Thalie

Před dávnými lety, šel jednou přes vesnici dobrodruh ze severu. Plánovaně se zastavil na noc, neplánovaně se zapomněl další tři a s následujícím úsvitem jako obvykle zmizel. Po nějaké době se stejnou cestou vracel zpět. Jeho plány byly narušeny a pomocí vidlí byl postaven před hotovou věc v podobě obrovského břicha své dávné souložnice. Tehdy pochopil že odpor je marný, usadil se a zázračné tělo jeho ženy mu postupně zplodilo pět dcer. Síla která užívala meč se chopila rádla a předchozí život byl, jak už se stává, zapomenut.



Dneska jsme byli na dřevo. Táta spolu s ostatníma chlapama pokáceli už před týdnem pár stromů a dneska je třeba osekat karchoše z kterých už konečně opadalo jehličí. Je to v podstatě jednoduchá práce, osekat z karchoše malé větvičky a naložit ji pak na vůz. Jednoduchá pro toho kdo udrží velkou sekeru v jedné ruce. Já si musím karchoš vždycky opřít a nebo použít menší sekeru. Je to k vzteku, ale o to více se snažím, aby si chlapi nemysleli že jsem slabá. Po pár hodinách práce jsem ale byla ráda že je hotovo. Zítra mě zas budou pekelně bolet ruce. Jako obvykle.

****

Už mě to nebaví poslouchat. Půlku dne jsem strávila v lese sbíráním šalvěje, je tady klid, nikdo nic nechce a jěště jsem prospěšná. Mladší sestra má co nevidět rodit a porodní bába řekla že je třeba všechno co nejčistší. A na to je šalvěj jako stvořený.
Bohužel je taky třeba pracovat na poli a pomáhat tátovi s tím co je „pro chlapy“. Celé odpoledne jsem pomáhala hoblovat desky na kolíbku, jenom abych si večer vyslechla, že bych se měla začít chovat normálně a jako ženská. Asi jsem divná ale sedět v chalupě, rodit, kojit a vařit tak aby se všechny krky najedly mě neláká. To raději kosit, chystat dřevo na zimu a toulat se po lese.

****

Je to den ode dne horší. Synovec má týden a sestra horečky. Ze sběru bylinek vyprchala všechna rozkoš, je třeba rychle natrhat, rychle přinést, rychle udělat odvar. Báby z vesnice se u nás střídají snad každou hodinu a všechny to samé: Měla by ses už taky usadit, založit rodinu, nějakého chlapa najít…pořád dokola. Copak já za to můžu, že mám za den chlapů plné zuby, jak páchnou a odplivují si u práce? A že si chci odpočinout v klidu lesa kde po mě nikdo nic nechce? Co je na tom divného.

****

Co se provalilo že moje další sestra chodí se sousedem na seník a že to není bez následků, nátlak ještě zesílil. Ještě že je příhodná roční doba. Je zaseto, na dřevo ještě brzo a se senem taky ještě není třeba dělat. Celé dny se toulám po lese, zkoumám co je jedlé a pozoruju zvířata. Kupodivu se mě ani moc nebojí. Patrně chápou, že mě to s lidma nebaví. Domů chodím co nejpozději abych nemusela poslouchat zaručené rady jak si někoho najít. Občas se to ale nezdaří a já vlezu přím do babského plotkování. Včera jsem musela dvě hodiny poslouchat kdo s kým kam chodí a čí syn by pro mě byl vhodný. Je mi z toho zle.

****
Dneska jsem poprvé nespala doma. Byl poměrně teplý večer, lehla jsem si pod smrček tam co spávají zajíci a měla konečně svatý pokoj. Doma nikdo nic neřek, asi si myslí, že jsem byla s nějakým mladíkem.

****
Už týden přespávám v lese a domů chodím minimálně. Vypadá to že jim ani nechybím. Tatíkovi začal v „chlapské“ práci pomáhat otec sestříného dítěte. Mám pocit jako by se velká kapitola mého života uzavřela. Zašla jsem ke kováři, koupila si několik strun, z domu vzala svůj skromný majetek a rozloučila se. Ani si nevšimli že jsem odešla.

****
Začínají mi chybět lidé. Je to z podivem, já, člověk který se ruchu odjakživa stranil se cítím osamělá. Z mladého jasanu jsem si vyrobila jakýsi luk. Zkouším střílet ale zatím se mi to moc nedaří. Taky jsem položila pár ok a zkouším chytat králíky. Jsou fikaní, čuchají kolem ale nechytí se. Chodím pasti kontrolovat několikrát denně ale zatím jsou prázdné.

****
Dneska jsem se toulala trochu víc. Sbírala jsem zrovna borůvky na břehu nad cestou když jsem zaslechla kroky. Vylezla jsem trochu výš do mlází a pozorovala. Po cestě si vykračoval nějaký muž. Zvláštní, vypadal tak nějak nepřítomně, občas něco mumlal. Sledovala jsem ho asi dvě hodiny ale byl příliš jednotvárný a tak mě to přestalo bavit.

****
Uf, tak tohle teda byl den. Celou noc jsem měla pocit že se kolem mě ozývají lidské kroky a kolem půlnoci mě probudila divná rána. Obešla jsem potmě nejbližší okolí, nikde nikdo a v hlavě pocit, že mi z té samoty už asi začíná hrabat. Když se rozednilo, celou akci jsem zopakovala a objevila jsem něco celkem dost divného. Pod stromem zmuchlaná tráva, trochu krve a o kousek dál mrtvý jezevec. Vypadal hrozně. Jakoby sežral něco hodně nadýmavého a praskl. Možná že to byl ten noční hluk, napadlo mě. Když byla moje zvědavost ukojena, vydala jsem se posnídat borůvky, zase k cestě, ale tentokrát o něco výš. Zarazil mě dým který stoupal z paseky pod cestou. Potichu jsem zaklela a představovala si šířící se lesní požár. Se směsicí strachu a vzteku jsem přešla cestu a vydala se za zdrojem toho kouře. Stačil jeden pohled a vše bylo jasné. Překvapeně jsem se dívala na pocestného ze včerejška jak vyspává u doutnajícího ohniště.
Ta ležící mužská postava ve mně vzbudila zvědavost. Neozývalo se žádné chrápání a tak jsem se odvážila blíž. Hrudník se mu pravidelně zvedal, pod látkou se občas zachvěly svaly jenom přes hlavu měl kápi, do obličeje jsem mu neviděla. Trochu mě to zarazilo ale protože zvědavost byla velká, vzala jsem klacek a pokusila se kápi odsunout. Události nabraly rychlý spád. Pocestný zakašlal, otočil se a otevřel oči. Pohled na klacek, pak na mě, pak zase na klacek…a už se do mě vpíjely uhrančivé, téměř černé oči. Raději jsem utekla.
Obešla jsem pasti, snažila se trénovat střílení z luku, ale ať jsem dělala cokoli, nešlo mi zapomenout na ten ponikavý pohled. Zašla jsem se podívat i na mé králičí pasti a ..ejhle, jeden ušák to nevydržel a ležel uloven s nohou v drátěném oku. Ukončila jsem jeho trápení a přemožena šťastným pocitem se zdařeného lovu se vypravila směrem kde jsem ráno našla onoho muže. Nevím co jsem čekala, snad že místo bude prázdné....ale oheň hořel a u něj seděla známá postava.
V tichosti jsem přisedla, začala opékat králíka. Kapuce se jen občas otočila mým směrem. Beze slouva jsem rozdělila pečeni na dva díly a podala mu jeden. Nakonec jsem se zvláštním pocitem usnula.