět,co je mé."Věřila,že drow ledaccos ví a tak mu sdělila,že rodina Arkenwirr drží v zajetí jednu z jejich přisluhovaček a chce ji zpět. Drow si to ověřil.Is nechtěla nic dát zadarmo a tak průběhem něco za něco pokračovala ve vývoji plánu."Přivedu další panny,ukážeš mi však sídlo Arkenwirr."Stalo se tomu tak. Je samozřejmé,že Isabell vedl v okovech.Ještě že tomu tak bylo,neboť při pohledu na stráž před sídlem zaťala nehty do krve na zápěstí a očí jí zažhnuly rudou barvou.Pod jejíma nohama se jí vytvářel ruděplanoucí obrazec.Musel jí odvézt.Klid Isabell,vydrželas roky,posečkáš ještě pár týdnů.Říkal jí vnitřní hlas.
Ostatní rodiny jistě záviděli klanu takový exemplář jako byla Isabell.Drowovi se zamlouvalo,že ostatní závidí vlastniství takové otrokyně.Také se mu hodila Isabellina nenávist k rodině Arkenwirr.I jeho úmysly byly lehce prokouknutelné pro IS.Přislíbil ji Agnes za vyhubení nepřátelské rodiny,za vraždy kněžek.Ale IS nikdy nebyla naivní. Sic se musela pro ostatní stát neviditelnou,pokračovala v naplňování svých plánů.Pokaždé když Vorenovi dal drow sebemenší volno,jakožto neustále střeženému otrokovi, bojovník zamířil do pokoje spát.Moc toho nikdy nenaspal neboť už na něj v pokoji čekala Isabell."Urlraen mi nedá mou dceru jak slíbil.Nepočítám s tím.Schovej kosu Vorene! Tuhle válku zbraní nevyhrajeme.Držme se našeho plánu.Podniknu další kroky."

Isa věděla, že pobyt v podtemnu může být na dlouhou dobu a tak nadělila příkazy svým kumpánům na povrchu a nakázala aby se slova prozatím ujala její "levá ruka" Mág Ancalagon. Vždy mu bezprostředně věřila. Nikdo neplnil úkoly tak rychle a tak noblesně. Měla jistotu, že se v něm ukrývá velká moc, kterou neustále dokazoval. Ten pokulhávající vyhublí čaroděj s naženštilým hlasem ji byl oddaný. Pakliže se jednalo o úkoly těžší co se týče síly,volila Vorena. Ale pokud se jednalo o prokázání inteligence v úkolu, nebyl nikdo příhodnější než-li Mág. Když se jednalo o služby nebezpečnější, Isabell nechala poslání ty dva plnit společně. A právě proto si ti dva časem rozuměli. Vorenus k němu k jako jedinému choval určité sympatie a oslovoval ho "příteli". Zkrátka byl nepostradatelnou součástí......

Dechberoucí křik trpících pod ranami biče drowích kněžek, jak malebný zvuk pro mé uši, ne však v očekávání mého nástupu na jejich místo.Nesmím si dovolit chybu.Isabell často četla z knihy a imitovala učení se kouzel ze svitků. Nechtěla aby drowové poznali, že je zaklínačkou. Nedala nějak najevo svou vnitřní sílu.Drowí jazyk neovládala plynule,ale za ta léta učení znala více než základ. Ke všemu, někdy nemusíte znát slova abyste pochopili jejich význam. Isabelliny intrické kousky se vždy daly vyvážit na stejnou misku vah se schopnými a pokročilými kněžkami. Měla tu nejlepší školu, školu života........
Isabell chtěla vědět o všech plánech dopředu,k tomu ale potřebovala více informací.Vorenus,který pokorně sloužil těm,kterým by nejraději rozpáral břicha a jejich střevama si ověnčil krk,klanil se pánům přesně, jak měl nakázáno od pravé paní Isabell a sdělil jí vše co pak zaslechl. Nebylo jí toho však dost. Cesty zkřížila s čarodějným Gemlim. Ten
sloužil u klanu Zau'ndar. Okouzlit ho svou krásou byla pro Is hračka. Vydírání zrovna tak. "Od teď sloužíš mě,dovolím ti mě milovat." Kdyby se mu někdo byl v tu dobu podíval na patu,poznal by čárku a vlnovku jako "IS". Ze strany Zau'ndar tedy měla pojištěno,že se co nejvíce o léčkách dopředu dozví. I z Cheelu se jí leccos od Kapibarany
doneslo. Taktéž potkat Berserka v podtemnu bylo příhodné. Arkenwirry bylo třeba mít pod kontrolou.
Všechny schůzky byly velmi tajné. Tleskejme magii,však není nad opatrnost. Co jí však znejisťovalo byla třetí mocná rodina R'rorrok. Přemýšlela úlysně a potřebovala někoho na svou stranu. Byl to však přetěžký úkol i pro Isabell.Příliš riskantní.

Isabell a drow


Náklonost drowa však není zcela nemožná pokud máte takové ambice a přednosti Isabell. Bylo to náročné zachovat si tvář,ale dary které jistý drow od Isabell dostával byly velkorysé a snad i trochu překvapivé. A tak jednou při krvavé hostině, kdy hlavním chodem bylo novorozeně zapíjené čerstvou krví panny obdarovala Isabell drowa velmi vzácným druhem pavoučka. Učinilo to tak maličký pohnutek s drowem v mysli vůči Isabell. Přesto se jevil stále nebezpečný a chladnokrevný. Ta noblesnost, stříbrný příbor, její tón hlasu, každičký detail, to vše mohlo rozhodnout o jejím osudu. Drow byl přesvědčen, že toto posezení může ukončit každičkou chvílí svým mečem bez váhání, proto IS musela dávat neustále důvod aby tomu tak neučinil. A dařilo se. "Překvapivě zajímavé sezení, ale konec divadélka. O co ti jde?!" Vychytralý drow se nenechal ošálit. "Chci abys mě po našem setkání chtěl znovu vidět,nic víc nic míň."Drow se optal zcela vážným hlasem. "A proč bych tomu tak měl učinit?Hm?!" Celou dobu na ní hleděl zarudlýma očima bez kouska citu. "Když sem vyřizovala poslovi vzkaz s žádostí o setkání, bylo na papíře psáno, že půjde o setkání na které nezapomeneš. Hodlám ti nabídnout něco nezapomenutelného......sebe."Hleděla mu prvně do očí se seběvědomím, u kterého si drow myslel, že jí rychle zbaví. V očích se mu cosi pohnulo, ne však blýsknutí jako u člověka, nýbrž jeho rudá barva očí jakoby rázem dodala na sytosti odstínu."Zahráváš si. Je o mě známo, že žádná ještě nepřežila jedinou noc se mnou. Nekončím ani když žadoní o život ve své krvi. Tu tvou tvářičku můžu lehce poničit." Isabell se nebála jeho zbraně ani jeho samotného, to že nebyla zděšena drowa provokovalo ještě více, přesně to chtěla. Ale nepřežeň to Isabell, ocitneš se na hranici života a smrti jakmile tohle podstoupíš,křičel v ní vlastní hlas. Nezabíjej ho, ještě ne. Moc očí vidělo vcházet ho do pokoje, tohle bys ani ty neutajila. Drž se plánu, udělá nakonec co budeš chtít. "Tohle chceš podstoupit? Ještě stále to chceš?"[/i] Isabell na jeho slova vztala od stolu s jediným tahem za šňůrky na ramenou a obnažila své nepopsatelné tělo. Drow se jí ihned chopil když odhodil stůl před ním. Jeho oči tmavli a nabírali sytosti,zdáli se přesto všechno být prázdné. Nečekal a bez soucitu poháněn touhou po krvi probodával a rozřezával její kůži. Na to nebyla připravená, na to by nikdy nemohla být připravená. Drow měl navrch, zcela se jí zmocnil. Isabell něco takového doposud nepoznala. Líbilo se jí to, přes všechnu bolest i krev, opět se ponořovala hlouběji a hlouběji do hranice utrpení a rozkoše. Drow se téměř vyčerpal, když v tom zaslechl Isabellin sykot. "Nic víc nesvedeš?" Velice udiveně reagoval na její slova a ještě více na její činy, kdy se její rány rychle hojily a ona sama ho řízla několikrát dýkou. Ah jistě,krk je slabé místo. Jakoby sváděli boj kdo z koho a hrály si s hranicí vykrvácení a smrti. Nyní se ho zmocnila ona. Kde se v ní vzala vnitřní síla? Inu tak tomu bývá u mocných zaklínačů,k hojení ran ji však napomáhal i prsten od Mihiru.
Po dlouhém opojení rozkoše a ubližování si,padli oba vedle sebe na postel u konce svých sil. Celý pokoj byl náhle vymalován rudou barvou. Hleděli na sebe,hleděli si hluboko do očí překvapeni jeden z druhého. Drowovi se na okamžik cosi vytrácelo z očí a nahrazoval to zamyšlený pohled. Velmi zamyšlený pohled. Oba přemýšleli,měli nad čím.
Dobrák při pohledu na krev panikaří. Zlí se však nechají unášet rozkoší,pakliže je krev jejich,nutí je to myslet.....
Isabelliny rány se hojily značně rychleji,vztala z postele se slovy "Nezapomenutelné? Pokud ano ještě se uvidíme." Přestože ho nechala v otázce, věděla že přijde. A přišel. Výborně Isabell,dobrá práce. Je ironií v jakém postavení byla. Měla téměř vše potřebné k uskutečnění plánu a přesto stačilo jediné podezření o jejích činech a zradách a sotva by unikla. Potřebuji více času abych se mohla věnovat tomu drowovi, říkávala si. Hodilo se jí tedy když po ní Urlraen chtěl aby v tom co dělá pokračovala, i jemu se přece hodily informace o rodině R'rorrok. Jen nic neříkat Vorenovi........
A vorenus mezitím držel se skvěle své role a svůj hněv vypouštěl ze sebe když zabíjel na příkaz havět, netvory i příšery v podtemnu. Stalo se tomu tak,že se stal tím nejsilnějším bojovým otrokem u rodiny Zau'ndar. Jistěže si našli i chvíle v tom všem pro sebe,byly však příliš krátké. Vorena však nikdy nenapadlo zklamat ji.

Kdy ji uvidím?Kdy jí už zatraceně uvidím?! Snila o setkání se svou dcerkou a dělala vše proto aby jí osvobodila. Na ničem jiném nezáleželo. Zničit rodinu Arkenwirr, i o to usiloval drow Urlraen, vůdce rodiny podroben jejich kněžce. Hodilo se mu, že Isabell měla stejný chtíč. Však léčka Is byla jiná než kdo tušil a očekával, věděla totiž něco,co jiní netušili. Během těch měsíců co byla Isabell v podtemnu apelovala na setkáních s drowem. Ani on nebyl vyjímkou a nakonec jí podléhal, tvrdila časem, že to vzájemná láska je spojuje i když slovo láska nikdy on nevyslovil,neznal ho. Nikdy si neřekli ta slova,jen častokrát sedívali a hluboce přemýšleli. Měnila ho a snad i on jí. Začla v něm utkávat myšlenka jiného života, života po boku s Isabell na povrchu. Občas vydali se na povrch aby tak Isabell činila schůzky s ní zajímavější a zajímavější. Milovali se v pralese..... dokonce i při východu slunce,kdy drow viděl jen šero..... ochutnávali zakázané ovoce a oboum se to líbilo. Kdyby Is tušila,že je něco špatně...........zbavila by se ho. Ale plán vycházel. "Ochutnej tohle,to je pochoutka na povrchu." Lákala ho na jahodu. Drow s důvěrou vložil ji skoro do úst. Než to však stačil udělat, odhodila ji Is s výkřikem "Ne!". Drow se podivil. Is ho objala. "Nemohla jsem to udělat nemohla. Bylo to otrávené. Chtěli abych ti to dala." Šeptala Is v objetí. "Cože?!Kdo?!" Jeho oči zas nabyli dávného odstínu rudé. "Arkenwirr,to oni. Donutili mě pod výhruškami." Nerozuměl tomu. "Čím ti vyhrožovali?!" Začínal se neovládat. "Mají mou dceru, proto jsem tu, proto dělám to co dělám,ale nemohla jsem."Olítostňovala se Isabell. "A já ti věřil!!Chtěla si mě zabít!!" Se vztekem sahal pro meč. Isabell s klidem sáhla pro jahodu a pousmála se na něj. "Miluji tě." A strčila do pusy jahodu, kterou spolkla bez váhání. Říkáte si a co bylo teď dál? Konec našeho příběhu? Omyl. Takhle naše Is nikdy nezemře! Než stačila polknout otrávenou jahodu drow ji zmáčkl krk a řval "Vyplivni to!",po chvíli ze sebe jahodu opravdu dostala. "Začínám chápat co cítíš ke své dceři, patří do toho i sebeobětování. Pomalu začínám chápat.............." Políbil jí. Objala ho v zoufalství s nevinností. "Musíme zničit rodinu Arkenwirr,my dva to dokážem." Našeptávala mu. "Pro tebe cokoliv,cokoliv."Odhodlaně tvrdil a pevně ji tiskl v náručí s tím,že jí utěší. Bylo dokonáno,byl změněn,to chtěla slyšet. Ti co znají Isabell jistě tuší jak to vše bylo. Pro toho,kdo mohl vidět její výraz ve tváři, když objímala zděšená drowa, mohl vidět její spiklenecký úsměv. Vše měla dopředu promyšlené. A tak se ani nedivte, že otrávená jahoda nebyla ani ve skutečnosti otrávenou. Hrála si s ním a měla ho přesně tam kde chtěla. "Jak to ale uděláme Isabello?" Začla mu sdělovat plán. "Vím o nich něco, co je dovede do záhuby. Jsou to uctívači Zeira. Samotné mi to řekli ty tupé černé ovce. Sděl to své kněžce. A sděl jí také, že pro tuto jedinečnou příležitost mohou rody spojit své síly a zničit ty Zeirovi špinavce. Ze strany Zau'ndar je vyřízeno." Drow plival a klel,když se to dozvěděl a kývnul se slovy "To se spolehni." Isabell potřebovala však ještě čas aby odnesla dcerku z kuchyně sídla než jej vypálí.


Jednoho dne Isabell pošpiněná od krve,ne však vlastní,ale z otroka v aréně jež měla zbičovat za neposlušnost,vyslechla přání jedné výše postavené drowky Sinkachy. "Když už půjdeš pro další otroky.....dovedeš někoho speciálního." Ušklíbla se drowka. "Jméno,popis,výskyt,míra nebezpečnosti?" Slízla Is krev z biče a ukázala na rozšlehaná záda otroka na zemi.Drowka jen pokývla,že s bičováním má skončit a pravila. "Neznám jméno,je to polodračice,rudá křídla i vlasy,lehký obleček. Vyskytuje se v okolí Ivory."Is kývla."Za deset dní se vydám na lov,přivedu jí."Pomalu odcházela."Ale dej si pozor,je velmi nebezpečná."Pravila výstražně drowka.Is ještě stačila dodat. "To já také."

NEJISTOTA

Když se Urlraen dozvěděl o přání Sinkachy znejistěn vyslal s Isabell i bojového otroka Vorena pod podmínkou, že přivedou polodračici i s několika novými bojovými otroky.Věděl,že se vrátí kvůli Agnes. Nebyl samozřejmě pozadu a zjistil si, že je to Isabellina dcera - tím střežil dámu pod obklíčením na své straně šachovnice.
I vydali se spolu oba na povrch. Zdáli se být znovuzroněni. Isabell zas cítila svou moc a Voren měl zatracenou chuť na vychlazený pivko. Snažil se jí přesvědčit o tom,ať už se tam nevrací a kam až je ochotná zajít pro záchranu své dcery. Mínil tím její meč dřímaný v ruce za honbou na polodračici jakoby jí nepoznával. Isabell si jakoby uvědomila,co říká a upustila svou zbraň na zem. Uvědomovala si za jakou cenu chce dojít svého cíle. Přemýšlela nad tím pár dní. Přece jen jít proti polodrakům, to
by ji nikdy dřív ani nenapadlo. Samotného draka by nikdy nezabila, ne proto, že by se ho snad bála nebo to nedokázala,ale proto že jej vždy obdivovala. Byl ji vždy nějaký na blízku když potřebovala pomoc. A potom, jak dlouho ještě měla otročit? Kolik ještě obětí svých nejbližších měla podrobit tomu aby jí dostala zpět? Uvědomovala si o co vše díky tomu přišla.........pravou lásku Mihiru,dceru Scarllet,muže Hakíma,syna Samuella už neviděla víc než rok. Myslela, že i Tariel se ztratila kdesi v podtemnu a teď snad měl na řadu přijít Vorenus?Nikdy!!! Potřebovala si vše dobře promyslet,každý krok. Přece to teď nevzdá chvíli před koncem. Zkrotila si černého hřebce a projížděla se pro ní dávno za pomenutou krajinou. Vzpomínala na své mládí a upadala tím na dno myšlenek.

SETKÁNÍ

Vyjela k vrškům hor a hleděla na západ slunce. "Co mám ještě udělat abys mě odměnila?!Xi'An!!!Nebesa padají na mou hlavu a má bedra, ta tíha táhne mě ke dnu. Ta nebesa znamením stesku jsou. Déšť z nich již nikdy padat nebude, tak jako mé slzy! Červánky to jest má touha po pomstě! Vyjasni tahle mračna tak jako mou mysl!!!Agnes!!!!!!!!!!" Zařvala mocně do dáli hor a mávla svou holí až se z vršků hor sesypala lavina a ozvěna opakovala na popětkrát jméno její dcery. Usla tam pod kopcem. Když se z rána probrala u vyhaslého ohniště spatřila maličkou postavu.Byla jí malá dívka. Promrzlá, na sobě potrhané hadry tmavých barev a nožičky bozké. Černé vlásky sotva zakryla sněhovou vrstvou. Byla sama a hned jak spatřila Isabell strnula. Snad vyšla z průchodu v horách? Stopy za ní hned zavál sníh. Is vstala a promluvila k ní. Byla tak ráda, že se posilní její krví v tak ponuré zimě, ikdyž se jí trochu děsila. Byl na ní tajemný pohled. Dívenka na oslovení nereagovala,stála jak přibitá a hleděla na ní kočičíma očkama. "No tak neboj se holčičko, postarám se o tebe.Pojď k mamince." Dívenka pomalu zabořovala své nožky do sněhu a přibližovala se k ní. Isabell mezitím tahala z pozazáhybu roucha kudlu. Jakmile k ní dívenka přistoupila, chytla jí pod bradou a přiložila jí kudlu na krk,když v tom se pozastavila. Na krku maličké se houpal stříbrný kroužek s rubínem na řetízku. Dívenka měla velmi unavený,špinavý a pošramocený obličej.Přesto však byla zřetelná její krása. Isabell špičkou kudly pozvedla prsten na řetízku a nedýchajíc koukla na obvod prstenu po vnitřní straně. Spatřila svou značku čárky a vlnovky. Nevnímala dívčino kopání a vysmíkání se a křičení ať jí prstýnek ihned vrátí. "Agnes." Šeptla a zaskleli se jí oči."Dcerko..."Malá dívka na ní ze spodu koukla a nejistě šeptla "Mami?"........"Bohové." Pevně jí chytla až s ní zacloumala.Nadzvedla jí k sobě do výše nevěřícně si jí prohlížejíc. "Moje Agnes!" Pevně jí objala. Nejdelší objetí v jejím životě,v životě obou. Nevěřila, nevěřila dlouho,že to není jen sen. Jela s ní na bezpečné místo a postarala se o ní. A začly si vyprávět. A že si toho měly hodně co vyprávět........"Už tě nikdy neopustím holčičko,nikdy!"......."Budem pořád spolu mami."....................................................................................
Božská moc? Odměna za oběti a dary Xi'An? Čirá náhoda? Osud? Ne, to vytrvalost a nejsilnější pouto je zavedlo opět k sobě, pouto mateřské.[/i]