klobouk wrote:A v čem je takový problém u dekretů? Jde jen o postoj k nim, nebo i jdou fakticky zrušit a může se otevřít právní cesta k nějaké (hmotné) nápravě?
Laicky řečeno - zatímco u církve se jednalo o majetek, který jedné organizaci zabavil stát a poté až donedávna vlastnil stát, u celé věci se Sudetami
(nebo Sudety? Jak je správné skloňování?) jde o majetek, který zabavil zabavil stát xy lidem, a rozdal jej jiným dalším, s tím, že se mělo jednat o jakési přesně neurčené
reparace za válečné období. Zkrátka jsme si velmi neurvalým způsobem vzali, co nám podle nás Němci dlužili.
V současné době je velmi těžko určit, komu by se mělo co vracet, znamenalo by to nutnost odškodnit ty, kteří tam dnes žijí a o majetek by případně přišli, a kteří mnohdy nemají co společného s lidmi, co to dostali po válce.
Navíc v okamžiku, kdy by se začly řešit finanční náhrady za dekrety, můžeme (a právem) začít vyžadovat my po Němcích dodatečné náhrady za válku, které tímto po odškodňování za Sudety znovu vzniknou. Což je další věc, kterou už dnes těžko někdo spočítá. Výše zmíněné je hlavní důvod toho, proč na to Němci, Rakušané ani my nebudeme už nikdy sahat, a jakýkoli ublížený kníkot o soudech v Haagu a rušení čehokoli je od pisatele IMHO cílená provokace nebo stejně cílená nevědomost.
Ostatně i církvi se vracel majetek, sebraný až od určitého roku. Řečeno stručně - doba válečná a těsně poválečná už spadá do kategorie "uzavřeno", protože snaha cokoli napravovat by udělala více škody, než užitku, a nešlo by žádnou cestou dojít ke "spravedlnosti". A jsou za to všichni rádi.
To, že je chování našeho státu a jeho občanů po válce věcí citlivou, která ukazuje nehezké rysy naší povahy a kvůli čemuž se při jakékoli zmínce mnoho lidí ježí, to už je věc druhá.