Thalie

Jednou byla moje žena někde venku a já měl na starost synka. Bylo mu něco málo přes dva roky. K vánocům dostal dětskou čajovou soupravičku a rád si s ní hrál. Večer jsem seděl v obýváku, díval se na zprávy a syn mi donesl "čaj" - tedy samozřejmě ten umělohmotný šáleček a v něm nalitou vodu. Vypil jsem ji a říkal "mňam, ten čaj je ale dobrý!" Synek měl radost a nosil mi "čaj" co chvíli, vypil jsem těch šálků snad dvacet. Po zprávách manželka konečně dorazila domů a já ji hned zavolal, ať se jde podívat, jak máme šikovného syna. Řekl jsem si o čaj a za chvíli už syn cupital se šálkem. Já jsem ho vypil, synka jsem pochválil a díval se na ženu, co tomu říká. Stála opřená o futra, dívala se na mě a naprosto s klidem a suše řekla: "Hele, a napadlo tě, že jediné místo, kam dosáhne a kde může vzít vodu, je záchod?"

sandoftime wrote:Mezitím ve světě kultury...

sandoftime wrote:Mezitím ve světě kultury...