Zajímavé komentáře k Prometheovi

. Ještě než jsem to měl předevčírem tu čest shlédnout, vyhýbal jsem se pokud možno co nejvíce jakýmkoliv zdrojům jako je ČSFD nebo zdejší topic, abych to celé viděl s náhledem (nadhledem) nezkaleným názory ostatních. Jak už tomu tak bývá, ne vždy to na co se opravdu těšíte, stojí nakonec za to čekání. Ale hezky popořadě (v tuto chvíli jste byli varováni před možnými spoilery

).
Moje hodnocení celého snímku - Ridleyho Scotta jsem měl vždy za schopného režiséra, který sice nepatří úplně mezi mé nejoblíbenější, ale hlavně díky jeho starší tvorbě jsem ho uznával a u zbytku jsem se obvykle bavil v pozitivním smyslu slova. Obzvlášť u Vetřelce mi dokázal, že s dobrým scénářem dokáže dělat divy a vcelku jsem chápal, proč se o něm mluví jako o někom, kdo v dřívějších dobách pomáhal definovat žánr sci-fi.
Co říci o Prometheovi ? Asi by to stačilo shrnout jen těmi pár podtrženými slovy, které použil Bahňák (i když si myslím, že i tolik slov je na to příliš a dostačující ohodnocení by se v klidu obešlo beze slov "Best" a "ever"). Nedá mi to ale, abych k tomu nenapsal přece jen něco více než si celé dílko zaslouží.
Celá tématika měla v sobě nemalý potenciál a slibovala slušný a zajímavý příběh. Alespoň do první třetiny filmu jsem tomu stále ještě věřil. Pominu to, že osobně nemám moc rád celkem častý scénář (aspoň mi to tak přijde) ve stylu: lidé - výtvory vyspělejší civilizace - všude po zemi jsou rozsety odkazy jak se k nám dostat - neváhejte a přileťte k nám na návštěvu. Stejně tak už i zmiňovanou technickou úroveň, která mi tak zcela nesedí s dřívějšími filmy a která tak trochu narušuje jejich časovou kontinuitu. Sice se jedná o vědeckou loď, ale i tak, některé udělátka si Scott vážně mohl odpustit (a film by se bez nich v klidu obešel).
Filmu chybí pořádně stupňované napětí. Řekl bych, že je to jeden z dost výrazných faktorů, který celé toto dílko smolně (zato velmi věrně) doprovází až do jeho konce a sráží znatelně jeho kvalitu. Chybí lekavé scény, které by u diváka způsobily prudčí pohyby na křesle.
To s čím se posádka musí při svém pátrání potýkat - To si Scott opravdu myslel, že diváky, po tom co jim před nějakými třiceti lety představil na plátnech kin vetřelce, vyděsí nějací "zmutovaní červíci a chobotničky" ? Když je řeč o posádce, viděl jsem jen samé nevýrazné charaktery, ke kterým jsem si nevybudoval vůbec žádný vztah. Přiznám se, že by mi ani nevadilo, kdyby už v prvních minutách filmu všichni zařvali ve svých hibernačních komorách (a nejspíš by to ani nijak celému snímku neuškodilo).
Postupem času se mi zápletka (jak se stále více rozplétala), stále více zajídala. Nelíbilo se mi ani jak tvůrci, připodobnili "tvůrce aka Space Jockey" k lidem, k tomu spousta nelogismů a zbytečných scén. Přišlo mi, že je tu až přílišná snaha o originalitu (viz. chobotničky) s heslem: "Ne, my vám tam toho profláknutého vetřelce nehodíme, protože to by prostě bylo pod naší úrověn, žasněte co jsme si vymysleli a buďte z toho na větvi."
Film měl odpovídat na spoustu otázek týkající se vetřelčího univerza. Podle mě v tom dost zklamal (přinejmenším se mi nelíbily odpovědi), zato přidal jednu další, dost podstatnou a to, proč tento film vůbec vzniknul a jak si mohl sám Scott takto poplivat a pošpinit něco, co je s ním tak neodmyslitelně spojováno ?
Jedna z věcí, která mě celkem znechutila, byla právě naprosto nehorázná bezohlednost a neůcta, ke kterou se přistupovalo k reáliím dřívějších snímku. Nějak jsem se nemohl zbavit pocitu, že veškeré "kouzlo" kolem toho nepochopitelného a zabijáckého organismu jakým je vetřelec, se díky vysvětlením, které Prometheus nabízí, pomalu ale jistě vytrácí bohužel kamsi do neznáma. Pokud jde o mě, veškeré poznatky, které přinesl tento film škrtám a v hlavě si ponechávám pouze ty vysvětlení, které známe/neznáme ze starších dílů (přinejmenším z prvních tří).
Zklamání roku to pro mě sice není, ale když jsem odcházel z kina, cítil jsem až jakousi podivnou lhostejnost, což asi taky není úplně dobře. V podstatě, tento film nestojí za žádné velké rozčilování a přestože tady pomalu vypisuju román (a docela nevybíravě se do tohoto dílka obouvám), necítím se naštvaně ani teď. Jediné co z toho zůstává je jen pocit z promarněné šance. Odmyslet si vše co ten film "měl" představovat, možná by to tak hrozný nebylo, ale pořád jsou tady fanoušci, kteří přece jen jisté očekávání měli.
To jediné, opravdu pozitivní co jsem ve filmu našel, byl výrazný otisk H.R.Gigera (kdyby ne, tak by si Scott u všech fandů asi definitivně vykopal hrob) a pak taky ta vtipná scénka s císařským řezem v podání samotné pacientky (hrdinky).
A jejími slovy bych celý tento elaborát i pomalu uzavřel (a doplnil):
"We were so wrong ... že jsme tohle kdy natočili."
Nezbývá než konstatovat, že původní námět podle Danna O´Bannona, Ronalda Shusetta společně se ztvárněním H.R. Gigera, zůstává zatím nepřekonán.