Chvíli jsem váhal, jestli mi vůbec stojí za to odpovídat, ale nakonec jsem se překonal, a odpovím tedy, proč si myslím, že mnoho různých teorií není nesmysl.
Použiju k tomu Nalkovu citaci reálií:
Tajemství, též zvané tajemství arkán, jest v podstatě způsobem hlubokého poznání zákonitostí světa a Stvoření, tedy principů, na nichž Moc a Magie, která ji přináší, stojí. Složité formule, rozsáhlé znalosti tajných či skutečných jmen věcí, tvorů a míst dávají čaroději moc nad Silou, kterou formuje myšlenkou cizelovanou k dokonalosti použití.
Když to rozeberu, tohle je princip toho, jak funguje magie čaroděje nebo možná zaklínače. Je to obecně řečeno, platí to, a na tom lze stavět. Z toho, co jsem se právě dočetl, z fleku vymyslím pět různých teorií, jak to může fungovat.
Nějakej čaroděj může za stěžejní považovat symboly, přesnost magických kreseb na zemi a třeba nějaký určitý čas. S kombinací všech zmínených faktorů dokáže nějak svázat Moc a užít jí k svému prospěchu.
Nějaký jiný může zkoumat zaklínače a říct, že moc na magií jim dává zvláštní původ nebo třeba dračí předci. A zaklínač ani nemusí vědět, JAK jeho magie funguje - jen ví, že si občas něco přeje a to něco se zhmotní nebo stane.
Vesnická vědma užívá magii, aniž by věděla něco o její podstatě - může vytvářet různé mastičky, lektvary a jednoduchá kouzla na základě nějakých z generace na generaci předávaných receptů. A i když neví nic o podstatě magie a práci s Mocí, ví, že tam Moc obsažená je... a funguje to.
Půlorčí šaman může sesílat magii třeba až po tom, co se dostane do bitevního transu, nebo se do toho transu dostane za pomocí zvuků bubnů. Spojí se v transu se svými předky a ti mu propůjčí svou moc...
Studovaný mág považuje za stěžejní práci se slovy a užívá takzvaná Slova Moci, pozůstatky starobylého magického jazyka nějakých třeba polobožských nebo sferálních bytostí, z něhož se dochovaly jen fragmenty... Slova sama mohou za určitých okolností mít schopnost na sebe Moc nějak vázat a užívat jí k efektům, které se projeví v realitě.
Všimněte si, že ač jsem zmínil několik přístupů k magii, žádný z nich se nevylučuje s tím, co je psáno v tom útržku citovaných reálií. Dává to prostor pro hru i pro rozvinutí fantazie. A přitom je obecný platící princip fungování magie vždycky zachován - i když si třeba určitá "škola" (teoretická) nějaký jev vykládá po svém a v podstatě se mýlí, prakticky se rozdíl v podstatě neprojeví.
Takhle. Země byla vždycky kulatá - a fyzikální zákony a gravitace tu platily, i když si mnoho lidí myslelo, že je země placatá a hvězdy tu visej v prostoru zavěšený na železných skobách.
Jasně, že všechny věci musí mít nějakou logiku. Nelze provozovat magii tak, že lusknu prsty a spojím se s Králem bramborových lidí, který mi splní tři přání, a tak si budu přát IGMS, IGMS, GS.
Přesto, jsme ve hře, jde o fantasy, o pohádku. Nemá jít o suplování pseudoreality.