Thalie

Voren syn Rufuse


Vorenus se narodil v Har Ganetu na Mlžných ostrovech.Je synem prostitutky a člena Helgaronovy gardy.Jméno matky nezná,nikdy se ho nedozvěděl.Jeho otec Rufus se totiž jednou opil,že sotva mluvil a znásilnil Vorenovu matku.Ta mu to oplatila tím,že když se Voren narodil,vzala dítě a odnesla ho před dům Rufuse s lístečkem na kterém bylo napsáno :"Dělej si s ním co chceš,je to tvůj syn."Rufus si nebyl jistý pravdivou zprávou,ale i tak si dítě ponechal,pojmenoval ho Vorenus a vychovával z něj hrdého válečníka v duchu Helgaronova učení-"Čest,síla,odvaha a válka!"Ale ne nadlouho......
Na Mlžné ostrovy zaútočili odporní drowové a poviností Rufuse bylo čelit jim a bránit brány města do posledních sil čestného bojovníka.Nepřátelským útokům odolával dlouho,však když zabodl svůj velký meč do hrudi nepřítele,zákeřně mu byla vsazena ostrá dlouhá dýka mezi pláty brnění,která probodla pravou ledvinu.Po nečekaném vpichu se záchvatem zuřivosti v otočce sekl svým mohutným mečem a přesekl nepřítele na dva kusy.Rána zle krvácela a rychle ubírala síly.Rozhodl se tedy,že zachrání alespoň malého Vorena a hodil ho na nejbližší loď,která zrovna vyplouvala na nejbližší pevninu.S rozloučením vykřikl poslední slova,která od něj Voren mohl naposledy slyšet."Najdi Kurika,postará se o tebe!"Po té se bez jediné slzy poohlédl,po napadených troskách města a především za vlastním otcem,který s mečem nad hlavou kulhal do bitvy s výkřikem "Helgarooooon!!".
Voren udělal jak otec přikázal.Vyhledal Kurika,otcova přítele,člena temné legie a Helgoronova válečníka.Ten ho naučil bojovat válečnou kosou a mučit lidi aby z nich dostal informace,které potřebuje.Čas plynul a Voren se stále zlepšoval.Když ho Kurik naučil vše co uměl,věnoval mu jeho první dívku a kosu.Vorenovi se tahle kombinace zalíbila a našel v ní potěšení.Byl však velmi náročný na zdejší poměry a rozhodl se vyhledat rovnou tu nejkrásnější."Nač se ostýchat."Říkával si když pohlédl na ostří své zakrvácené kosy.Z vidinou rozkoše a prokázání své cti v běžném životě nebohých vesničanů,odcházel Vorenus za novým dobrodružstvím.....
Po pro něj nově objeveném okolí Karathském,kdy už zjistil kde stačí jeho síly a ujistil se nad svými prokázanými schopnostmi své vždy krvechtivé kosy,zatoužil po pocitu užitečnosti .Jeho tužby byly zřejmě vyslyšeny,když potkal mohutného půlorka v černé zbroji.Vyslechl si nabídky a zamluvily se mu.Taktéž využil šance svého uplatnění a výdělku peněz.Po několika těžkých zkouškách,prokázal oddanost své nové paní,kterou směl spatřit až po odsouhlasení půlorka,že je Voren připraven sloužit.
A pak mu bylo dovoleno spatřit jí.Nejkrásnější ženu jakou kdy viděl..Hned věděl,že hledal právě ji a musí ji okamžitě mít.....
To ještě netušil,že právě .....vášeň,láska,chtíč,utrpení,kázeň,oddanost a nekonečné intriky své paní a zároveň ženy Isabell,začnou jeho život....

Isabellino dětství nebyl žádný med....


Ve všední den jako jakýkoliv jiný,se uskutečnil sen jedné přenádherné ženě...Kdesi v hlubokém lese mezi jehličnany na zapadlém,odlehlém místě dál od mořského pobřeží,v malé dřevěné chaloupce pod kopci se rozléhal mrazivý křik celé hodiny toho osudného dne.Na svět byla přivítána holčička nesmírné krásy.Když novorozeně popadlo dech,nebylo již pomoci její matce,která právě umírala.S posledními slůvky vyřkla její jméno,Gabriell...přičemž s posledním zavřením oček koukla na maličkou Isabell,plakající u její smrtelné postele.Opustila svou rodinu při daru nového života......
Otec velmi svou překrásnou ženu miloval a jen těžko se vyrovnával s její ztrátou.To co ho drželo při životě byli tři děti o,které se měl starat.Nejstarší syn Vincent,maličká Isabell a nejmladší Gabriell.Místo na kterém žili zaplnila prázdnota a smutek,každý jakoby se do sebe uzavřel....Tak tomu bylo po dobu jež se Isabell starala o svou mladší sestřičku.Její život často vysel na vláskách,snažila se pro záchranu Gabriell udělat cokoliv a vždy se jí to z posledních sil podařilo..........Gabriell přežila.
Jejich otec však pod tíhou zármutku začal pít a chodit domů až v noci či az druhý den ráno.Nikdy ho ani nenapadlo najít si jinou ženu.Děti na vlastní zrak vídali jak opilí často nepřijímal lítost ostatních.Z vlastního prahu vyháněl své přátele a zbytek rodiny na dobro,usoužil se.V domě stanovil nová pravidla.Přestal chodit na lovy a jen se potácel s vlastní potopenou hrdostí.Malý Vincent tedy převzal jeho místo a již jako malý se naučil zacházet s lukem a vyhnout se každičké zvěři,která neměla být jeho cílem.Dokázal uživit své sestry i svého otce.Malá Isabell se věnovala sestřičce a učila jí vše,co znala i ona sama.Byli spolu neustále,od svítání do slůvek popřání dobré noci,nechť ji bohové ochraňují...často ulehávali i vedle sebe v jedné posteli a vyprávěli si o své překrásné matce,nejkrásnější v okolí,která tak ráda pročítala své kouzelné svitky v komodě u lože.A právě na tyto svitky se Isabell mnohdy chodila tajně dívat a snažila se je pročítat.Jednou ji přichytal málokdy vídaný střízlivý otec.Pohladil ji po tváři a otevřel šperkovnici po zesnulé ženě."Jsi ji tak podobná Isabell....Jednou budeš krásná zrovna tak jako ona." Se slzami v očích ji přidělal na krk zlatý medailon ve tvaru slunce,zdobený malými rubínky a jedním velkým uprostřed."Patřil tvé matce,nosil jí štěstí..Teď ho bude nosit tobě.Věnuj ho jednou tomu,koho budeš opravdu milovat má malá holčičko."Tehdy ho Isabellka viděla naposledy střízlivého.V pokoji ten den ovšem našla ješte jednu věc ukrytou vzaději v šupleti komody.Panenku s keramickou hlavičkou a červenýma šatičkama a knoflíčky,smála se na ní a tím pádem uklidňovala ještě maličkou Isabell od všedních nezmarů.Ihned věděla,že panenku věnuje své sestřičce.Vždy ji ochraňovala před zlem,milovala jí celým srdcem.Vše co dělali,dělali spolu.Gabriellka si už s jinou hračkou než s panenkou hrát nechtěla.Jejich oči pozorovali,jak bratr dobře ovládá bojové umění.Zvěř střílel šípy schovaný na vrškách stromů,dříví sekal tupou zrezavělou sekerou jako kdyby její ostří bylo nabroušené a když konečně uzvedl velký meč,trénoval s ním různé kousky."Nauč mě bratříčku to,co umíš."Poprosila ho Isabell,když obdivuhodně sledovala protáčení meče nad hlavou.Vincent něco málo odkoukal od svého otce když se s ním jako maličký proháněl na koni po lesích,kdy otec ještě udržel natáhlou tětivu v ruce aby se mu netřásly,ale většinou byl samouk a nechtěl Isabell prozradit své veškeré umy.Naučil jí jen pár triků otáčení a výpadů meče,ale své největší triky jí nechtěl naučit."Ještě by sis ublížila sestřičko."Vždycky jí říkaval s úsměvem....
Jak Isabell rostla,vykvetala s ní i její krása,které si nebylo nelze nepovšimnout.Otec přísně zakázal vycházení za plot okolo domu byť jen na krok,kvůli chamtivosti a zároveň strachu o svou krásnou dceru.Pil neustále čím dál více a do chatrče si začal vodit své kamarády v podnapilém stavu.Celou noc hráli s kostkou o peníze,popíjeli pálenku a pokuřovali tabák.Jednou když se Isabellka snažila usnout přes hluk chasníků smějících se z předsíně,pomyslela na svou matku a na to jak ochrání před zlem svou sestřičku.Mezi jejím sněním ve své posteli,hledíc z okna na zasněženou krajinu,se ze zaskřípáním otevřeli dveře pokoje.Skoro nedýchajíc strachy předstírala hluboký spánek.Do pokoje vešel potajmu jeden z otcových přátel a odplížil se k její posteli.K smrti vyděšená Isabell byť slůvkem se nebránila aby nevzbudila mladší sestřičku ve vedlejší posteli.Jako osmiletá dívenka byla té noci znásilněna a dech pálenky se jí navždy znechutil po zbytek života.Přesto všechno utrpení byla šťastná že nesáhl na její sestřičku....Isabell o tom nikomu nepověděla.Jak čas ubýhal,její bratr sílil a měl dost otcových omylů a tichosti své sestry.Nic však netušil o stále častějších návštěvách oplzlých ožralů navštěvujících v nočních hodinách pokoj Isabell.Se stále přibývající krásou ji však pronásledovalo prokletí,přibývali starosti a upouštěla jí síla.Stala se tichou společnicí a uzavřela se do sebe,hovořila jen se s vou sestřičkou.Jednoho teplého večera se bratr vydal na lov.Když se s vracel s uloveným kancem,zaslechl nářek svých sester nahoře v chatrči.Ihned se rozběhl do jejich pokoje.Na zemi seděla plačící Isabell s roztrhanou noční košilí a šrámy na tváři,chovající Gabriellku v náručí.Temně se mu zarudlo před očima."To ti udělal on?!"Se zatlými pěstmi pokynul hlavou přes chodbičku ke dveřím ložnice.Isabellka na něj pohlédla oteklýma očima a jen kývla.Bratr k ní pomalu přišel,pohladil ji po vlasech a položil její ruce na ouška mladší sestřičky.Po té co již zdatný bratr odešel z pokoje,uslyšela Isabell děsivý křik,nářek,nadávky a několik tupých ran.Než jejich otec stačil vystřízlivět,už nikdy neměl šanci zneužít svou dceru.Po těžkých chvílích se vedení ujal Vincent jakožto nejstarší.Rozdělil úkoly,které museli být vykonány každý den.On živil sestry a ony se zas starali o něj.Dobře se jim hospodařilo.Sem tam Isabell něco zašila,uvařila,když bylo za potřebí i dříví našťipala když bratr onemocněl.A to jí přimělo kdesi v lesích,když už neplatil otcův zákaz vycházení z domu,zajímat se o bylinny a různé bobule.Ale především trávila krátké volné chvíle,když sestřička spala,studijem a učení se ze svitků po její matce.Vždy obdivovala matčiny krásné bílé šaty,jako vílu si ji představila tančit na vodní hladině,když se zasnila uzavřená ve skříni přivoníc k bílému závoji z šatů po překrásné matce.Až časem se dozvěděla,že ony šaty byli svatební.A právě ve skříni se při vzpomínce na matku naučila Isabellka své první kouzlo.Malé světýlko jí posvítilo na stříbrnou nit prošívanou svatebními šaty.S trochou útěchy v naději budoucna pokračovala ve svém učení se kouzel,jejichž tajemství i své vědění předávala i Gabriellce.Čas ubýhal a z Isabell rostla ta nejkrásnější dívenka v širém okolí,přesně taková jako byla její matka.Časem ale Isabell cítila ty samé bratrovi pohledy,kterými ji oplýval i její otec.Vincent byl známý a oblíbený a narozdíl od svých sester měl i několik přátel.Párkrát je vodil domů a chlubil se jim jakou má krásnou sestru a jak se o něj pěkně stará.Když však jeho přátelé projevili určité sympatie vůči Isabell,ihned je bratr vyhnal z jeho obydlí s výhružkou "Už nikdy nepřekročíš práh mého domu!".Bratr sice dovolil sestře aby chodila po lesích či procházela se po břehu moře,ale Is měla stále pocit,že ji bratr sleduje na každičkém kroku.Nosil jí nové šaty a šperky,které nikdy nevěděla odkud jsou a kde je bratr koupil či ukradl z krku nějaké šlechtičny.Několikrát se stalo,že Vincent vyděšeně přiběhl domů a neustále se díval z okna zdalipak pro něj nepřijede karathská armáda.Jeho intriky se vymikaly kontrole a tak ho napadl oslnivý nápad."Andílku",oslovil Isabell,"teď se hezky naučíš vznešené způsoby šlechtičen.Naučíš se chovat jako tahleta nána",přivedl společně se svými kumpány jednu unesenou dívenku šlechetného rodu,"Budeš odvádět jejich pozornost abych jim já mohl odlehčit od jejich klenotů."Nakázal Isabell a jí nezbývalo nic jiného než ho poslechnout,nedovolila by se jinak poněvadž se rychle bratr ujmul vedení skupiny zlodějíčků.Pilně trénovala jejich zvyky.Naučila se od vyděšené dívky v noblesních šatech víc,než by kdo věřil.Ladnou chůzi,mávání vějířem,zprávné uchopení sklenky,šněrování korzetu,sezení,pravidla stolování,péči o tělo a vlasy,rozeznání parfémů,vybíravost v pití i jídle,konverzaci,vkus v šactvu,jak se chovat ke služebnictvu a mnoho dalšího.Trénování těchto umů její bratr urputně zkoušel.Někdy sestru přivázal ke stromu,zavázal oči a ponechal ji tak i několik dní,když se jí dostatečně nepodařilo odvézt pozornost od nadutých šlechticů.Malá Gabriellka jí však nosila jídlo a pití.Většinou mu ji bylo nakonec líto a tak ji pustil,dříve než by poničila svou krásu a dal jí další šanci.
Tímto způsobem si přivydělávali na živobytí.Přestože Isabell znala dokonale jejich zvyky,její úděl byl převším v domácnosti."Kde je Vincente ta dívka od šlechty?Potřebovala bych pomoci oškubat husu."Bratr neodpověděl,ba ani dívka už se neobjevila,slehla se po ní zem,řekla si Is....
Jak čas plynul z Vincenta se stával statný muž a z Isabell nádherná dívka z ženskými lepými tvary a vnady.Neustále se starala o svou sestřičku,kterou milovala čím dál více,spíše se cítila jako její matka než-li sestra.Bratrovy pohledy ale však byli častější a delší,nezpustil z ní oči a Isabell to bylo velice nepříjemné neboť byly stejné jako od jejího otce.Začla si uvědomovat,co se děje a tížilo ji to u srdce.Začla mít strach.....
Oprávnění ke strachu ji dal fakt,když byla znásilněna svým bratrem.Nebyla sice už tak malou holčičkou,ale stále sotva ustála rány Vincenta,když se vzpouzela a bránila jeho chtíči.Byla v pasti,bratr ji začal vlastnit a dělat si s ní co chce,denně si bral její tělo.
Byla by odešla z domu i od něj,ale nikdy by neopustila svou Gabriellku a vidina budoucnosti jí bez peněz s malým dítětem v neznámu byla příliš riskantní a nemožná.Obětovala tedy své tělo pro životní potřeby a střechu nad hlavou pro svou sestřičku.Její myšlenky jí zaváděli až k sáhnutí na vlastní život,ale odpovědnost za malou Gabriell ji dali sílu žít.Každým dnem byla tyranizována a zmlácena až do bezvědomí,už neměla sílu se bránit.Ale co se nestalo,z Gabriell vyrůstala dívka ještě krásnější než Isabell.Bratr zvyklí na to brát a vlastnit co chtěl,naznačil Isabellce svou moc i nad Gabriellkou.Poslední kapkou pro ní bylo,když Vincent hleděl na sestřičku stejnýma očima jako na ni.Přesvědčená o tom že na světě ztráví posledních pár chvil života,schoulila se do sříně ke svatebním šatům své matky.Navlékla si je na sebe,téměř ji padly,a vydala se k oblíbenému místu na rybářské molo u břehu moře,kde si chtěla vzít život.Když se přiblížila k okraji mola,ze záhybu šatů po matce,vypadla malá dýka.Nevěřícně pohlédla na dýku a hledala důvod proč byla ve svatebních šatech.Uvědomila si jaký byl její otec a to že její matka pomýšlela,že ho zabije už v den svatby.To v ní utvrdilo,že ona ani její sestra takhle nedopadnou.Sebrala dýku a vrátila se domů najít bratra,plná odhodlání podříznout mu hrdlo.Jako učiněný andílek a zároveň návnada šla vstříc svému osudu s dýkou za zády do ložnice za bratrem."Jak přenádherně vypadáš můj andílku."Užasl Vincent nad její krásou a opět ho ovládl jeho chtíč.Přejel Isabell rukou po ňadru a začal jí líbat,když v tom přestal po přiložení chladné oceli na jeho hrdle.Mezi dveřmi se objevila malá Gabriellka s panenkou v ruce hledíc na ně.
Isabell byť jen na chvíli zaváhala proříznout mu hrdlo,když ji spatřila,nechtěla aby to viděla.Bratr si všiml zaváhaní a hbitě a silně ji uchopil za ruku.Stisk byl tak silný,že Isabell upustila dýku a bratr ji začal v záchvatu zuřivosti být.V sebeobraně Isabell tahala šuplíky z komody plné matčiných svitků,které popadaly na prkennou podlahu a mlátila šupletem Vincenta.Malá Gabriellka se strachem v očích chtěla sestře pomoci a svou panenkou místo zbraně mlátila do Vincentových stehen.Ten vší silou chtěl uhodit Isabell ale jeho ruka odhodila připletenou Gabriellku na zeď.Po té v rychlosti omráčil i rozzuřenou Isabell.Ta však byla na jeho rány zvyklá a za okamžik se probrala.Okamžik přestal být okamžikem,když zjistila co se stalo.Otevřela oči a pohlédla na bratra,který zdrcen a s očima zaplavenými slzami hleděl na umírající Gabriell.Choulil se v rohu a třásl se nad tím co provedl s užírajícím svědomím.K smrti vyděšená Isabell pohlédla na sestřičku a tehdy se v ní cosi nadobro zatratilo.Vzala ji do náruče a uchopila za hlavu,ucítila teplou krev stékající po její dlani.Bezradná a beze slov ji hleděla do očí.Žádná slova by v tu chvíli nevyjádřila co k ní cítila.Malá Gabriellka jen vyslovila tiše "Isabell" a zavřela navždy své poměnkové oči s panenkou v ručičce.V tu chvíli Isabell proklela své jméno.Zemřela jí v náručí,jediné co po ní zbylo byla panenka,kterou si Isabell navždy ponechala se vzpomínkou na setřičku....
Isabell pohlédla na svého bratra s největší nenávistí,pohledem který už nikdy nikomu takový nevěnovala.Ten hluboký krvavý pohled rozežral jeho prohnilou duši a nedopřál mu už nikdy trocha pokoje.Byla na něm poznat lítost a sebeopovržení.Is ho nedokázala zabít,nechala ho tam.Odešla jen s amuletem na krku,zakrvácených šatech po matce,mrtvou sestřičkou s panenkou v náručí a krví přilepeným svitkem na chodidle.Neotáčejíc se za sebou nesla Gabriell na okraj mola,kde ji položila na mořskou hladinu a hleděla jak pomalu klesá ke dnu.....A s ní i Isabellina víra v dobré bohy.....

Po smrti své sestřičky jí nedrželo nic na onom místě nadále.Plná užírajícího hněvu se rozhodla přežívat dál a konat zlo.Když odcházela plná hořkosti z rodného místa,odlepila si z chodidla svitek přilepený krví.Uvědomila si, že se bude věnovat kouzlení a zaklínání.Jak si tak pročítala neznámý svitek od krve a odcházela směrem k lesu,cosi ji začlo lechtat na ruce.Poohlédla se za malým pavoučkem jež ji lezl po rameni a jen se na něj šarlatánsky pousmála.Po chvilce zkoumání nadšenýma očima na pavoučka na její dlani,jakoby snad ochočeným,si uvědomila,že zdejší kraj není již pro ní.Nechala se zavést do temného města,plného špíny,lží a intrik.Jedině tam si Isabell myslela že zapadne,jedině tam viděla svět takový jaký pro ní byl.Ještě než se za ní zavřeli brány Hag Graru,Isabell se otočila a celou svou zklamanou duší proklela vše dobré na druhém břehu,především svého bratra a nikdy na to neopomenula.
Po té spikleneckýma modrýma očima pohlédla na ulice temného města.Beze zbraně a bez peněz vydala se ani trochu vyděšená rovnou k chrámu Xi'An-její největší můzy,vzoru a zásadně pro ní jediné bohyně.Jediné čeho mohla využít bylo její nevídaná krása.V tu dobu však neuměla nic jiného než odevzdat své nádherné tělo jiným,čímž si značně vydělávala.Doupě rozkoše se stalo jejím domovem.A nejen díky své andělské neprovinilé tvářičce a svému mládí se stala tou nejžádanější lehkou děvou.......

Něco z přítomna....

V odlehlé vesničce,na odlehlém místě,v pokoji vyhřívaném u krbu stojí dřevěná kolébka.Po naklizené světničce se line vůně svařeného vína.Oheň v krbu plápolá a zvuk praskajících polének společně s cinkáním o sebe cvakajících pletacích jehlic zní v naprostém tichu.Snad jen štěkot malého psíka z venčí se ozývá.Snad jen občasný průvan z nepříhodného počasí rozklepe petlici s obrovským zámkem na dveřích.Chůvička však ze svého pletení malého svetříčku byla vyrušena z ničeho nic náhlým dětským pláčem.To malý Samuell Al Fadlán hladově naříká a pláče v peřinkách kolébky a ručkami držícími o zábradlíčko se nejistě zvedá na nožičky.
"Ach neplač maličký neplač,sic si mi prokletím již v dobách mého mládí.Místo abych své dítě kojila,na prsou si hada chovám.Z jedovatého rodu pocházíš.Matka na slunci se vyhřívá jak hádě na kameni,otec hnije pod zemí a mé ruce již unavené nuceně ti slouží."Unavená chůva nemá chvilka pokoje."Sic víno voní nezkonale,přesto já ti musím dávat stravu,než někdo zaslechne tvůj křik."Chůva odejde do malé kuchyňky a odebere naběračkou trošek krve hřející se v hrnci na rozpálených kamnech.S nechutenstvím olízne prst od krve zdali má správnou teplotu.Přelije tekutinu do lahvičky a nasadí na ní náhubku se sosáčkem.Nakrmí jej malé dítě."Nařízeno já mám živit tě chudáčku nebohý krví čerstvou.Neujdu trestu pokud kapka přijde nazmar."Nešťastná to dívka s jizvami na obličeji hledí na Isabellina syna usouženýma očima."Jen pij maličký,pij....."

Isabell a Morn....

Vždycky ho měla za hulváta a ze začátku se jí vůbec nelíbil. Byl ji sice pohledný svými svaly,ale jelikož ho neznala,neměla o něj sebemenší zájem. Párkrát se s ním setkala v hospodě v Hag Graru.Poznala že je to pravý barbar.
Nejvíce ji rozhněval,když nečekaně před jejími zraky napadl jejího přítele,jen proto že je to elf.Dlouho se s ním nevídala a nechtěla ho znát.Ale byl zasvěcen do plánu co s nimi měl pletky Isabellin tehdejší milenec.Morn byl tvrdý muž a dával vždy před Isabell najevo své názory.A tak řeči o tom jak je Isabell krásná a že muž co je s ní je šťastný muž začla brát časem jako kompliment.Jednou jí a jejímu milenci dovezl na hraní paladina aby si s ním užila dle libosti.Udělal ji tím radost.........
Tehdy si uvědomila jeho charakter.Začla si ho více všímat.I on sám z ní nespouštěl oči.Vždy ho provokovala tím jak se věnovala jiným a jím na oko lhostejně oponovala.Dokonce mu i pobaveně podhazovala jinou ženu s přesvědčením že není zas tak ošklivá,když by nevypadala tak *vytkla jeji suchou pleť,malá prsa,roztřepené konečky*....On však s porovnáním s Isabell jinou znechuceně odmítl.
Po odchodu z Hag Graru se s ním Isabell setkala zkraje jen zřídka.Ale vždy si s ním ráda popovídala a zvykla si na jeho nepředvídatelné drsné chováni,které se ji právě tak líbilo a vzrušovalo.Brala ho jako soběrovného v mnoha ohledech.Když časem si začli tajně opětovně vyměňovat pohledy,měla chuť ho mít jen pro sebe.
Isabell jakožto mladičké těhotné dívce padl do oka nejen jako vyzrálý mužský s perverzními a vysokými nároky.Však od pokušení je dělil její milenec a zároveň Morna dobrý přítel Mihiru.Po několika důvěrných slovech a pár strávených společných nocích v hospodách to už Morn nemohl vydržet.Neptal se,ale prostě si vzal co chtěl pod provokací,že stejně nic neudělá.Isabell se zmýlila.Udělal....
Nastalo jejich malé společné tajemství,které je nějakou chvilku oddělovalo,ale na druhou stranu po sobě oba ještě více toužili.Nedalo se odolat.Isabell vzrušovalo okusování zkaženého ovoce a Morna její rozmanitost a smíchaná vášeň s roztomilostí.Začli se spolu tajně scházet a milovat se spolu.Jejich vztah byl navlásku díky jejich častým hádkám,které vždy skončili usmířením.
Dokonce si měřili své síly i v boji na život a na smrt,jejich rozhořčení na sebe samé je přivádělo k sobě blíž a blíž.Oba věděli co dělají za špatnost a že se ve vzduchu nad nimi vznáší potencionální nevěra.
Pomáhal ji hledat nový domov,pomáhal jí s kdečím.Bylo jí to však málo.Isabell je vždy všeho málo,nikdy se nezastaví poněvadž nikdy nemá dost.Čím víc dostane,tím víc chce.
Málem ho zavraždila díky hněvu,když jí nečekaně uřízl pramen jejích vlasů,které ona tak opečovává jako nic na světě jiného.Když vytasila katanu a zastavila s ní těsně před jeho hrdlem,zjistila že se vloudil do jejího srdce a nedokáže ho zabít.Nechala mu pramen na památku,jak si přál.Jediná osoba,co si kdy tohle mohla dovolit....
Trávili spolu více času a vypomáhali si i v těžších chvílích.Isabell se mu svěřila se svým tajemstvím a minulostí a v jeho očích se objevila jiskra a pochopení v zatlačené slze.
Jednou,ve zprávný okamžik,kdy Morn bojoval již z posledních sil téměř mrtev,mu zachránila život,když seslala kouzlo na rozeběhlou zuřivou gorilu,co ho chtěla zabít.Byla nyní oslabená a věděla,že nebude moci čarovat dále.Přesto ji nalákala na sebe a zajistila Mornovi bezpečný útěk.On to tak však nenechal a řítící se gorilu na Isabell probodl zkrz na zkrz do zad.Nyní si vážil jejího činu a poděkoval za záchranu života,stoupla v jeho očích.Na oplátku dlouhé důvěryhodnosti ji Morn ukázal svůj domov a nabídl pomocnou ruku a úkryt dle jejího gusta.Vážila si jeho chováni i přes jeho mouchy.Mnohokrát se krotila aby vztah s ním zůstal utajen.Bohužel byl odhalen,když se Isabell sama přiznala ke zradě k milenci pod slibem mluvení pravdy.Jejich vztah měl být zapomenut a vymazán.Ale srdci a chtíči po intrikaření Isabell nikdy nedokázala poručit.I přes hrozbou smrti pokračovala s Mornem v prohřešcích,které je oba tolik naplňovali jimi chtěným pocitem.Když se však nevěra opět provalila na povrch,měla donést Mornovu hlavu výměnnou za svůj život.Nedokázala to,protože tak jak každého,ho zjevně milovala..............
Raději ho nechala navždy být se vzpomínkou v srdci,než aby ohrozila jeho zachráněný život,o kterém on do teď jistě neví a nikdy vědět nebude....v srdci však ví,že by pro ní udělal totéž....

Narození dvojčat....

"Jestli se to narodí bez růžků,špičáků a ocásku,tak mě Mihiru na místě při porodu rovnou dodělá.Snad to dítě bude jeho..."Říkala si Isabell ještě netušíc v den porodu.Když jí ovšem v noclehárně v Murgonu praskla plodová voda,její myšlenky přemohla bolest.Mihiru hned sehnal jedinou bábu pupkořezku v okolí-půlorčici Bertu.Ta se ihned těhotné Isabell ujala a přemístili se do pokoje v noclehárně.
"Jen se dívej ty zmetku!Budeš tu se mnou a dívat se cos mi provedl!"Křičela Isabell v bolestech při každém stahu na Mihiru.Na slova půlorčice "Jen tlačte maminko." reagovala rozhněvaně a vztekle.
Mihiru lítajíc po pokoji se zapáleným kadidlem a vytřeštěnýma démonskýma očima si raději dopřával pár loků orčí pálenky.Zkušená avšak trochu z míry vyvedená babka pupkořezka požádala o pár loků na uklidnění.Rázem do sebe kopla půl flašky,přestaly se jí třást ruce a láhev se zbytkem na výkřiky "Já chci drogy!!Dejte mi ňáký drogy!!" podala rodící Isabell.Mihiru jí doslova nacpal do úzt,právě pro tento okamžik připravené,omamné látky,kořínky a byliny,které jí na pár minut zmírnily křeče a nesnesitelnou bolest.
"Tak maminko ještě zatlačte,už to bude!"Po rychlé přípravě horké vody,obkladů,zábalů a hodinovém křiku rodící Isabell,se natěšený tiefling Mihiru dočkal své prvorozené.
Berta si oddechla nad překrásným děvčátkem s černými vlásky a zářivýma,démonskýma,jakoby kočičíma očkama,vinula jej do pleny a podávala hrdě a pyšně hledícímu půldémonímu otci.Vyčerpaná a nijak se zájmem o dítě jevící Isabell však pocítila další stahy s velkým údivem."No to se podívejme,tak ještě jedno musíme přivézt na svět maminko."Nadechla se Berta když znovu ohrnula rukávy.Protestující rodička bez síly a plná hněvu napadala slovně i fyzicky Mihiru."Já tě tak nenávidím!Já tě zabiju!Tady máš ležet ty a ne já!Víš jak to bolí zatraceně?!!" řvala Is když drtila Mihirovu ruku.
"Ták a je to."Pohlédla pupkořezka na dítě se zarudlejší pokožkou,rudými vlásky,ocáskem a velmi nevýdanými hrbolky jakoby růžky na hlavičce a malými špičáky v otevřené křičící pusince.
S druhorozenou dcerou v náručí pohlédla udiveně na Mihiru a jen pokrčila rameny.Muselo jí být jasné,že krásná holčička je celá po otci až na její modrá očka po matce Isabell."Máte dvě krásné zdravé dvojčata."Otřela si Berta pot z čela a přestala funět.Mihiru jí zaplatil zasloužený výdělěk a převzal druhou dceru s ještě hrdějším a očima lesklým pohledem.
Když se Isabell zmátořila zvědavost jí nedala a sáhla po prvorozené.Zahledila se na ní,dva páry pronikavých zaslzených očí se do sebe jakoby rázem slily...jako nebe a moře,jako pomněnka plující po azurovém břehu,vykvetlý mizík na bělostném sněhu v ranní jinovatce,zářivý Azurit v truhlici Vltavínů....
Zrovna tak Isabell pocítila spojitost a sdružnost v jedno s prvorozenou dcerou.Pojmenovala jí "Agnes".
Půldemoního děvčátka,se zas nemohl nabažit spokojený a o svých dcerách nepochybující Mihiru a udělil jí jméno "Scarllet".Uznale kývl na Isabell a nechal jí usnout s přesvědčením,že neopustí ani jednu ze svých dcer společně se svou láskou Isabell.....

Začátky v Hag-Graru


Při prvních chvílích svého mládí ztrávených v temném městě Isabell nabírala v sobě sílu zrozenou z nenávisti.Začla myslet jen sama na sebe,svou pomstu a své nové cíle odvíjející se z ponaučení od těch nejmocnějších z okolí."Ano ano,od těch vrahů,krveřezníků a spodiny špinavé já se musím učit.Ale ne jen tak od ledakoho."Říkala si Isabell a intrikářsky se zajímala o toho před kterým se nikdo neopováží byť jen se křivě podívat.Vychytrale se ona nechýlila za nimi,ale na místo toho nechala mocné přijít k sobě.A jak to provedla?Jak jinak než za pomoci svého těla a přetvářek zkušené vražedkyně.Její chtíč po učení útrap byl však tak silný,že se Isabell stala téměř mistryní přetvářek.Jen se dívali na její pousmívající se roztomilou tvářičku a opětovali mrkání jejích v tmavém městě nevídaných modrooček.Ona jim však tajně za zády bodala dýku do zad.To vše jen aby spatřila onoho vůdce známé Temné legie.....
To vše však ale nebylo tak snadné.I přez tučné výdělky z ukojení potřeb úlisných zákazníků,i přez krvavé šrámy na jejím těle,i přez nejistotu života zítřejšího dne,potřebovala pomoc.
Garett,ten bídák,ten bojovník s věčně zakrváceným mečem a tepnysužujícím smíchem.Silný to protivník pro nepoučenou Isabell.Často si vyžadoval právě Isabell,prahl po její kráse.Ona ho ale začla po jeho neutichajících praktikách odmítat-hnusil se jí.Ani to ho však neodradilo,ba naopak.Začal jí vydírat pod hrozbou smrti a muk,využíval její krásy a šel za možným přivýdělkem peněz a ke všemu vlastnictvím jejího těla.Říkával si pasák a začínal se starat o její služby a dohazovat více a více zákazníků.Její umy se rozkřikly po celém městě,s nimi i její krása a mládí.S Isabell si zákazníci či zákaznice většinou dělali,co chtěli a libovali si ve fyzickém utrpení,někteří to však vyžadovali i po ní a jí...jí se to časem začlo i líbit.Poznala jak chutná krev a nabírala z ní sílu.Dopřávala si často pohár lidské krve,prahla po ní víc a víc. Neznala práh bolesti.Často se z pokoje stali jedny velká jatka a sexuální choutky uhasly třeba až na poslední chvíli před koncem života.To vše dělala pro peníze,které tak milovala a proto,že jí nezbývalo nic jiného.A tak byla opět v pasti anižby věděla jak.Ovšem dosáhla toho,čeho především chtěla.Nyní se o ní vědělo.Nyní byla známá nádherná dívenka,bosky chodíc oděná jen ve spodním prádle nabízící své tělo,s bičem v ruce,nezkonalou vůní,noblesními zvyky a přez neviditelné okovy chodíc vzpříma a sebejistě.A přesně tak dočkala se shledání s vůdcem jehož pověst ho předchází."Tak to je on,mocný sekerník,Berserk,prznitel pannen a postrach druhého břehu."Pro sebe si v duchu říkala Is,když hleděla prvně na jeho krvezářivou sekeru.Jeho postavení a moc z něj přímo zářili a jeho postoj mluvil sám za sebe.Neprošel okolo jakoby nic,zastavil se a hleděl na ní.Nejen to,on si ji doslova hltavě prohlížel a oslovil jí.A jak tomu bylo,že ona dokázala sejít se s ním znovu a znovu anižby velmi neobvykle jeho mohutné strachbudící tělo zůstalo vždy s odstupem od jejího?Zřejmě v ní viděl něco,co jen on v tu chvíli poznal.-Jednou mocnou zaklínačku,jejíchž kouzla se budou více než hodit.O tom však Isabell v tu dobu neměla ani zdání.Pomalu se tomu všemu dostávala pod kůži a sekerník si ji vzal pod svá "křídla".Umožnil jí navštívit ho v sídle Temné legie a naplánovat tzv. "Huh!My dělat bordel!",tato situace nastala nejednou.Sic se jí příčil svým ohavným vzhledem,ale chtěla vědět tajemství vybudování takového respektu jako měl on.Intrikářsky si prohlížela každičký kout sídla a seznámila se se všemi členy.Ovšem jeho slovům v té době nikdy neodporovala.Když nakázal či nabídl,provedla a neodmítla.Dokazovala mu,že právě ji hledal a při něm ona bude stát.Nejen slovy,ale i činy Isabell tak chtěla učinit a tak začla více a více trénovat svou vrozenou schopnost."Zatraceně jdi k čertu s prašivými svitky!!"Vykřikla a vyhodila z rukou prodejci štos svitků,když hleděl na její kouzelnickou hůl.Vnitřní silou sama v sobě brala neuhasínající energii,kterou dokázala proměnit či zdeformovat na čím dál silnější a nebezpečnější kouzlo. Zdaleka však kouzla nepoužívala tak často jak by chtěla,neboť se nedostávala často z města.Když už odplula z města,pak tedy z nekalých úmyslů."Huh!My umučit pár špinavá dobrák a vzít do sídla Temná legie aby oni nás lépe poznat!"Nadšeně poslouchala Isabell svůj vzor a hleděla na blížící se břeh zkrz černou vlajku s lebkou mihotajíc se ve větru.Jediný pokyn vůdce Berserka přenesl řady párů nohou temné zkázy,nočních postrachů a rivalů,uprchlých vrahů před spravedlností a v očích smrt vneslých stoupenců až k blízkým domovům vesničanů...Isabell věděla přesně co má dělat.Na znamení navlékla si skvostné bílé svatební šaty po matce a vylákavala nebohé oběti do Ivorských lesů.Tato procházka za doprovodu překrásné dívenky,ale byla vždy poslední.Ti nejnešťasnější ubozí lidé,elfové,trpaslíci a především paladinové byli převezeni do tmavého města,kde zalily podlahu mučírny svými slzami a svou krví....
Nejen s nimi,ale i na vlastní pěst Is zkoumala její vlastní potěšení a ukojenost v zoufalém nářku umírajících.Isabell ráda nová kouzla zkoušela přímo na obětech.Trénink na zvířatech jí připadal zbytečný,proto to nedělala.Měla raději rovnou odzkoušení nového kouzla,či týraní svým cejchovadlem rovnou v praxi."Ti,co mi právem náleží,ti jež žijí díky mému rozhodnutí a ti jež zemřeli mou rukou neboť mé rozhodnutí bylo takové,ti budou mít navždy vyrytý můj znak.Připomene jim cenu žití a rozburcuje v nich hněv,který já tak ráda ve všech vyvolám.Nechť nenávistné a vražedné pohledy propálí celou zem.Nechť jejich srdce zatmaví se ve věčném stínu tužby po pomstě.Ať poznají můj dar,uvědomění si co je to doopravdy žít,nebo ať jsou navždy ve jménu paní lží,mocné Xi'An zohaveni a prokletia s nimi i jejich nejbližší!!"Chtěla sekerníka ujistit o svých umech.Poučovala se z činů jeho bandy.Však něco ji scházelo."Vraždit,okrádat,znásilňovat,vypalovat lesy a vesnice....to je málo,chci víc."Hovořila Isabell nenasytně."Ať trpí,ať hnijou po zbytek svého krátkého života v bolestech topící se v krvi jejich nejbližších....Ať škemrají o smrt zkrz zašitá úzta......"Pravila dál a dál o zvrácených způsobech mučení obětí,až se i samotný Berserk podivil.To se mu však velmi zamlouvalo....
Ovšem i přez jeho sympatie nebyla Isabell na volné noze.Oč jí vlastně šlo?Být v temné legii,či snad být milenkou vůdce,či ji snad jen utěšoval pocit bezpečí pod jejich ochranou a to jí stačilo?Ne,ona se už neuspokojila s ničím."Jednou budou má kouzla mocnější než ostří vašich mečů a seker.Jednou budete všichni mými dlužníky a ležet mi u nohou.Nechám vás zcela zničit za tu potupu,co vám tupým jedincům prokazuji."Lstivě plánovala spiknutí.Nikdy by se nevzdala a šla za svým cílem.Ze všeho špatného vždy vytěžila něco pro sebe.Po krvelačných uspokojujících výpravách a návratech do jím stále domov vytvářejícího se města Hag-Grar,pokračovala ve svém údělu kurtizány a vytvářela si spojence,kteří by ji zbavili pasáka Garetta.Potajmu vždy když byla příležitost a bojovník,co doobcoval s Isabell,se šel za plentu obléci,či usnul,či se šel mýt,Isabell využila chvíle a s jejich meči opakovala si naučené bratrovi kousky aby je neopoměla.Až nevídanou sílu měla na tak mladou dívku,ale věděla,že ostatní mají jistě větší a tak nezbývalo vyčkat těch pár slastných okamžiků a vrazit nečekaně dýku do zad.
Již nikdy nezaváhala vsadit chladný kov do lidského těla,nechtěla připustit další chybu,už nikdy.Když ji někdo zahlédl jak ve volných chvílích pohupuje se v houpacím křesle,s nahřívající se číší s krví u krbu,jakoby bez duchapřítomna přejíždíc prstíkem po knoflíčkách panenky po sestřičce,spatřil v jejich očích něco co nedokázal popsat....Pomyslela snad Isabell od té doby někdy na něco jiného než jen na zradu?"Mé jméno je v samasobě zavrhnuto.Mé tělo je mým prokletím.Můj život tedy nechť zavrhnou všichni ostatní nebo mě budou milovat.Jejich láska ke mě však bude jejich prokletím." Tuhle smyčku ideí si Isabell neustále promítala v hlavě.Měla své spiklenecké plány a těch se držela než...............

*Isabell v přístavu temného města vyčkává připlutí lodi aby jej s ostatními zavezla na druhý břeh.*
*Isabell jakožto nevinná dívka láká nevinně ve skvostných bílých šatech oběti prstíčkem k doprovodu po lese,kde už čeká nabroušená sekera.*
*Je po plenění.Opět doma ve vřavách temných ulic Hag-Graru.Čas svléknout svatební šaty a pokračovat v údělu prostituce.*

.....než potkala tieflinga Mihiru. Jak by mohla zapomenout,kdy ho potkala prvně.Zrovna se připravoval k boji za branami temného města s mocnou čarodějnicí aby se postavil na stranu slabšího.Isabell procházejíc okolo se pozastavila a sledovala boj,ke kterému nedošlo neboť všichni přítomni byli oslepeni její krásou a na šarvátky nebylo najednou pomyšlení.Ihned Mihiru začal dělat Isabell návrhy.Isabell měla sou taxu,řekla si tedy "Pokud máš dost peněz,proč ne." a uchýlili se do pokoje v hospodě.I jí se bojovný tiefling velmi zalíbil. Prožili několik krásných chvil a Mihiru zjistil,že chce být stále s ní a nedopustí aby jí někdo dále ubližoval.Isabell bez zájmu od něj stále brala peníze a poslouchala ho jakoby jedním uchem sem a druhým tam.Ptal se jí proč to vše dělá,proč toho nenechá a nezůstane jen s ním.Vysvětlila mu,že potřebuje peníze.Dával jí tedy vše co mohl aby byla jen s ním.Chtěl aby pochopila,že jí může vše dát.Zahrnoval jí dary a vším co chtěla.Začla si uvědomovat jak z toho může vytěžit,lesklý kov a elegantní zbytečnosti vždy vévodili jejím tužbám.
Mihiru se do ní celým svým srdcem zamiloval a jasně to dával najevo i okolí.Nedopustil aby již Isabell pokračovala ve špinavé práci kurtizány.Ale Isabell byla samé tajemství a tak nevěřila,že ji Mihiru bude stále milovat až se o ní vše dozví.Rozhodla se mu tedy nic neříkat,alespoň prozatím.
Poskytl jí oporu a pocit většího bezpečí.Nikde ji nenechával samotnou.Se vším se potýkali spolu.V jejich vztahu vládna především nezkrotná vášeň.Jakoby si ona,zrovna jak on,říkala "Je jedno co bylo.Důležité je,co je nyní."
Isabell to vyhovovalo.Časem pochopila,jak moc je na něm závislá.Ale jakoby jí stále nezapadal do jejího života.Časem už chápala..aby ne,když od základu měnil její život a dával mu smysl.
A tak po mnohých prožitých chvílích se i Isabell nesmírně hluboce zamilovala do Mihiru.
Začla myslet na budoucnost.Mihiru začal chápat jaká Is ve skutečnosti je.Chamtivá,intrikářská,sobecká,ale i přesto vše jí chtěl a celý se jí oddal jako ona jemu.
Nelíbilo se mu,že příliš riskuje stýkáním se s temnou legií.Is však by nikdy nezavrhla mocného vůdce Berserka.Tiefling s jistými členy nebyl zadobro.Ale pokud by si měla vybrat,jak také udělala,Mihiru byl pro ní jasná volba.Dal jí vše,co chtěla.Cítila,že opět žije.A chuť žít i dostala....
Několikrát jí zachránil život a co dělala ona?Za zády ho podváděla.Nemilosrdná Isabell!!....
Na druhou stranu by byla pro něj zemřela.Žárlila snad i na povolanou sukubu.Nikomu nedovolila aby se opovážil vyslovit jinak než,že oni si jsou navzájem souzeni a patří k sobě.
Neustále se v něčem mezi sebou neschodovali,hádali a útočily na sebe.Tedy spíše Isabell házela vším možným,co ji přišlo pod ruku,když se vytočila.Mihiru by ji nikdy neuhodil,nikdy.
Jen jednou jedinkrát byl nucen jednat.A to když Isabell v záchvatu zuřivosti chtěla uhodit se do břicha jako těhotná pěstí.Než stačila dotknout se však svého břicha,Mihiru stačil hbitě šípem prostřelit jí ruku."Si snad blázen?!Prostřelil si mi dlaň!!"Křičela Isabell když hleděla na ohnivý šíp zkrz na zkrz v ruce."Neublížíš mému dítěti!!Nikdy!"Hrozil mihiru zarudlýma ďábelskýma očima."Cche!Ještě mám druhou ruku!"Mihiru ihned chytil i druhou ruku Isabell a zkroutil jí ji za záda."Dokud budeš čekat mé dítě,budeš žít."Jasně jí vysvětlil."Stejně se mnou stále nebudeš,udělám to až budu sama."Hořce vpila Isabell."Ale budu."Na čež jí vášnivě Mihiru políbil na důkaz usmíření...Tyto situace nastávali velmi často.A proč tomu tak bylo?
Jak jinak by spolu mohli sdílet chvíle zamilovaný,pro čest kdykoliv život položit oddhodlaný, bojovník Helgarona a zamilovaná,se vždy otevřenými vedlejšími vrátky,intrikářská zaklínačka Xi'An,která by raději snědla své děti než by se pokořila cti??.........
Ale skulinka se vždycky najde.....stejně tak,jako pro zamilované pochopení a odpuštění.....

Ztráta dcery,nová jizva,nová Isabell............

Isabell se tedy rozhodla.Čekala dvojčátka a chtěla z Hag Graru pryč.Už nevydržela být tím povlem a
otročit pasákovi Garettovi.Rozkřikla tedy zvěsti,že Garett roznáší nejmenovanou pohlavní nemoc.
Kam tedy půjdeme?Ptala se Mihira na oblíbeném místě jejich setkání,tam vysoko,vysoko nad vodopády v
temném zákoutí skal.Chci bezpečí pro naše děti,říkával starostlivý Mihiru.A tak těsně před tím,než začala
Karathská armáda napadat město,odpluli na pevninu,prozatím se usídlili na místě zvaném Murgond.V té
době měla Is ještě pletky s mnoha muži a její návštěvnost ve velkém městě Karathském přivodila mnohé
další nápadníky.I ženy jí byli vždy nakloněny a jedna z nich zaujmula i jí.
Zvědavost ji nedala.Sama sebe si chtěla otestovat zda neopoměla své noblesní zvyky,tedy za ušlechtilou
dámu se vydávala.Poznávala nové kraje,společně s Mihiru.Také stále v sobě objevovala novou sílu
magie.Ovládala stále silnější kouzla.... Mihiru se obával žít v tak čistotném a slovu zákonném městě.Však Isabell si byla jistá,že ji nikdo znát
nemůže.Pro jistotu si však přivlastnila jméno své sestřičky.Krásnější jméno ji nikdy ani
nenapadlo.Gabriell,madam Gabriell!Ach ano,ihned si podmanila svou krásou i zdejší
okolí.Šlechticové,prodejci,statkáři i samotní mágové Azurové věžě se předháněli o její ruku.Pro Isabell
však vždy exitoval jen jediný muž-Mihiru.
Přestože děti již byli narozené,potulovala se Isabell v Karathském království pod jiným jménem a nechala
se ovlivňovat dobrem kolem sebe.V hloubi duše však vstřebávala sílu na mocné plány.Snad
luxus,hojnost,pozornost kterou neznala kolem sebe ji zcela vlezla do hlavy.Od této blaženosti ji vždy ke
starým uzlům táhla prvorozená dcera Agnes ve,které viděla svou mrtvou sestřičku a učila se jí
milovat.Dělala jsi ve městě velké jméno,které se rychle rozkřiklo.Kdo ví zda byla opravdu tak nenápadnou
pro Karathské vojsko.Však rychle si mravů,zvyků a především respektu jejích slov navykla.
Byla natolik pohlcená svými plány a tak z ní číšila sebejistota a její charizma,že snad opoměla i na
nejtemnější zlo.
Dcery byly malinké,ještě kojily mateřské mléko,ale Isabell jim dávala chutnati i jiné tekutiny,krve z
jiných novorozeňat aby nabraly jejich sílu.Agnes začla opravdu milovat.Stále dvojčátka nosila u sebe a
do pleteného koše pod peřinku přihazovala omamné květinky aby spaly nerušeně a klidně.
Nikoho a ničeho se nebála,ani hluboké noci.I přihodilo se,že se probrala v chladné vlhké místnosti bez dětí
za mřížemi.Xi'An mé děti ochrání.Věřila Isabell,když si myslela,že jejímu životu bude konec po té,co
zjistila,že ji v zajetí drží uznavači Zeira.Ty špíny!Ty hniloby!Plivala na ně s odporem. Snad trestem pro ní byl dar života,snad zocelení a opět nastavení hněvu v jejím srdci byli činy drowů.To
srdce se však zastavilo navěky s vybíráním,která dcera bude žít a která zemře.Přislíbila drowí kněžce svou
oddanost za život prvorozené dcery,kterou tak milovala.....
Tam,tam nahoře v lese pod hvězdami ji ponechali temné tváře a předali dceru.Byla však podvedena a to
nejukrutnějším způsobem.Prvorozené Agnes byla zaměněna a zůstala na pozpas temnotě,uznala slib
neplatným.

Tehdy Isabell uronila poslední slzu ve svém životě. Pokud kdy v ní po všem zůstal kousek dobra,zahynul v tuto chvíli navěky.Podívala se do náruče na
druhorozenou Scarllet a měla chuť jí zabít.Byla by to udělala kdyby se nehrozila činů otce Mihiru až se
dozví o únosu jeho dcery.Ponechám si aspoň tebe dceruško,alespoň se mnou Mihiru zůstane,když tě tak
miluje.....
Isabell v tu chvíli začla plně rozvíjet své schopnosti magie i boje a jet na vlastní pěst. Nikomu nevěřit,využít každého byly její motivy.Jakoby najednou vše ztratilo smysl,vše šlo nyní stranou,vše
zahodila a měla jediný cíl.Vysvobodit svou dceru.A to jí dovedlo k další osobě jež ji dokázala být víc než
oporou.Osočila si otroky,sluhy,chůvy,začla si vytvářet osobní ochranku a její moc nabývala na síle,její
slovo se stávalo hlavním. Stávala se tou nejpřísnější paní,myslela si,že si ji Xi'An tak přála,že právě proto ji tak potrestala,od teď neznala slitování a na nic se neptala......začla si sama brát.

A tak se postupně stávala pravou intrikářkou s panenkou po své sestřičce v levici a bičem bolesti od krve v pravici. Před očima se jí promítal obraz malé Gabriellky a vysvobozené dcery Agnes při pohledu na svůj meč pomsty. Tímto mečem za náhradu ztráty sestřičky i dcery utnu všem hlavy pokud ji nedostanu živou....Nemohu přijít o obě!!Nemohu!!!!Odpřísáhla Isabell když pevně tiskla zakrvácený meč.

Isabell a Tariel


Už je tomu dávno....Když si Isabell užívala plnými doušky života a chodila po Karathském království,potkávala různé osoby.Zjevně i při nesčetném množství jejich milenců,navštěvovala občasně hostinec v přístavu v Karathě a užívala si i s množstvím kurtizán.Žádná jí však neoslnila,každá jí odpuzovala svým vzhledem.Div neplivala na obyvatele města,když vídala jejich tváře.Každý se jí dvořil a jí už to začlo unavovat.
Nechci už ty oplzlé,špinavé a nemocné děvy!Říkávala si Isabell.Chci milenku coby nahradila tyhle potřebné kamufláže.....
Jako na znamení spatřila ženu v dáli,zrovna když chtěla tasit meč,sledovala každý její pohyb modrýma očima. Dračí ženu s rudými křídly,jež ji zaujala.Konečně někdo,kdo nevypadá jako podebraná pata mutanta.Zaradovala se Is a narukovala své tajné zbraně aby ženu oslnila.I padly si do oka s Tariel.Isabell s ní neustále laškovala,tomu bylo i při bojích v pralese,kde se ocitla prvně na neznámých místech a ochutnala více nebezpečí.Poznala,že Tariel je nejen krásná,ale i zdatná v boji.Však Isabell z ní nebyla oslněná,tak jak Tariel z ní.Věděla dobře co dělá a tak se stalo,že již při první společné noci ony dívky staly se blízkými milenkami.
Nuže pár sklenek archivního vína,radost z peněz z kořisti a správná slova napomohli k zajímavému večeru,kdy Isabell uznala,že Tariel se stává její přítelkyní.
To co jí však táhlo k dračici,nebyla jen touha po hrátkách,ale i přítomnost její dračí krve,která ji byla tak
příjemnou.Cosi ji uvnitř uklidňovalo a dávalo pocit ochrany a bezpečí,když jí byla poblíž.
Začla tedy o ní přemýšlet,začla zkoumat co jí právě k Tariel tak táhne.Či snad k její dračí krvi a rodu?.....
V jejich vzpomínkách se náhle promítali chvíle,kdy její matka jako malinké holčičce vyprávěla o dracích a četla jí z knihy před spaním pohádky o jejich vzniku a pokolení.Před očima se jí promítli obrazy v knize-drak,oheň,srdce,čáry a kouzla,spáry,draci,meč,dračí žena,novorozeně,oltář,hůl,oko a znovu drak.
A co když to vše nebyli jen pohádky?Co když i já zrovna jako Tariel mám v sobě dračí krev,sílu i moc?
Potřebovala čas,potřebovala jistotu.Tedy vydala se s Mihiru do bažin,vyhledat bájného draka.Cosi jí zavedlo ke skále s temným vchodem,okolo jasná zeleň a močály.Cítila tu vnitřní sílu a i přez varování a zákazy Mihira,vešla do jeskyně tmavou chodbou.Kap,kap....slyšela jen dopadání kapek z krápníku jeskyně do mělké tůňky v tom naprostém tichu.Touha po vědění jí vedla hlouběji až spanile spatřila draka na vlastní oči.Isabeeeeell!Rozlehl se po tmavé jeskyni hlas volajícího Mihiru,který vyprostil Isabell z transu....Když však Isabell vylezla ze skály,měla již ve všem jasno.Spokojeně si uvědomila přítomnost dračí krve ve svém těle,nyní věděla kde se v ní zrodilo tolik síly a moci nad ostatními obyčejnými zrozenci.
Po tomto zjištění si Isabell nechala vytetovat na stehno letícího draka,symbol moci a vnitřní síly. Stýkala se s Tariel i nadále,nikdy k ní nic jiného než sympatie necítila.Jen povyražení s Tariel a hned zpět k Mihiru,myslívala si a bylo tomu jest.
I když jí těžkou ránu osud připavil a za několik měsíců její dítě bylo odebráno z matčina obětí a zůstalo v podtemnu,Isabell scházela se s dračí nebojácnou ženou.
Musíš mi pomoci Tariel,musíš být mým zvědem.Tvé uši a oči,zaznamenají tvou nadanou rukou na papír,co uslyší a uvidí.Tvůj talent umění využij v kresbách,potřebuji mapu..podrobnou mapu podtemna.Sdělily si veškeré plány a lsti.Isabell již nešlo o nic jiného než vysvobodit svou dceru.A nejen Tarielku využila k záchraně své Agnes......A tak se zrodili ti nejlepší zvědové a špehové v jejím okolí,určený pro jediný cíl.
Mám mapy,mám spojku,mám zvědy,mám plán,však kdo se proto hodí nejvíce?Kdo je ve svém oboru nejlepší?Kdo se umí skrývat,je silný a pro peníze je ochoten naskytnout se takovému riziku?Kdo se sejde s mým zvědem v podtemnu?Přemýšlela Isabell a nechala si zjistit koho,že to vlastně hledá.A právě tak ji zavedl osud k další osobě,jež ji ovlivnila život.
A tebe Tariel,tebe si ponechám v záloze.Jen silné jedince já u sebe chci mít,jen silné a to ty rozhodně jsi.Přemýšlela nahlas Isabell,když tajuplně hleděla na ženu jež dračí sílu nezapře. Jednou lidé poznají moc dračího pouta a vůli odhodlaných dívek,žen,matek....Odvětila Is a šla vyhledat muže bez,kterého by vysvobození nebylo možné.Její další zásah osudu......

Isabell a Hakím

Byla jen jediná osoba o,které Isabell nepochybovala.Slyšela o jeho schopnostech,jak by jen mohla přeslechnout.A tak Isabell vyhledala zlodějského mistra Hakíma a sešla se s ním.Jak tomu osud dal,sešli se dva mocní lidé sdílejíc jeden plán,jedno tajemství.Několikrát se potkali,ale nikdy spolu nemluvili,jakoby jim to nebylo dovoleno,než nastane ta pravá chvíle....
Věděla,že existuje,ale neznala ho.Jen se doslýchala o jeho pověsti,možná i proto se ho trochu ztranila.Ale nyní potřebovala pomoc,pomoc od něj.Věděla,že on je proto jako stvořený a jediný,kdo jí dokáže pomoci.Intrikářská Isabell vynaložila všechno úsilí aby ho oslnila a on jí vyhověl.Ale dělo se něco,co ona nekontrolovala.Něco,co se jí příčilo přez všechny smysly.Snažila se s ním jednat profesionálně a obchodně vyřešit a naplánovat vysvobození své dcery.....
Věc byla příliš tajemná a nebezpečná a tak museli stále jednat a scházet se spolu potajmu....Načež dali oba najevo své silné charaktery,které je navzájem zaujmuli.Isabell si přála aby se do ní Hakím zamiloval,usnadnilo by jí to situaci.A tak se začla zabývat černou magií,zjišťovala recepty a kouzla.Dozvěděla se o kořenu mandragory,který roste ze sémě,potu a šťáv oběšenců,které zkapou na zem.A tak z půdy vyraší listy kořene.Setkala se tedy s Hakímem na šibeničním vrchu a namířila hned k oběšenci.Představila se jako paní Gabriell,jen málokdo znal její pravé jméno.
"Co to děláš?"Optal se jí,když viděl jak hrabe klackem hlínu okolo listů pod smradlavým oběšencem.Vytáhla kořen tvarově podobný postavě člověka."To je kořen mandragory,ti jež ho společně snědí se budou navždy milovat."Zaculila se nevinně Isabell a zlomila kořen vejpůl.Hakím na ní hleděl a jen se usmíval."Bojíš se to zkusit?Já chci zkusit všechno na vlastní kůži."Zakousla se do špinavého kořene s přesvědcením,že to zabere.On udělal zrovna tak.Isabell v tu chvíli ucítila silné píchání u srdce.Ale nebylo to z očarování kořenem,nýbrž jen bolest u srdce díky přehnanému užívání alkoholu a bylinek z,kterých mívala i halucinace."Myslím,že to funguje."Šeptla Is a položila si jeho ruku na své prso.
"Teď už bije jen pro tebe."Ať tomu bylo tak či onak,Hakím ihned zareagoval polibkem a "učarován" ji zavedl na mořský břeh,kde strávili noc plnou vášní i něhy....
Po čase si právě on zasloužil honosně nosit na krku medailon Mrtvé Slunce po Isabellině matce. A tak záležitost s vysvobozením dcerky Agnes začal již brát osobně.Nebyla to pro něj už pouhá výzva,ale popoháněl ho chtíč po splnění přání své nejmilovanější."Přiveď mi dceru lásko,nemůžu už bez ní dál žít.Chci ji mít u sebe.Pak budeme všichni spolu šťastní."Při těhle slovech však Isabell nemínila slovem všichni pouze je dva s dětmi......stále měla v srdci Mihiru,kterého doopravdy milovala."Co se ti honí hlavou Gabriell?"Ptával se vždy Hakím,když viděl jak Isabell ustaraně hledí do jeho očí.Však na to samé se jí ptal i Mihiru,který ji už dobře znal a věděl,že něco není v pořádku.Isabell už nehodlala dále tajit své city.....
"Řeknu ti pravdu Hakíme."Odhodlala se Is,když na oko věřila Hakímovi.Tam,tam na rozcestí za Karathskými vršky,tam se mu tiše svěřila."Nejmenuji se Gabriell a nejsem šlechtičného rodu.Znám dobře obávaného sekerníka,mé dětství jest
pochováno v Hag-Graru.Přišla jsem,protože....."Pokračovala Is dále a dále."Tedy kdo ve skutečnosti jsi?"Jistě a zároveň tázavě,překvapeně a zároveň chápavě se jí optal."Já jsem Isabell."A to nebylo zdaleka vše co měla na srdci."Nevyznám se v bojovém umění tak,jak si všichni myslí.Jsem zaklínačka a mou sílu pozná protivník v mých kouzlech."Při těchto slovech mu Isabell sebemenší snahou kouzlem dokázala,že mluví upřímně.To co jí především tížilo na srdci vyslovila až když mu sdělila,kdo doopravdy je.Pochopil,že má na svědomí mnoho vražd a lidských útrap.Přesto na ní hleděl stejnýma očima.... Rozhodl se s ní zůstat,ať už si myslel cokoliv.....chtěl být s ní.O to víc si jí hlídal,když se dozvěděl o Mihirovi.Když mu Is řekla pravdu o tom,že miluje Mihiru i jeho a nikdy nepřestane,řekl "Rozhodni se,buď já nebo on.S nikým se dělit nebudu!"Na čež Isabell odpověděla "Nedokážu se rozhodnout s,kterým z vás dvou budu.Než být jen s jedním nebudu raději s nikým.".....Co ale netušili bylo,že naprostou náhodou tento rozhovor vyposlechl u nich stojící Mihiru schovaný ve stínu.Jen ho zahlédli,když se na chvíli zjevil a v tu chvíli se Isabell zastavila krev v žilách.Uvědomila si,že musel slyšet všechna jejich slova a hlavou jí probleskly varovná slova Mihiru "Dávám ti poslední šanci,už mě zradíš jen jednou a bude to naposledy.Raději tě zabiju než abys byla jiného!".Isabell začla panikařit a obávat se jeho reakcí na nevěru.Řekla Hakímovi ať raději odejde,neboť si nepřeje aby spolu bojovali na život a na smrt.Hakím se na přání Is vzdálil.Od té chvíle věděla co musí udělat.S pocitem beznaděje a posledních nádechů se Isabell rozhodla ukončit život.Sebevraždě však zabránil Hakím,kterého by jako něco přimělo vrátit se za ní zpět.Utěšoval jí a ujistil se,že jí opravdu miluje,když vyřkl ta slova se slzami v očích a věnoval ji dostatek času na rozmyšlenou.Zároveň však chtěl aby se s ním nestýkala neboť jí hrozilo nebezpečí Mihirovi pomsty.Učinil vše co bylo v jeho silách aby jí ochránil.....
A tak čas plynul.Nejen Hakímovi lidé,ale i služebníci a osobní ochranka Isabell jí chránili život.Jistě,už se o sebe dovedla postarat a stávala se mocnější a mocnější.A po Hakímově boku se cítila ještě bezpečněji při všech těch zvrhlostech,které ve skutečnosti prováděla.....
Měla oporu,milence i milenky,otroky,služebné,ochranku,zvědy,peníze,lidé ji milovali či nenáviděli.Měla vše,co si mohla přát......jen svou dceru stále neměla na dosah.Tedy vydala úsilí a objasnila si,proč to vše dělala.....
Dny ztrávené s Mihiru považovala za minulost neboť si byla vědoma,že ho natolik zradila,že by jí s vysvobozením
dcery nepomohl.Nadějnější cestu viděla v Hakímovi a jeho schopnostech pohnanými láskou k ní.Jak se tomu ale nestalo,že Isabell se zamilovala svou druhou půlkou srdce do Hakíma a nechtěla ho vystavit možnému riziku smrti při vysvobozování dcerky.Trápila se dlouho myšlenkou,že již přišla o hodně a jeho smrt by už nepřežila.Hakíma však nebylo lze odradit.Nerad se odloučil od své lásky,ale i přesto se potajmu vydal do útrob podtemna.To co mu však Isabell nestačila říct bylo,že čeká jeho dítě,syna Samuella.....A tak se nedočkavě těšila jeho návratu a čekala.........................................................................
Po ročním doufání v jeho návrat bez sil a naděje,porodila jeho krev,jeho potomka.Sic pro ní byli všichni mrtví a ztracení,ona se pyšně zahleděla na Samuella a viděla v něm svou životní lásku,jeho otce Hakíma.
"Můj život bude ještě důležitý,když tě vidím maličký.Budu živa abys ty přežil,byl silný a byl památkou na jméno tvého otce."Pohřbila střípky z minulosti,když se u náhrobku loučila s Hakímem,ale smutek a hněv s ní zůstal dál.Její zlomené srdce naplnila pouze nenávist.Slovo "milovat" pro ní mělo již jiný význam..........[/i]