Thalie

Alleya se pěkně usadí u Isalského jezera.Schodí ze zad batoh , luk ,toulec s šípy i velkej štít a položí si to vedle klády.Vzme pár klacíků co se válý kolem a dá je do vyhaslého ohniště.,,Hm kdepa je to křesadlo?"Zašmátrá v batohu.,,No jééje tady."Vytáhne křesadlo a rozdělá oheň.Oheň sice hoří , ale nevypadá , že by vydržel extra dlouho hořet s tak malou zásobou dřeva.Alleya promne bradu a rozhlíží se po nějakym stromě co by šel pokácet.Koukne na vrbu kousek od sebe.,,Noo to určitě lau."Pro její dobrou pamět si vzpomene , že kousek odsud roste pěknej dub.Vezme si tedy luk i s toulcem , batoh aj štít zpět na záda a vyrazí směrem kde by měl strom růst.
U stromu je za chivlku ani né čtvrt hodiny cesty.Schodí batoh i s výbavou kousek od stromu a od batohu odepne sekyrku.Prohodí sekyru v ruce a začne kácet.Díky cviku kácení jí to jde pěkně od ruky.Usekne jednu pořádnou větev a klekne k ní , aby z ní udělala menší špalíky.Větev byla dost veliká , a tak z ní nakonec bylo nějakejch deset menších špalků a dva docela veliký.S úsměvem se podívala na svojí práci.,,To by mohlo stačit."Kývla si a začala skládat menší špalíky do batohu.Pak si pracně celou výbavu dala zas na záda a do každé ruky vzala jeden velkej špalek.Ještě , že je dost silná a vše to unesla celkem hravě.Cesta zpět byla klidná.Kolem jen pletovala nějaká ta sova , ale jinak nic.
Ohniště do té doby samozřejmě vyhaslo.Položila dva největší špalky na základy pagody.Pak shodila zase všechny věci krom kordu vedle klády a vynala z bathu všechny špalky.V klídku dostavila pagodu a jen nejmenší špalek nechala , aby z něj ořezala třísky na založení ohně a tak taky udělala.Naskládala je opatrně do padogy zašmátrala v batohu.Kousek starého pergamentu co našla se na rozdělání ohně hodí.Zmuchlala ho a přihodila k třískám.Pak se vrátila zase zpět pro křesadlo a zapálila oheň.Hořelo to vcelku dobře , dřevo bylo suchý , takže co víc si přát.
Nechala oheň v klidu hořet a konečně sunadla to poslední co měla upevněné tenkým koženým řemínkem u zad - prut!Odepnula ho a položila k vodě , pak nadzvedla jeden vetší šutr u vody , kde byla jedna jediná žížala.Vzala jí a nabodla na háček u putu a hodila do vody.Sledovala upřeně vodu a při tom poslouchala praskání dřeva.HA , něco se chytlo.Pousmála se a začala tahat , bez jediného promluvení.Vytáhla v celku velkého , masožravého kapříka potočného.Alleya však byla rychlejší než masožravej kapřík a bouchla s nim o šutr dříve , než stačil vycenit zoubky.,,A máš to kapře!"S úsměvem položila prut k věcem a vyndala stahovací nožík.Odřízla hezky ploutvičky a sekyrou pak usekla hlavu.Ze tmi se vyřítilo trošku větší kotě alanijskýho tigra .,,Jé to seš ty."Usmála se na kočku a hodila jí hlavu ryby.Kotě jí radostně chytlo a spolklo jako jednohubku.
Alleya se rozhlédla po nějakech třech silnějších klackách na který by mohla při věsit menší mističku.Pro její opravdu velké štěstí ležely pod vrbou akorát tři klacky , které potřebovala.S radostí promnula ruce a vyrazila s úsměvem pro ně.Každej byl jinak dlouhej , ale aspon , že dva byli stejně tlustý.Donesla je ke stále plápolajícímu ohni , kterej stále hořel tak akorát.Sekyrkou nejdelší klacek zkrátila na stejnou vellikost toho druhého , prostředního a oba rozštípla na obou koncích , tak aby to dobře drželo.Zavodla je dál od ohniště , které začínalo hořet víc a víc.Vyndala proto tedy rychle mističku hodila na ní masožravého kapříka a ochutila nějakýma bylinkama a kořením.Na nejkratší klacek ze tří zavěsila misku s ochuceným kapříkem a celej klacek opřela o dva zapíché dlouhé klacky naproti sobě. //ten závěs na mističku má tak nějak vypadat// .
Konečně si mohla v klidu sednout.Číča k ní přiběhla a položila si na ní hlavu.,,Tak co ty moje kotě?Zejtra někam vyrazíme hmm?"Kočka si lehla k jejím nohám a utahaně zívla.Alleya jí něžně pohladila po hlavě.,,No jó velká malá kočka si víd?"S úsměvem jí chvilku pozorovala než číča usnula.Alleya vstala a šla se podívat na kapra.Už krásně voněl a ohýnek opravdu pěkně hořel.Alleya vytáhla svůj stahovací nůž a otočila kapříka.Opět si sedla a vytáhla z batohu ošuntělou , malou , tlustou knihu , kalamáš a sokolí brk.Položila si deník do klína a kalamář opatrně držela zatím zavřený.Rozevřela knihu na čistou stránku , otevřela kalamář , namočila brk a začala psát smým zeleným inkoustem.

*Píše se datum 10.1.1503 a já jsem ted právě tady u Isalského jezera v alaninským vrchovinách.Dneska byl celkem perný den.Včera jsem výjmečně přespala v Karathe u Modrého Racka.Když jsem vstala šla jsem se podívat do dílen , konečně zpracovat ten dub co sem měla v batohu.Takže jsem zase zůstala v dílně až do oběda.Na oběd jsem se pěkně stavila u Racka a pak jsem si přes loviště a Beldský skaliska , kde jsem samozřejmě cestu musela probít skrz velké ettiny.Ovšem chudáci padali jak šišky ze stromů.Místní orlové si mě nevšímali a tak zbytek cesty do doubkova proběhl v klidu.V doubkově jsem vyřešila nějaký záležitosti a pokračovala do ivory , kde měla být další zastávka.Skřetí tábor padl během pár minut a také cesta do ivory byla nějaká rychlá.Když jsem došla k ivory bylo jen pár hodin před setměním.Prodala jsem vetešníkovi jezevčí kůže co jsem u sebe měla a vydala se přes farmy směr Isalská pevnost.Cesta probíhala opět v klidu.Začalo se stmívat a já si řekla , že zůstanu chvilku u jezera a dám si večeři.Kapříka masožravého jsem chytla a už pěkně voní , takže se jdu pěkně najíst a pak pěkně do pevnosti přečkat noc...*

Zandala zpět kalamář i sokolí brk.Knihu opatrně položila vedle , aby inkoust zaschnul a došla se podívat na krásně vonící rybu.Číča zvedla hlavu a nasála vůni ryby.Alleya se ohlédla.,,Tak si utíkej něco ulovit."Zasmála se a vzala klacek i s miskou na kterej byla opečená ryba.Číča se hladově podívala po rybě a rozběhla se někam do tmi.
Alleya položila misku na zem , aby trochu schladla a schoulila se do pláště.,,Hmm začíná býtt čím dál větší zima."Z ryby se zvedal bláček páry , který šel i od jezera a od Alleyi pusy.Oheň pomalu ztrácel sílu.,,Sakra měla sem vzít víc dřeva."Začala šmátrat v batohu s nadějí , že najde nějaký dřevo co nezpracovala.,,Ještě , že nemam tolik času bejt furt v dílnách."Oddechla si a vyndala čtyři kusy opracovaného dřeva a přiložila do ohně , který se více rozhořel.Koukla na oblohu.Byla jasná a hvězdy byli dobře vidět.,,Huh bude veliká zima."Sundala si rukavice i chrániče.Cítila velikánskou zimu na ruce.,,Brr už , abych byla v pevnosti."VYtáhla z batohu krajíc kukuřičného chleba a vzala si chladnou misku s rybou a s velkou chutí se do ní pustila a zakusovala k tomu s krajícem chleba.
Když dojedla , omyla misku v ledové voděa uklidila jí do batohu.Nandala rukavice s chrániči a sbalila co nejrychleji všechnu výbavu.Byla opravdu veliká zima.Nechala oheň pomalu dohořívat a vydala se do pevnosti.Od hor vlál ledový vítr a jen měsíc svítil Alleye na cestu.
Kývla strážím na pozdrav a vběhla celá zmrzlá do hostince.,,Zdravím"pozdravila hostinskéhu.,,Dobrej , co to bude?",,Jeden pokoj prosím a taky velkou porci kuřete.",,Jistě jistě , podal klíč a zaběhl do kuchyně.Když se vracel , nesl velkou porci kuřete s bramborama.,,Tady a dělá to šedesát zlatejch slečno.",,Díky."Podá mu zlatáky.,,já děkuju."Vzala do jedné ruky talíř a vyšla po schodech do pokoje.Položila talíř na stůl a zamkla pokoj.Po té sundala batoh , kord , luk s toulcem , prut i velký štít a sundala chrániče i zbroj a převlékla se jen do prostého oděvu.Zbroj železný pěsti opatrně uložila a plášt přehodila přeš židli.Helmu položila na druhou stranu stolu.Pak si sedla k jídlu a pustila se do pořádné večeře.Ryba byla nakonec jen malá svačinka.Když dojedla , sundala unaveně boty a padla do postele...
Spánek je uklidnující...

Po pár dalších dnech strávených touláním se Alleya rozhodla přeunout se z chladné Isalské pevnosti do klidného Gruberíku.Po cestě potkala chlápka , který zřejmě pocházel z pouště.Viděla ho už jednou , když se nudila nad mapou u Krkovičky.Prý byl dříve v pěsti , jenže tenkrát neměla čas na to s nim prohodit víc slov.
//portrét přesnej sem nenašla

Chlápek jí nabídnul nějakou menší výpravu po okolí , že přej to v okolí Gruberíku potřebuje trochu vyčistit.
První padli bandyti , pod Alleyi mečem padali jak jabka ze stromu.Kočky před hřbitovem prokuchala šípama a vypadalo to , že chlápek vypadá i spokojeně.
Ovšem kámen padnul na kosu , když se rozhodli prozkoumat místní hrobku.



Duchy jakž takž zabili , ale poslední velkej duch byl pořádnej oříšek.Jenže ostuda by byla kdyby žoldák a bývalí žoldák nezabili nějakýho ducha.Z posledních sil tasila Alleya znovu kord a štít a zasadila poslední ránu.

Chlápek se ztěžkýma zraněníma odbelhal zřejmě do Gruberíku.Alleya , která na tom nebyla o moc líp se odvlekla kousek dál kde padla naprosto vyčerpaná.Padla pod strom a usnula tvrdým spánkem , jakoby nespala snad týdny.

V noci jí probudil až podivný rachot , co byl slyšet ze hřbitova.Rozespale tedy vstala a šla se podívat co je to za rámus.Tiše našlapovala a pohybovala se ve stínu noci.Ze hřbitova se vznášel lehký oblak kouře , od ohně.Vykoukla tedy ze stínu stromu a přemýšlela zda to je sen nebo skutečnost.



Chvilku sledovala radující se kostlivce a pak sáhla ze zad luk a pár šípů.,,Tady mi neuvidí." Řekl si a zamířila na prvního.



Prvního padlého kostlivce si snad ani nevšimli a slavili dál.Alleya byla zmatená.Vzala další šíp a zabila dalšího.Toho už si všimli a sáhli pro sekyrky a jeden dokonce pro luk.



Ovšem stín stromu Alleyu pěkně chránil.Tentokrát už neváhala a zabila i ostatní.Boj to byl rychlí a i kostlivci vypadali překvapeně.Konečně si mohla jít zas v klidu lehnout...


//obrázky jsou orientační

Posledních pár týdnů Alleye vše vycházelo a tak nebyl důvod si stěžovat až na...Neustálou bolest zad - věděla odkud a věděla proč.Lektvary , které jí dodával alchimista z Alwarielu jí sice pomáhaly , ale bolest přišla občas znenadání.Toulala se tedy v okolí Gruberíku a často odpočívala.Ovšem začalo se jí stáskat po staré dobré partě..Bolest byla však horší a tak trávila opravdu jen několik málo minut venku z postele.Tolik hodin spánku má snad jen dítě...



Ovšem co by to byla za žoldáka , kdyby se válela jen s obyčejným růstem křídel neustále v posteli.,,Přežili to jiní , přežiju to já." a s tím opustila Gruberík.Neusálá únava jí však provázela stále až do osudného setkání s Dorenem.Možná , díky němu má lepší náladu a víc energie než předtím...



Věci se uklidnily a bolest v zádech ustala.Vše bylo až mooooc podezřelé.Alleye to bylo jedno , konečně její únavala opadla.Je čas nakrmit čepel - už dlouho ležela...



Alleya po třech týdnech opět v Gruberíku.Sedla si k farmám pod třešeň dala si stéblo trávy do úst a vyndala ošoupaný deník , soklí brk a zelený inkoust.,,Už dlouho jsem nepsala."Povzdechla si a dala se do psaní.


Píše se datum 18.4.1503 jsem opět v mém milovaném tichém Gruberíku.Události pár dní mě opět postavily na nohy.Po dlouhé době jsem byla na výpravě s Elvinem , Sam a Grombem.Byla opravdu sranda.S nima se ani nudit nedá.Bolest na dlouho ustala , snad to neni nic špatnýho.
Byla jsem si pro další várku lektvarů a potkala dokonce Tariel a Daladana.Bylo jasné , že se něco podnikne a také , že ano.Je krásné za se se pořádně hýbat.Jen , aby ta blbá vlna únavy zas nepřišla...

Slunce jí pálilo do očí tak , že byla nucena přestat a jen tak ležet v polospánku...

Dloooho se v Alleyi životě nic moc nedělo.Až do okamžiku výletu do do hor s Elvinem,Grombem,Tariel,Dorenem ,Samanthou a Lianou...Až tehdy se objevila zmínka v deníku o prvním příběhu.

Ačkoliv Alleya stále pila své lektvary proti bolesti - bolest se ztupnovala po celém těle víc a víc nejen záda , ale i kosti a hlava.Všechno se zdálo být divné zahalené pod roušku tajemství.Její blonďaté , světlé vlasy se začaly nepřirozeně barvit do temně hnědého odstínu po světlou.Všímavé oko by si všimlo , že se zbarvují na hoře víc do černa a směrem dolů spíše do světla.Stejně jako pírko orla.I oči změnily lehce barvu.Už nejsou tak medové , ale spíše do zlata.
Celá tato změna jí dost znepokojovala a tak šla vyhledat pomoc u přítele Falliona ,ale ani ten jí odpověd na její otázku nedal.Zklamaná odjela do Alwarielu s helmou na hlavě , aby skryla vlasy před zraky ostatnch...Kdo jí dá odpověd?

Seděla v Erloniných zahradách u Gruberíku , když jí zády projela nejsilnější bolest za celou tu dobu , co jí to bolí.Vstala ve snaze bojova a dojít k batohu pro lektvar.Další příval ostré bolesti jí však srazil k zemi.Do očí jí vlétly nechtěné slzy , ale ona se stále zkoušela.
Bolest utichla a tak se celá vyčerpaná pokusila vstát.Po jedom jeiném kroku bolest přišla znova , jakoby jí někdo trhal záda.Vzepřela se tomu , ale k bolesti zad přišla bolest hlavy.Lektvar byl příliš daleko a bolest silná.Nedalo se to vydržt , nic jí neposlouchalo a tak se pod přívalem bolesti sesunula v bezvědomí k zemi...

Byla najednou v lese.Viděla nějakou malou elfskou holčičku , jak se učí střílet z krátkého vrbového luku.Alleya nic nechápala a jen mlčky sledovala.Žádná bolest nic.Najednou záblesk...

Nadechla se nasála tolik vzduchu do plic , že to nešlo , cítila jak jí ze zad tečou proudy krve.Rozhlédla se po zahradě , avšak pohled byl rozmazaný , velká ztráta krve jí opět položila do bezvědomí.

Tentokrát se ocitla jinde.Viděla už větší elfku s nějakým elfem.Ta elfka oproti němu byla dost mladá a ani neměla ty krásná velká křídla na svých zádech.Smáli se a Alleye to pomalu docházelo.

Bum další záblesk , ted už cítila jen jak se křídla snaží prorvat svojí cestu.Nevydržela dlouho byla zcela omámená , tolik bolesti bylo nesnesitelných...

Alleya ležela v bezvědomí , zatím co její tělo procházelo dost velkými změnami.Její kosti byly najednou duté , orlí křídla si prodrala svojí cestu ven , takže All ležela ve velké kaluži krve.I jeji vlasy se zbarvily do podoby , které měly.Ladily ted s jejími křídly.Byla jako napůl orel.



Tak si tam ležela bez sebemenšího náznaku života.Její bledá pokožka byla chladnější a chladnější a krev se pomalu vsála do svěží trávy.

...Vítr si tiše pohrával s listy mohutných prastarých stromů alwarielského hvozdu.A někde v srdci hvozdu spala Alleya na měkkém mechu v sídle hrstky okřídlených elfů , kteří jí zachránily.

Alleya už nespala , ale nechtěla otevírat těžké oči a tak se jen zaposlouchala do rozhovoru.
,,Brzo se probere ..." řekl nějaký mužský hlas.
,,Možná bychom jí měli vše vysvětlit , co když se jí ta pamět nevrátí..?" Řekl staroslivě druhý.
,,Kdepak Nafe , Alleya si vedla a vede deník...Vše se dozví."
,,Ale vždyt je novorozenec , neumí nic ...Máme chránit naše druhy."
,,Alleya na to přijde sama.Je taková vím to, znám jí od mala , ale prožila si dost.Ráda na vše přijde sama." Rozhovor v klidu pokračoval , ale All měla co dělat , aby udržela svoje soustředění.Jejich slova , pro ní bylo něco nepochopitelného.
,,Jak myslíš , odvezem jí tam."


Slyšela už jen kroky a dál nic...

Otevřela oči.Ostré slunce jí oslepilo velkou ránou.Opět je zavřela.Otočila se zády ke slunci a pomalu rozevřela.Ležela u jakéhosi jezírka.Nahla se k němu a...V odraze vody viděla nepřirozené zlaté oči.Várazně zlaté jako roztavené zlato.Lekla se jich.Byli podivné nebyli lidské , ale orlí.Zkoumavě sledovala svůj vlastní odraz.Dlouhé hnědé vlasy jí v mírnách vlnách lemovaly obličej s ostrými rysy a bledou pletí.
Natáhla zkoumavě prst k odrazu.Dotek vody jí překvapil.Ucukla polekaně.Rozhlédla se novým pohleem kolem sebe.Batoh , výzbroj nic svého nepoznala.....

jak dlouho to potrva?jak dlouho bude novorozená?

Procházela lesem svým tichým krokem aniž by si to uvědomila.Rozhlížela se a hledala něco co by jí pomohlo.Její hlava s ní však stále nespolupracovala a Alleya tedy nevěděla co vlastně hledá.Uslyšela za sebou rachot , párkrát prudce mávla křídly a byla ve vzduchu.Polekala se toho a dopadla zase na zem.Svojí vlastní rovnováhu však neudržela a spadla.Její oči zachytily pohyb v křoví.Instinktivně sáhla po mahagonovém elfském luku a šípu.Zafoukal větříček.Medvěd nasál Alleyi pach a naštvaně zavrčel.Rozběhl se za ní , aniž by jí viděl.
Alleya byla však rychlejší.Střelila medvědovi šíp přímo do krční tepny.Medvěd padl k zemi.All vylekaná svojím jednáním odhodila luk na zem a sledovala ho.Aspoň jeden instinkt jí zůstal.Sebrala pomalu luk a rozešla se raději po cestě pryč.
Medvěd zůstal mrtev snad si na něm pochutnají třeba mouchy.

Šla dál po cestě směrem na Karathu , kde potkala divnou slečnu.Mluvila na All , ale ta jí nerozuměla.Tariel.Vytušila , že to je jméno něco jí to říkalo , ale mozek odmítal pracovat.Tariel jí táhla do Karathy do chrámu , avšak all chtěla jít zpět do hvozdu kvůli meteoru.Potkali elfa , který mířil tím směrem.Útěk , jediné na co se Alleya zaměřila.Mávla tedy křídly a úž byla ve vzduchu.

V ivory už byly stráže.Hrstka dobrodruhů , které Alleya vůbec neznala se vydala hledat onen meteor.Prý ho najít a předat království.All hnedka zprvu pralesní šaman zasáhl velkou dávku elektrického šoku.Nebylo to zrovna špatný.Konečně rozumněla co kdo říká.Její hlas se však ztratil.Inu něco za něco.Slavní dobrodruzi tedy šli odhalit záhadu meteoritu.Byl mezi nimi dokonce nějaký avariel , kterému All dvakrát pomohla před smrtí.Držela se raději dál a když našli onen veleslavný kus oceli šla raději napřed...

Z ivory rovnou do Karathy.Do stájí akorát dovezli mladého hřebce z Isalský pevnosti.All je mlčky pozorovala.Hřebec to byl krásný a statný.Jen potřeboval pevnou ruku , jak tak sledovala.Sledovala hřebcův krok , jakoby snad znala o koních vše.Avšak sama si na nic nevzpomněla.Bezzvládní vojáci , maštalíř i kovář ho naháněli , ale hřebec se dále vzpínal a vyhazoval.To už Alleye nedalo , týrat takové krásně zvíře.Vystoupila ze stínu stromu a přišla k nim.Bylo sice těžké dorozumět se s nimi, když nevydala jedinou hlásku.Pro Alleyi i hřebcovo štěstí se však dohodli.All předala peníze a koupila rovnou sedlo i otěže.All k němu opatrně přišla.Hřebec hrabal kopytem s rousy a z nozder mu šel lehký obláček páry.Černé oči nebyli skrz dlouhou kštici skoro ani vidět.Natáhla k nemu ruku - zůstal stát a tak ho pohladila a dýcla mu do nozder.Z nezkrotnýho dábla se stal poslušný beránek.Moc dlouhou nečekala a raději ho postrojila hned.Do sedla ještě vyrila HRAVAN -RAUCO.Což znamená v elfštině divoký ďábel.
Vyvedla ho z ohrady , vyhoupla se do sedla.Zamlaskala a přitáhla si otěže k sobě.Hravan - rauco se vzepřel a na lehkou pobídku vyrazil k pobřeží.Jedno tělo , jedna duše.

Alleya a Hravan - Rauco se projížděli noční krajinou v okoli Karathy když All uslyšela křičet někoho o pomoc.Pobídla teda Hravana - Rauca do cvalu až dojela ke Karathskému lesíku.Rozhlížela se , ale nikde nic neviděla.Sesedla z hřebce a pokračovala jen v lehkých jezdeckých šatech.V ruce luk , nazádech toulec a štít u opasku se jí pak houpal kord.Zbytek věci nechala na svém milovaném hřebci.

Procházela lesík.Nikde nikdo , ani veverka či ptáček.Prááááásk!

,,A helemese jak nám ta naše malinkatá holčička vyrostla." All se otočila po hlase.
Stála tam celkem vysoká elfka.Tmavší pleti s havranímy vlasy a hnědýmy oči.Na první pohled zlá , hnusná mrcha.
,,Jooo ty si ztratila hláseček?" Zasmála se smíchem podobající se havranům.Mávla rukou a z jejich prstů vyjel červený záblesk Alleye do krku.Alleya cítila jak se jí něco vrátilo , jako by něco opět našla.
,,Kdo jsi?" Řekla zvonivě , až se sama sebe trochu lekla , jaký má to křehký hlas.
,,Ty si mě nepamatuješ?"
,,Ne."Odpověděla All krátce , ale ani nezkoušela přemášlet , v hlavě měla stále temno bez vzpomínek.
,,Sakra , co to s tebou.."Mračila se.,,Sem Variel - ta co zabila tvého milovaného bratříčka."

V Alleye hrklo.Kdyby měla bratra vzpomněla si.Snařila se urputně vzpomenout avšak nic.Variel mezitim naskočil vítězoslavný úsměv.
,,Ale cožpak vždyt je to teprve chvilka zpátky před dvouma rokama ty si nevzpomínáš?"
Alleya zvráštila obočí jak se snažila vzpomenout si...Záblesk světla v její mysli.Zpomněla si na sen , na vzpomínky , kterése jí zdáli při proměně.Měla zmatek v hlavě.Všechny vzpomínky byli poházené a nepřehlédné.
,,Tvůj bratr , jak krásně jsem si sním hrála.Myslel si , že si ho vezmu." Uchichtla se ironicky.
Alleya se snažila uspořádat , ale Varieliny slova jí požíraly mysl víc.
,,Tys to tušila , ale tvůj bratříček tě neposlouchal.Odkopával tě , protože měl mě!!" Zas ten krákavý smích.
Teď už to Alleye došlo.Jedna jediná vzpomínka na kterou si ted vzpomněla a která byla podstatná.Soustředila se na ní...

*Jen krákavý smích a jak Elessar(bratr) padá k zemi s kudlou v srdci.Ten pocit beznaděje a nenávisti , když jí drželi dva muži z Karathy , tak aby viděla na bratra , který byl pomalu porcován.*

,,NE!" Zařala z plných plic a vrhla se s kordem v ruce na Variel.Ta neváhala.Vytáhla svůj krátký meč a bránila se rozzuřené Alleye.Boj to byl vyrovnaný Alleyu ovládal vztek a nenávist což , nebylo nejlepší.Zbraně o sebe mlátily až lítaly jiskřičky menší.

Dusot kopyt , tkerý se k nim blížil Alleya nevnímala.Byl to Hravan - Rauco.Mířil přímo na ně.Těsně u nich se vzepřel.Variel se otočila a sekla ho mečem do nohy.Alleya však neváhala a sekla jí do boku.Variel si ho chytla , mezitím co Hravan - Rauco odklusal s poraněnou nohou pryč.Když jí chtěla Alleya zasadit posledníránu Variel se otočila a řízla jí ke krku , kousek od krční tepny.Alleya jí sekla naposledy do ruky a padla k zemi , držíce svůj krk , z kterého teklo celkem dost krve.Variel něco procedila skrz zuby a zmizela.Alleya odtrhla kus šatů a zavázala kolem krku , aby zastavila krvácení.Chrám bylo jediné místo kam teď chtěla.Na let byla moc unavená.Hravan - Rauco se však vrátil.Jeho poranění nebylo veliké , jen lehce kulhal.Alleya se na něj z posledních sil vyšplhala a rozjela se směrem ke Karathe.

Chrám místo , které jí zachránilo krk a to doslova.Kněžka , jí dala mast a řekla at pravidelně dochází.Bylo největší štěstí , že se netrefila do tepny a že něměla sílu na tu useknout hlavu.Alleya se vyspala a ráno , přispěla kněžkám zlatem a opustila chrám.I Hravan - Rauco byl ošetřen.Jizva byla však hrozivá a šla od ucha k hrtanu a pak níže jakoby k ramenu.Takže z levé srany na pravou...Kněžky snad vše vyřeší.Jedno je však jisté hlídat si záda.Ovšem jedna výhoda tu byla.Mohla konečně mluvit , ale pamět se jí celá nevrátila.

Incident s Variel , Alleyu mírně znepokojoval a tak se rozhodla , že si prospí celej den a brzo ráno , ještě před východem slunce odjede.A tak taky udělala.Nejdřív byla s Hravanem - Raucem.Pak jela do Ivory , kde se střetla s divným "bardem" co jí prohlásil mutantem.Nějakcí dva muži se jí zastali , All to však bylo nějak upřímně jedno.S neinteligentním člověkem nemá cenu se hádat.Potkala dokonce Tariel , která byla nějaká nerózní a pak dívku co se jmenovala Liana.Bylo divné , že ona jí znala , ale All si nevzpomněla.,,Budu si muset přečíst co nejdříve svůj deník." řekla si.Liana se jí ptala jestli si pamatuje aspon její přátelé Elvina,Gromba a Dorena.All musela smutně odpovědět , že si nic nepamatuje.Chvíli se rozmlouvalo o meteoritu , který spadul do Dorenského hvozdu.Alleye se moc nelíbilo,že zrovna království tu velevzácnou ocel muselo dostat.Když tento nudný rozhovor konečně skončil, řekla Liana , že Elvin s Dorenem jsou v horách.Alleya měla konečně cíl svojí plánované procházky.Rozloučila se se všemi přítomnými , hřebce nechala ustájeného v Ivory na pastvě a sama vyšla.
Cesta byla poklidná a jí začalo vrtat hlavou jak je asi pozná.Ovšem melodie , která jí zrovna napadla zneškodnila tuhle myšlenku.Pobrukujíc veselou melodii tedy šla vstříc horám.

V horách krása , ten vzduch mmm cítila se volná.Vylezla na nejvyšší kopec a rozlížela.UViděla medvěda a tak neváhala.Ovšem někdo se tam připletl , přestala střílet , medvěd ho pak napadl tak začala na novo.Zas se tam někdo připlet.All nechápala a tak zas přestala.Nějakou dobu byl klid.Přešla poomalu na druhou stranu , blíže k věžičce.Uviděla dvě postavy.Jedna vypadala jako mág.Vyhrožoval , že jestli nepudje dolů , že jí chytne.All se jen zvonivě zasmála a schovala se do stínu a sledovala je.Chvilku asi o něčem dole mluvili a pak vešli do věže.All věž nezajímala , líbil se jí ten krásný vzduch.Seběhla dolů a šla okolo věže dál.Tam potkala onoho poraněného mědvěda.Nechtěla ho však trápit a tak vystřelila poslední šíp.Pak si k medvědovina chvilku lehla , aby nebyl sám zrovna když umíra.Bylo jí ho líto , ale zákon přírody.Stejnak byl nějakej nemocnej.Procházela se a s úsměvem sledovala jak z jejích úst vychází obláčky páry.Dokonce pod nějakým kopcem byli sněžní orci.All však neměla náladu se s nimi zahazovat a tak se pomalu vydala nazpět.Jennžé uviděla vééélkýho golema.Zahnal jí do slepé uličky a řekl ,že s ní chce mluvit jeho pán.All souhlasila, že s ním do věže půjde.Ovšem nebyla hloupá , a tak když golem zalez do jeskyně ztočila to zase domů.Za chvilku měla golema v patách , dala se do běhu.Ani Sawas jí neuchránil před golemem a když jí chytil za křídlo nemělo cenu , dělat další podfuky.Chtěl jí něco ukázat a tak teď doopravdy šla.