Thalie

Lilien Isilmë Niquë Quárco Ulcallonarmo Vórima
Lil je na elfku velmi vysoká, takže v davu rozhodně nezapadne a vždy bude vyčuhovat. Díky své výšce má neuvěřitelně dlouhé, štíhlé, rovné nohy, aneb jak se říká až do nebe. To ovšem málokdo ví, jelikož jsou většiny skryty dlouhou sukní nebo hávem. Štíhlá, pevná, postava získala během let překvapivě oku lahodící křivky. Pleť má alabastrově bílou, jako porcelánová panenka bez jediného kazu s lehkou růží ve tvářích.

Rysy jejího symetrického obličeje jsou jemné. Dominantou tváře jsou pak hluboké, kočičí oči, barvy roztaveného zlata. Nechávají tě tonout ve svých hloubkách, až se zdá, že z očí vychází mírná zlatavá zář. Oči lemují husté, dlouhé řasy, které připomínají řasy pouštních národů. Tenké obočí, malý rovný nos se špičkou lehce nahoru a pod ním sladce krojené, lehce narůžovělé rty. V úsměvu se jí ve tvářích objevují ďolíčky.
Tmavě hnědé, lesklé vlasy jí v nezkrotných vlnách spadají až k pasu. Ve městě či společnosti si je však vyčesává do složitých drdolů či copů, ve kterém je většinou spletené havraní pírko. Někdy se podaří šťastlivci, že ji uvidí v rozpuštěných vlasech, kdy pak v divokém kontrastu lemují něžnou tvář. Pokud by se našel i někdo, kdo by viděl její vlasy rozpuštěné na slunci, mohl by si všimnout čokoládových odlesků. Co se týče své korunky krásy je na ni velmi háklivá a nenechává na ni nikoho sahat. Nikdy se k ní proto nepřibližujte s hřebenem…

Jak již bylo zmíněno postava je příjemně zaoblena na správných místech a je poměrně pevná. Křivky nechá vyniknout podle nálady. Někdy si vezme více přilehlé šaty, jindy méně. I přes honosnost má ráda pohodlí a volnost, což se také odráží v jejím šatníku. Oblečena bývá často v barvách spolku Stříbrného fénixe, tedy modré a stříbrné, které patří i mezi barvy Lothiana, jindy v barvách Azurové věže. Lze ji však také potkat v oděvu příslušícím kněžce Měsíčního kultu z Alwarielu či přírodnějších barvách Lothiana, které jsou doplněny elfskými motivy. Raritou pak bývá, pokud je oděna do kalhot a kabátu.
Co se týče šperků, elfské uši zdobí náušnice v podobě sněhových vloček, sněhovou vločku na krku vystřídal srpek měsíce – symbol Měsíčního kultu v Alwarielu. Dlouhé, upravené prsty zdobí několik prstýnků. Nezajímavější zdobí prsteníček levé ruky. Jedná se o prsten s perlou, ve které se pohybuje zelený kouř. Elfové mohou poznat, že se jedná o velmi starý a vzácný prsten. Pravé předloktí pak zdobí několik jednoduchých náramků. Dalším doplňkem, který k ní neodmyslitelně patří je magická hůl, kterou mívá často u sebe. Hůl z pradubového dřeva s modrým krystalem vystřídala jiná, magická hůl z bílého kovu a magickým vírem na svém konci.

Její pohyb je jistý a elegantní. Stále má sice o něco rychlejší krok, než by bylo třeba, ovšem je v něm již dávka elegance a sebejistoty. Nikdy se nehrbí, což je někdy až zvláštní, protože i přes to vypadá uvolněně. Možná za to mohou zlatavá křídla, co jí tíží na zádech. Často je viděna s lehkým úsměvem a nečitelným výrazem ve tváři.

Často zvedá levé obočí, a to buď s čitelným výrazem či nečitelným, záleží na okolnostech, mimoděk taky přejíždí v zamyšlení prsty po srpku měsíce na krku a hledí do prázdna.

Hlas má níže položený a melodický i po letech lze postřehnout severský přízvuk. Mluví spíše tlumeně než hlasitě. V elfštině je hlas o dost líbivější než v obecné řeči a je bez jakéhokoliv severského přízvuku.

Pokud ji vidíte kouzlit, léčit či se modlit, tak lze jasně vidět, že z očí opravdu vychází zlatavá zář. Při kouzlení a někdy i modlitbách mluví zvláštním jazykem, který rozhodně není elfština, zní to spíše jako zvláštní zpěv.

Isilmë
Lili v převlečení se představuje jako Isilmë, většinou je takto možné ji zastihnout v poušti nebo na výpravě. Jako Isilmë je celá zahalená do hávu tmavých barev, tvář má omotanou černým šátkem na způsob beduinů, že jí koukají jen zlaté oči a trochu bělostné kůže, přes hlavu má ještě kapuci. Vlasy jsou vždy pečlivě svázané, aby nevykoukl pramínek.

Nosí u sebe dlouhý luk, šípy a moc toho nenamluví a když už promluví tak tlumeně se severským přízvukem.

Děvčata

Beatris (Tris)

Jedná se o půlelfí míšenku, ač ne každý je schopen to poznat, neboť nejvýraznější známku své rasy - zašpičatělé uši - nosí ukryté pod záplavou hnědých vlnitých vlasů, délky tak do půli zad, ačkoli někdy je zkracuje trochu víc a někdy naopak nechá přerůst. Oči má elfsky zelené, nos trochu nahoru, na rtech jí obvykle hraje úsměv, ale zdá se, že druhů úsměvů má celou škálu, od milých až po ty méně hezké. Hlas má příjemný, náležící ke křehké květince, kterou ovšem už podle své mluvy (a výbušnosti) zrovna není.
Pleť má bledou, téměř bez poskvrnky, a nehty nosí dlouhé, ač upravené. Ostatně, málokdy ji lze zastihnout neupravenou a na praktičnost si také nijak zvlášť nepotrpí, což je patrné už z toho, že neustále nosí šaty, obvykle s výrazným výstřihem a upnutou sukní, neboť ráda předvádí své bohaté křivky. Při chůzi provokativně houpe boky.

Potrpí si na šperky. Své amulety a prsteny téměř nesundává, ani drobné náušnice, které jsou - jak už bylo řečeno - obvykle spolu s ušima ukryté pod vlasy. Mimoto voní po orientálním parfému, původem zřejmě z Kelu či přilehlých oblastí, který se často míchá se zápachem tabákového kouře. Další zvláštností, které si u ní běžný pozorovatel může všimnout, jsou drobné magické úkazy. Stává se jí, že ve vzteku má kolem prstů jiskřičky nebo (ať už vědomě či bezděky) mění tvary plamenů v krbu či tabákového kouře.
Co už každý nevidí jsou její jizvy po jakési řezné zbrani, možná noži. Jednu má na boltci levého ucha, další se táhne od pupíku až k pánevní kosti levého boku a třetí je napříč přes pravé stehno. Odhaluje je jen neochotně a ještě méně ráda o nich mluví.


Valindra

Mladá lidská žena, odhadem může mít tak mezi dvaceti a třiceti lety. Výšku má na ženu průměrnou, není ani výrazně malá ani velmi vysoká. Postavu má lehce zaoblenou, spíše štíhlou, ale těm nejútlejším ženám se nevyrovná. Pleť má světlou (podobně jako šlechtičny, které z domu příliš často nevychází) vlasy blonďaté, zvlněné a dlouhé po lopatky. Většinou je nosí rozpuštěné, ale někdy je mívá i ve volném pleteném copu.

Tváři vévodí pronikavě modré oči jako studánky a plné rty. Většinou neváhá svou krásu zvýrazňovat trochou líčidel a celkově je poznat, že o svůj zevnějšek dbá. Jen těžko ji lze zahlédnout rozcuchanou nebo ve špinavých, pokrčených šatech. Většinou se obléká do dlouhých šatů sytých barev, podobně jako měšťanky, a jedinou viditelnou "zbraní", kterou s sebou nosí, je její loutna, případně tamburína.

Na lovu mimo město pak bývá k zastižení v praktičtějších kalhotách a halence, s lukem a dvěma kordy.

Hlas má příjemný, ať už mluví nebo zpívá a většinou má téměř hravý podtón, jako by byla neustále v pobaveném rozpoložení. Navenek může někdy zpovzdálí vypadat nepřístupně až povýšeně, ale když mluví s ostatními nebo pro ně hraje, většinou se stále mírně usmívá, hledí jím do očí a působí sympatickým dojmem.

Pohyby jejích rukou i chůze jsou ladné, podobně jako u tanečnic nebo šermířů.

Chlapec na vyžádání


Gabriel Grym
Gabriel je lidský mladík, starý zřejmě tak kolem dvaceti let. Podědil docela husté černé vlasy, které mívá trochu delší. Ne tak dlouhé, aby si je mohl dát svázat do culíku, ale dost na to, aby mu prameny padaly do obličeje a musel si je odhrnovat. Většinou jsou rozcuchané, jako by právě vstal z postele. S používáním hřebenu se očividně příliš neobtěžuje. Oči má tmavě hnědé, pleť světlou, tvář mívá hladce oholenou (pokud mu vůbec vousy rostou). V obličeji se značně podobá otci Goranovi a většina lidí okamžitě rozpozná příbuznost, když ty dva vidí vedle sebe. Těžko říct, jestli jej zle označit za pohledného, záleží na vkusu pozorovatele.
Na člověka je dost vysoký, během puberty se vytáhl tak, že už převyšuje většinu ostatních dospělých mužů. Postavu má štíhlou, šlachovitou, nepříliš svalnatou. Natáhnout luk mu zřejmě nedělá potíže a je poznat, že se nějakému pohybu věnuje, ale nikdy se nevyrovná svalnatému bojovníku s obouručním mečem. Pokud potřebuje, pomáhá si magickými prsteny a pak se mohou neznalí divit, že najednou utáhne tolik věcí, ale jinak spoléhá spíše na svou obratnost.

Dokáže se pohybovat velmi elegantně, rychle a tiše, nemívá problém uhnout nějaké té ráně nebo chytit padající předmět a lidem kolem se často stává, že se polekají jeho příchodu (protože ho neslyšeli), zatímco připlížit se k němu není tak jednoduché. Většinou navenek působí velmi klidně, až lhostejně, ale pozorně sleduje okolí, jako by v příštím okamžiku odněkud očekával letící šíp. Když je ve špatné náladě, mívá sklony být ironický, chladný nebo dokonce hrubý, jindy spíše žertuje a udržuje si nadhled. Záleží na situaci a na tom, s kým mluví. Někdy může na méně odvážně jedince působit až zastrašujícím dojmem (především, pokud je naštvaný a dává to najevo).

Mimo město a na lovu bývá celý zahalený do černo-šedého oděvu, na hlavě mívá kapuci, někdy ještě se šátkem přes ústa a staženou do obličeje. Ve městě pak dává přednost jednoduché (ale kvalitní) bílé nebo černé košili a docela vypasovaným kalhotám. Tahá s sebou krátký luk, toulec šípů, nějakou tu brašnu a kord.

Abigaill Moon

Rasa – elfka (divoká elfka? No spíš střelená elfka)
Věk – kdoví *krčí rameny*
Pohlaví – holka (vypadá spíš jak kluk, ale je to holka a opovaž se to zjišťovat)
Výška – cca 145cm (jo je to prcek)
Váha – to se neříká
Vlasy – purpurové asi (chlap by řekl fialové)
Oči – rubínové (ne, není upírka)

Abigail je drobná a velmi štíhlá elfina. Křivky její postavy jsou sice spíš chlapecké, ale fajn jakési prsa má. K pokochání to moc není, holt i ty úzké boky a zadek jak dva kmínky. Nic moc prostě. A aby toho nebylo málo tak většinou nosí volné kalhoty a nějaké triko či vestu k tomu. Jen výjimečně je vidět v sukni, a aby odhalila něco víc? To tak jednou maximálně dvakrát za deset let nebo víc? Hmm, nevím. U pasu se jí houpe kord a taky většinou sebou nosí luk a toulec.

Na druhou stranu má pohlednou tvář s jemnými rysy, holt elfská krev se v ni nezapře. Má příjemný, ale někdy spíš takový lišácký možná i zlomyslný úsměv, těžko podle něj vyčíst co zrovna plánuje. A na pusu na tyhle rtíky zapomeňte hned, tu dostane leda tak kladivem. Drobný nosík většinou nikdo nehodnot. Oči má velké a hezké rubínové barvy. Své purpurové vlasy si příliš neupravuje, vypadá jako by zrovna vylezla z postele.

Překvapit možná může, že se nechová jako klasická elfka není nějak nóbl či povýšená. Spíš si dělá legraci a těžko poznat co myslí vážně a co ne.

//Troška OOC – odmítám hrát nějaké drsné mučení, sekání části těl, bičování a atd. Něco snesu, ale pokud možno mě z toho vynechte anebo to přeskočte, díkas

Amal


Lehkým krokem přichází dívka průměrného vzrůstu, vysoká zhruba 165 cm. Má hezké štíhlé nohy, tak akorát svalnaté, širší boky, obepnuté tmavě modrými přiléhavými kalhotami. Štíhlý pevný pas a vypnutá prsa, které částečně kryje dobře střižený červený kabátek. Působí svěže a mladě, jako sotva vyspělá dívka.

Černé rovné vlasy, střižené pod rameny, má zcuchané větrem a slepené prachem, takže si drží neupravený vzhled. Povětšinou jí lemují tvář nebo jí pramínky poletují kolem tváře. Pleť má zdravou, olivovou, budí dojem, že není ani jižanka, ani středozemka a vůbec ne seveřanka.

Při blízkém pohledu zjišťujete, že její tvář mírně připomíná srdcový tvar, bradu má užší, špičatější, líce výrazné. První pohled do jejích očí vám prozradí, že jsou šedé, takovým tím tmavším odstínem, lemované tmavými řasami. Oči jsou v koutcích zešikmené nahoru, působí to trochu exoticky. Tváří se vážně, ale ne nepříjemně, protože koutky jejích úst přirozeně míří nahoru. Rty má bledě narůžovělé, horní vykrojený menší než spodní, akorát k její tváři. Nos rovný, ve špičce trochu širší.

Zapátráte po líčení, ale nenajdete ho, nakonec uvážíte, že vzhledem ke své pleti, tmavým řasám a tmavého, mírně klenutého obočí, ani žádné líčení nepotřebuje. Je přirozeně hezká, nicméně vzhledem hned neupoutá. Nejste si jisti, kam jí zařadit, jaký věk jí přesně odhadnout. Mnohé se možná vysvětlí, když si odhrne vlasy a odhalí tak ouška mírně zašpičatělá. Když se naplno usměje, odhalí drobné rovné zoubky, které jsou také spíše výsadou elfské rasy.

V prvních chvílích rozhovoru se tváří, jako by jí to vlastně ani nezajímalo, jakmile se ale s vámi dá do plynulého hovoru, zaujatě vás sleduje a pozorně naslouchá. Výraznou mimiku má v obočí a tak různě se ušklibuje, podle toho, jaký názor si zrovna utváří. Chvíli se snaží chovat moudře a vznešeně, sedí s napjatými rovnými zády. Když se uvolní, ztratí zábrany a stane se z ní veselá kamarádská bytost, se svým vlastním smyslem pro humor. A pozornější si všimnou, že má krátké, nejspíše okousané nehty.

Na poslech, když mluví, je jasné, že není místní a těžko říct, odkud se tu vlastně vzala, odkud přesně pochází.
Starším ročníkům, místním z Karathy, může něčím připadat povědomá, snad tou tváří, úsměvem, tou mimikou, chůzí a vystupováním… Jako by se už s někým, jí podobnou, setkali…

Nimoen Nera

//Vlasy si téměř nikdy nesplétá ani nedává do culíku a má je rozpuštěné, jako je na posledním obrázku //Portrét obličeje patří umělci z Deviatnart. Zbytek jsem dokreslil sám - neumím nějak kreslit, ale pro představu si myslím bohatě stačí! Na první pohled si všimnete krásné ženy (možná ještě dívky?) se zrzavo-kaštanovými vlasy, zelenomodrýma očima, malých lehce červených rtů se štíhlou postavou a pěkným poprsím. Může vypadat převážně jako lidská žena ovšem její drobnější štíhlá postava a ostré rysy obličeje naznačují, že jde asi o smíšený původ. Těžko pak odhadnout její věk, že? Ale na lidský vypadá kolem cca 25 let. Bohové asi dopřáli, když ji evidentně poprsím koluje lidská krev. Nemá nijak velká prsa, ale na to že má z části elfí krev má prsa hezká, tak akorát.
Nimoen o sebe evidentně pečuje a decentně se líčí, ale díky elfímu původu si nepotřebuje pomáhat líčidly nějak moc. Parfémy moc nepoužívá, takže nevoní na sáhy daleko ovšem v blízkosti můžeš ucítit jistou zajímavou lehce omamnou a uklidňující vůni, kterou ovšem těžko k něčemu specifickému přirovnat. Ne každému může vonět tahle tajuplná magická vůně. Nepoddajné vlnité objemné vlasy vzbuzují dojem určité nespoutanosti, rozvernosti a mládí, což podtrhují i oči, které si svět prohlíží velice zaujatě a těžko říct, co si o okolí přesně myslí. Většinou se na svět dívá zamyšleně, zkoumavě a vše si pozorně prohlíží. Tváří se spíše neutrálně, případně trochu zamračeně a zadumaně - díky tomu také její krása nepůsobí roztomile, ale svůdně a smyslně což ještě podtrhuje její častý "úsměv" v podobě zvednutého koutku. Ovšem i upřímný úsměv ji dokáže ozdobit tvář a pak vypadá celkem mile a nevinně.

Šaty, které mají většinou odstíny červené a fialové se snaží mít ve společnosti vždy čisté, ale evidentně se jí to nedaří stále. Plášť mívá na konci často špinavý od toho, jak pořád někde courá. Je možné si všimnout i ne vždy krásně učesaných vlasů - protože na to nebyl čas a věnovala se něčemu zajímavějšímu. Působí tak dojmem krásné a charismatické ženy, která o sebe dbá, ale ne vždy si dává záležet na detailech, jako kterákoliv jiná panička a evidentně ji je to někdy šumák. Nejčastěji nosí pohodlné cestovní šaty (viz obrázek), které ji dávají určitou volnost na kterou si potrpí. Výjimečně ji lze ve městě vidět v elegantní róbě v podobných barvách. Ovšem ty ruce! Ah, ty krásné něžné hebké ruce. Každý si hned asi pomyslí - taky ty nikdy pořádně nezamakali! A má pravdu. Má krásné zastřihávané nehty, štíhlé prstíky a hebkou neopracovanou kůži. Je vidět, že rukám věnuje víc, než možná kdejaká šlechtična. Přes rameno často nosí svou malou brašničku a u pasu se jí občas pohupuje píšťala nebo harfička. Někdy tam má "vyzbrojeno" i pár malých lektvarů nebo srolovaných svitků.

Nimoen kráčí celkem sebevědomě na to, jak občas mladě může působit. Podtrhují to i často nošené nízké podpatky. Většinou mluví s rozmyslem a soustředěně (ehm...pokud zrovna nemá pohár vína v ruce) a vždy si pečlivě rozmyslí, než něco plácne. Je vidět, že její tělo není akrobaticky zdatné (možná jen lehce málo z toho, co podědila po elfech) ani silné a možná právě i to podtrhuje mladý vzhled. Ovšem rukám se nedá upřít jistá elegance pohybu. Možná elfí původ? Možná, ale gestikulace je velice jemná, většinou pomalá a ladná - možná tady také připomíná svou malou akrobacií elfy.

Její tón hlasu bývá také zdravě sebevědomý a zní jako u dospělé vyzrálé ženy, což může být někdy i trochu překvapující na to, jak vypadá. Má ho příjemně postavený a znalec pozná i jistou zvučnost. Tu ovšem trochu potlačuje tím, že často mluví pomalu a mírným hlasem a rozhodně se nenamáhá na někoho řvát nebo hlas zvyšovat. Kdo ji však blíže poznal - i to by svedla. Její věčná soustředěnost a zamyšlenost ji však drží daleko od výbušného cholerického jednání.

A jak se vlastně přesně chová? Jak by reagovala ve tvé přítomnosti? Chceš vidět její milý úsměv, nebo sílu jejího zvučného hlasu? Prohlédnou si snad její ruce, zeptat se jí proč chodí polonahá nebo proč má u pasu píšťalku s harfičkou? No, stačí ji už jen potkat a třeba se něco dozvíš....

Natiel

Mladý aasimar, něco okolo třiceti let. Vzhledově velmi pěkný jedinec, bez fyzických vad, které jsou většinou u lidí běžné. Pokud ho spatříš, bez kápi povšimneš si, že jeho vlasy, jsou bílá jako oblaka, co tě opravdu zaujme jsou jeho zlatá očka bez vzornic, možná až velmi zaujmou, a někdy se nelze ubránit nepodívat se a neodtrhnout se, někdy tě, ale můžou kopnout nepříjemným pohledem, či pocitem. Říká se, že umí číst z duše, kdoví co je na tom pravdy také se může zdát, že lehce levituje. Většina lidí se v jeho přítomnosti cítí v bezpečí, u některých může vyvolávat strach a vyhýbání se mu, těžko ,,určit" čím to je, také je občas jinými odsuzován. Jeho kůže je stříbřitá jako měsíc. Jeho postava je sportovně a svalnatě tvořená, jde vidět, že na ni dlouho pracoval, hlavně v dílnách to lze snadně vidět. A samozřejmě si nelze povšimnout jeho krásných jasně bílých křídel, na dotek jsou velmi jemná, avšak může mu to být nepříjemné, když se jich někdo silněji dotýká. (OOC: ještě nemá křídla, je to prozatím čistá IC záležitost). Často je oděn v plnoplátové zbroji či pancíři, jde vidět, že zbroje má v oblibě, většinou v bílé, zlaté a modré barvě, jeho prioritní barva je bílá mívá také bojový plášť, který má nasazený tak, aby nezavazel křídům. Pokud je spatřen ve vyšší společnosti, je společensky oděn, avšak spíše prostým stylem a svými barvami. Pokud pracuje, je samozřejmě oblečen v pracovních šatech se zástěrou. Pokud má oblečenou zbroj, ve znaku má kříž či meč často znaky Dvojice, většinou zlatavou barvou. Také má nasazenou jasně bílou kápi se zlatavým přídavkem, avšak do obličeje mu jde vidět (Jako na obrázku pod textem). Ošacením se tedy moc v davu neztratí. Ve společnosti se svou postavu nebojí ukázat, avšak nemá to zapotřebí a většinou je oděn v delších rukávech a podobně.[/size]
Co se týče jeho bojového přístupu a výbavy, nosívá u sebe vždy aspoň jeden velký meč. S křížovou záštitou, která je obehnána kruhem u rukojeti. (IC záležitost, meč na obrázku pod textem). Ačkoliv se zdá, že Natiel je bojový typ, je to naopak. Používá spíše jako první svůj jazyk, popřípadě potom vytasí meč. U monster a jasných nepřátel, vytasí meč hned. Co se týče jeho magických schopností, moc jich nemá, ale přeci jen ho Dvojice něčím obdařila. V boji má nasazenou plnoplátovou zbroj. A potom už jen zbývá jeho schopnosti a zkušenosti v boji.

Natiel je rád ve společnosti slušných, a dobrých žen. Avšak, nepohrdne ani s jinými bardy či jinými potulnými knechty nad dobrým vínem. Je spíše tichý, do doby než se ho někdo na něco zeptá. Vždy pečlivě poslouchá, a pokud se mu něco nemusí líbit, je velmi upřímný a proto to vždy řekne nahlas. K úctihodným lidem se chová velmi mile, a je pro ně otevřen. Naopak nemá zapotřebí se bavit s darebáky a zlými rasami. Může se projevit velmi fanaticky proti tieflingům, orkům, drowům a hlavně k nemrtvým a nekromantům, dalo by se říci, že tyto bytosti bude nucen zabít na potkání. A nebojí se o nich říct, jak by skončili, nebo co si o nich myslí. Avšak většina lidí mu to může zazlývat, Natiel považuje SKORO všechny rasy povrchu za mláďata, která je potřeba chránit. A ukázat jim jak funguje spravedlnost a ztělesněné dobro.
// Natiela jsem vymýšlel tenkrát u těchto písní.
https://www.youtube.com/watch?v=dJ-QLl5qjLg
https://www.youtube.com/watch?v=Szdtni0uX0E

Morfin
Morfin je východní elf. Nižšího vzrůstu (170 cm) a velmi pohublé postavy (58 kg).

Jeho obličej je protáhlý s ostrými rysy. Špičatá brada, vystouplé licní kosti, ostrý nos. Oči má úzké, jakoby zapadlé, tmavě hnědé barvy. jeho tváře jsou hladké - bez vousů, snad to vypadá jako by mu ani nerostly. Obočí vypadá jako tenká tmavá linka, neznatelné řasy. Odstín tváře je bledý, vypadá lehce dožluta. Značně na jeho tváři zaujme několik jizev, většinou drobných, jedna je však větší a táhne se po levé tváři. Pokud se usměje, všimneš si, že má jeden přední zub uštíplý. Jinak má absolutně žluté zuby. Vlasy má dlouhé, hnědé barvy, nahoře seplé sponou z matného černého kovu.

Když mluví, je slyšet silný východní přízvuk. Mluví pomalu a klidně. Hlas má chraplavý díky tabáku.

Jak bylo zmiňováno, je značně, až nezdravě hubený. Pokud však odhalí některou část těla, je vidět, že nemá ani kapku tuku - pouze svaly, šlachy a vystouplé žíly. Taky je vidět mnoho jizev a pokud se detailně podiváš na jeho ruce a prsty, je ti jasné, že měl již několik zlomenin. Taky má na rukou tetování. Na levém předloktí má spleť nějakých větví a na pravém hada. Dlaně má potetované nápisy a na levé má ještě vycházející slunce nad mořem.

Co se týče obleku - nosí vše v černozlatých barvách. Plášť má károvaný, černý podklad křižovaný zlatým vyšíváním. Na sponě má erb zlatého kalichu. Je šitý očividně z velmi pevné kůže a od pohledu slouží jako ochrana v boji. Košili a kalhoty nosí ze stejného materiálu. Jedná se o černou, matnou látku, která budí dojem, že snad pohlcuje světlo. Těžko jsou na ní vidět švy, či knoflíky (až po bližším prozkoumání). Přes tuhle košili nosí opět černou vestu z látky, ta však vypadá podšitá nějakou tvrdší kůží, protože drží krunýřovitý tvar. Vesta je stejně jako plášť prošívaná silnou nití zlaté barvy a má několik kapes. Jeho boty jsou z leštěné černé kůže, vzhled vychází z klasických jezdeckých holínek, ovšem tyhle jsou nižší a mají ostrou špičku. Na rukou většinou nosí černé, kožené, přiléhavé rukavice.

Přes záda má pověšený velký obouruční meč s velmi širokým ostřím. Jílec meče je vyroben z černě mořeného dubu. Zášťita meče je ze světlého kovu. Pokud meč vytáhne, dalo by se říct, že ničím nezaujme - krom velikosti. Jinak je naprosto minimalistický, bez gravírovaní, bez rytin v dřevěném jílci, bez viditelných spojů.

Jeho chůze je tichá, i přes mnohá zranění chodí vzpřímeně a elegantně. Když dojde na boj, užívá zvláštní taktiky. Zpravidla si jej těžko v první okamžiky v bojové vřavě všimneš. Najednou se objeví za nepřítelem a zákeřně jej sekne obrovským mečem. Pohybuje se velmi obratně a je zjevné, že je s mečem velmi nebezpečným bojovníkem.

Často je viděn s doutníkem nebo cigaretou v puse, pokud je v putyku, pije zpravidla kořalku a v oblibě má Ostrožskou kuchyni. Co se týče stolování, rozhodně nepatří mezi mistry etikety. Od všeho si ukousnout, zalít nápojem a ještě u toho konverzovat. Pokud kolem tebe projde, nebo stojíš blízko něj, cítíš pach potu, alkoholu, tabáku, dřevitého parfému a vyjimečně i krve.