Thalie

Začíná mě z teho brat nerv, místní kupci si za prázdnó knížku počítajó majlant, podezírám je, že jak vidijó trpaslíka myslí si, že ho možó voškubat jak divokó husu. Dělat si poznámky na takový kusy papiru co mám je vo nervy, ha mám strach, že sa mě to poztrácí.
Včera se nám povedl rozlósknót ten zpropadené případ ztracenéch lidí z chudinské čtvrti. Všecky stopy nás směřovaly do kanálů, kam taky jinam v tomhletom zablešeným městě. Už jednůc sem radní varoval že kanalizaca potřebuje vopravit, vyčistit ha hlavně prozkómat ha zmapovat. Že sa jim dolních patrech přemnožujó krysy, že šířino různý nechutný nemoci ha, že sa v kanálech schovávajó různy pochybný existence. Sopak mě někdo bral v potaz? Tidle dlůzí majó ašivá vysypaný makovice.
V kanálech sme sa stavili u Roinda ha brácha si hu něj kůpil nějé smradlavé tabák do dýmky, smerdzí to jak téden nepraný vonuce ha chutná jak by vám vobr naprděl do polívky, nevím co ti dva smraďoši na tem hulení vidijó.
Jak sma prolézali těma tunelama vobjevili sme divný stopy ha pak aj potvóry co ty stopy dělaly. Boli to demoni s hákama, sranda pro řádného terpaslíka, hale nějakó sušínku by ašivá pěkně pocuchali, to sme začali tušít, že sme správně, bo kde by se tu takový beštie vzali, to nebýlo samo sebó. Ha vod camcaď to začalo být čím dál tužší, mozkodlabové co byli za nima huž taková zývačka nésó ha překvápko co nás čekalo hu paty schodišťa sme tedá nečekali. Stál tam golém z kamenů spojenéch magijó ha jak nás zmerčil pustil sa do nás. Než sem sa stačil rozkůkat, válela sa ta hromada šutrů na zemi, brácha na ni rozkročmo stál a řezal do ni sekeró jak smyslů zbavené. Já si našél skulinky mezi kameňama ha přesnéma ránama přerušíl tok mágie ha bylo po všem. Z celé té vobludy vostala jen hromádka prachu a v tej klůček vod brány vedócí do spodních úrovní kanalizace.
To co sme tam našli sme jaktěživá neviděli, ty chodby nebyly vobyčejný ha nepostavili je hani naši, hani dlůzí nebo dlůhověcí ha tvůrce sme zméřčili hned za prvníma dveřama. Takové sůstředění duševní síly sem nezažíl hani doma v chrámu vod runových knězů, zasáhlo nás to jak vlna pobřeží ha dóbro nám z teho nebylo. Podařilo se mi jednoduchó meditací zaštítit naši mysl ha ve chvíli kdy sem zkončil se zaříkáváním už zpívala Boendálova Beci smrtelnó písničku. Na mě vostalo uderžet mu vod těla vokovaný mozkodlaby ha to taky nebyla žádná sranda. Stál sem tam jak vrostlé do země ha vodrážel tvrdý útoky, že bych jim něco vrátil ha nebo je dokonce zabíl nemohla bét řeč. Jak Boendál skončil s těma mystikama měli to vokovanci spočítaný, jadna rána za kerk ha váleli sa ve vlastní kervi. Vzhledem k vývoju situace nebylo na co čekát ha poprosíl sem Norda haby shlédl na svý nehodný děcka ha posílil nás božskó přízní. V další místnosti to už šlo jak po másle a než sa ty potvory rozkókaly měli to za sebó. Tam sme taky našli pervní nešťastníky. Boli zavřený v nějakých strojích, vylomil sem zámky na dveřách ha postil ty nebožáky ven, jen je divný že kůkali jak by jim včely huletěly, ále k východu se hernuli tak co. Tak sme postupovali dál a póštěli ty nebožáky dom, měl sem porát pocit jako by mě něco šimrálo v kebuli ha jak sem se chcel jednůc poškrábat málem sem si mečem propíchl hlavu, hale jinak zaštítění bylo pevný jak víra v Norda. Když sme všecko prozkůmali vostali nevotevřený jen jedny dveře, za těma to tak nějak zvláštno bzučálo, vopaterně sem je povotevřél ha uviděl hlavního mystika jak zaříkává, musel vo nás celó dobu věděl prevít, tak sem dveře fofr přirazíl ha začal sa chystat na melu. Zas tak chytré ten parchat hale nebýl, hnal se za mnó jak střeščené a nevšiml si Boendála skovanýho za futrama z druhý strany, ha tak jen von by mohl napsát jaký to je když vám taková mlátička jak je brácha zatne sekeru do zad. Seknul sebó vo zem a v tu chvílu už sem mu zpracovával tepny ne kerku. Než sa stačíl zpamatovat měl to za sebó, rozkrájené byl jak klobása na dřevě hale co bylo nejhorší jeho mozek se začal spojovat ha plazit sa směrem do místnosti vodkud vyběhl, tak sem ho popad a nacpal do flašky vod kyseléch vokurek, co si je dáváme po ránu, když je večír před tím hodně veselé, ha šoupnu ho na pozorování fámulusům do místní hakadémie, třeba sa dozvíme co só tydlety svině zač. Když sme došli do tej jejich hlavní místnosti tož sme nemohli věřit vlastní vočám, v bazénku sa tam válel mozek jak půl baráku ha vydával divné zvuk, zkusil sem na něj voheň, Nordovo božské kladivo ha k temu všemu ho Boendál začal vopracovávat sekyró, hale nic nezabíralo, tak důfám, že sa na to fámulové nevyperdnó ha přídó na to jak se teho zbavit. Při prohledávání vokolí sme pak našli betelný truhly, žádný šmédy hale poctivý truhly z bytelnéma zámkama ha se spóstó překvapení pro ty co nésó vopatrný no dalo mě to celkem prácu, hale nakonec sa to podařílo, našli sme tam peněz, že za téden poctivé práce toliko nejní ha divný psaní.

Dodávka dorazila v pořádku, doufám, že odměna za ty duše byla odpovídají, pán Zeir si však žádá další a tak neleňte a dodejte další zboží , u vstupu do naší části stok na vás bude čekat jeden z našich bratří a vyrovná s vámi platbu. Důrazně vás upozorňuji, že stoky pod šlechtickou čtvrtí jsou v naší sféře vlivu a jakékoli proniknutí na naše území bude odměněno smrtí. Pokud vám vaše tunely nestačí raději zneškodněte toho démona pod náměstím i jeho ještěrkami.

*dopis je opatřen pečetí se prazvláštní značkou*

Myslím , že sa tam vypravíme zjistit co sa tam děje, jen přemýšlám ješivá nevoslovit místní inkvizici, moc sa mi s nima jednat nechce só to takový praščený fanatici, hale vo tomhletom by hasi věďát měli. Ešče si to nechám projít kebuló a zeptám sa Boendála co si vo tom von myslí.

Doparoma to je snad zlé sen, den co den chodím do chrámu k pánbičkářům ha žádnýho s kterým bych mohl hodít rozumnó řeč sem nechyt. Ten chodící mozek už v tej flaši začíná zasmrádat ha papír s tim písáním je huž tak zapatlané, že skorem nende číst. Když kóknu do batohu je to děs, bojím sa že tam jednó nějaké ztřeščené bůh z teho binca udělá myslící bytóst. Vobchodníkům porád valím klíny do hlavy haby mi sehnáli pózdro na svitky, váček na moje milovamý kamínky ha nějakótu bedýnku na ampule s dryjákama. Dokonce sem slíbil, že jim aj zaplatím v penězách a to je co říct, ale voni si ašivá nevážijó dobrýho kšeftu. Jednó až mě naseró tak jim ty krámky zvalchuju, že budó kókat, flákači jedni neschopný. Hale habych sa vrátil k temu mozgu. Tož chrám majó pěkné, hale k sehnání nésó. Nece se mi do těch kanálů samotnýmu ha byl bych rači kdyby se hukázel některé z těch Dei-Anangových fláterníků, verchní inkvizetor mi řek, že mosím počkat až sa vrátijó, hale jemu se to žvaní, když mu v báglu nesmérdí ten mozeg. Ešče jim dám čas, hale jak to začne smérdzet moc tak jim to i s tím psaním šópnu před futra ha pudu se na ty zmetky kacířský kóknót sám s bráchó, beztak by nám ti fláterníci jen překáželi ha pod vostří se pletli. S bráchó sme sa rozhodli, že dáme pětačtyrycet měšců zlatéch na zvelebení chrámové čtvrti, důfám, že si to budó místní hodnostáři pamatovat ha přimluví sa za nás až sa bude jednat vo výstavbě Nordovi kaple ve městě, ešče haby tak vobchodníci pustili něco žiló, hale to předbýhám ha na to jednání s místní honorací je třeba sa dóbro připravít.

Tak ha je to, po dlůhé době sem mě možnost potkat pána Marica, vypadá to, že mu služba v chámu sedzí, vypadál spokojeně, měl na sobě betálnó zbroj jak by ju naši kovali. No prostě paráda. Pěkně sme si popovídali, předál sem mu ten hnus ha řekli sme mu co ha jak, co sme věďáli. Byl z teho nějaké marodné, moc se mu to nelíbilo, to teda bylo vidět. No přislíbil, že sa na ty kacíře zaměřijó ha nenechajó je zaspat v klidu. Temu celkem věřím, poté co sem viděl jaký plamínky jim svíťajó ve vočách, když se jedná vo nějakó nepravost. Vobčas mi přinde, že by potřebovali nekeho kdo by je hlídal haby v tem zbožným tranzu neudělali nějakó pitomost. No dostáli sme vod něj takové papirus s písáním vo velkej výpravě za hledáním pravdy vo podtemnu. Poudal, že by sa jim hodily terpasličí krumpy, kdyby se ve štolách dostáli do průseru, tak temu věřím. Já su zvědáve co z teho bude ha bráchovi to je jako vobvikle hu zadnice, tak to s nima hasi vyzkůšáme, přece je nenecháme pozdechat v nějakéch dírách. Taky sem mu předál ten pytel z penězama co nám vnutíl ten potrhlé Všetečka v Ivory, dumám, že chrámy budó vědět co s tym, díky tomu sme si halespoň naklonili chrámy na svó stranu až budeme s radníma jednat vo výstavbě kaple Nordovi. No pokud to vynde domluví nám Maric sezení s verchním inkvizitorem ha probereme to aji s nim.

No dlůho sem nenapsál hani čárku, bo nebylo co psat. Teda býlo, hale nestálo to za to popisovat kvůli temu papirus. So sa týče průchodu do světa pod povrchém, tak už sme našli dva, zatím to na žádnů velků vejpravu nevypadá, počítám, že dlůhým stačí, že jim temní dali pokoja a zalézli zasejc do děr. Dohůkali sme sa z bráchó, že jak sa nande bezpečná cesta dom požádáme vo začlenění do Nordovéch kladiv. Potkali sme jejich předsunutů skupinu tudaj dóle na jihu. Só to betálný ogaři a celkom nám to s nima pasuje. Čas vod času s nima nekam vyrazíme ha to je pak rachót, když sa toliko párů těžkéch terpasličích bot rozběhne po cestě. Vypadá to, že donde i velkému ha slavnému spojení Nordovéch kladiv s Orčí zhóbó, ha to pak bude klan jež dokáže pohnót nejenom terpasličí říší hale i světem dlůhých a temných. Tudaj nedávno, právě když sme sa s vostatníma terpaslíkama ha vostatníma so sa k nám přídali, vyrazili na lov prastaréch tygrů z verchovin se nám stala zvlášná příhoda. Huš když sme sa do verchovin dostali to začálo byt nějaký divný, najednó plno obětin haž sme dokonce narazíli na chodící mertvolu. Rači sem sa s bráchó držel stranó bo víme so takový mertváci umijó ha vostatní se do tej beštie pustili teterama a vším co bylo po růce. No co má k temu ešče napsát, hani ju neškrábli. Pak z tej hnilobnej huby vypadlo, že dál nemáme hudělat hani krok jináč to zaplatíme životem. No to sů přesně ty slova co naše ha vlastně celů našu skupinu přivedla do varu, přece nikdo nebude vyhrožovat dětem Nordovým. Ha pa puf, ta zhnilotina zmizéla ha voběvili se další nemertváci, dostáli přes deržky jak by sa nechumelílo. Vono teda nechumelílo hale příšerně peršálo. No ha jak sme došlí do tej smradlavé nory tech velkéch koček tož sa sterhla mela. Všeci bojovníci sa pustíli do tej mely ha pak už je chlupy lítaly. Nakonec si podáli jejich matriarchu, tygřicu jak barák velkó. Když už bylo po boju začali sme to tam vobhlížat, no nataháli tam teho dost hale co bylo zajímavé byla tetera co našél brácha pod jedním z roztrhanéch a vokósanéch těl ha když ju vytáhl tak sa to stalo. Z ničeho níc sa před náma vobjevíl démon jak z horůcích pekel.
*pod textem je hrubou rukou namalovaná obrázek* Tož bolo na ňom divné, že nás hnedkaj nerozsápal ha pak sme si všimli že porád jedním vokem sleduje teteru so brácha deržál. Furt meldoval habi sme mu ju vrátili, že je a nejní jeho. Jak poudám byl votravné jak hrášek v polívce a porád se kůkal na tu teteru a skorem slintal. Tož sem šel kuknót na tu teteru z blízka ha najednó mě neco začalo dlóbat v mozgu. Dyť já tu teteru už viďál, nosíval ju jeden z našich jak von se menovál, *zde je vidět malí skvrna inkoustu, asi jak trpaslík přemýšlel* to bolo tenkrát když sme sa po velkým démoním outoku snažili přivést zpátky do našeho světa teho ogara, jó Mannaze, jojo hu něj sem tu teteru párkrát viďál. Pak mě to docváklo, dyť tej jeho teteře se říkalo požírač duší či tak nejak. Jak si toto meno zaslůžila Nord ví, hale temu démonovi z pohledu na ňu dóbro nebylo. Hale kde sa tu vzala tetera teho nebohýho ogara, kterýho aj s jeho věcama vodnésla královská garda domů kde byl podle Nordovéch zákonů pohřbené ha vstůpil do Nordovéch síní, to je zahada kteró stojí za to rozlósknót. Pravdó je že tu teteru tenkrát u něj nenášli a poudalo se že zůstala ztracená za tó magickó bránó ve světě démonů. Všem co tam byli sem nabídnul vodškodnění, bo sme sa rozhodli že ta terpasličí tetera patří Mannazovi ha měla by vložena do jeho hrobu. Nabídka každému 5000 zlatéch platí na porád, ha ešče som jim slůbil, že pokud na neco dondéme dám jim věďát co se tam u Norda dovoprávdy událo. Vod tej doby sa hale dijó divný věci, porád jako by sme slyšéli teho démona cosi žvatlat ha vyhrožovat a porád sa nám stávajó divný náhody. Jednůc se votevřo hroby a sápó sa po nás nemertváci, druhak nás napadla voživlá voda, no jak poudám je to čudo. Na to mosíme dojít hi kdyby z neba padali čvelfí bobky.