Thalie

*Cez noc sa na nástenke pri radnici v Ivory objavil obrovský pergamen s nasledujúcim obsahom:*

Nech je známe, že dane uzurpátora Ambita, ktoré berie už tak biedou utláčaným obyvateľom, mu boli odobraté a vrátené späť do rúk ich majiteľom. Potrestaní boli a aj budú všetci, ktorí stoja pri tomto temnom utláčateľovi a uchvatiteľovi moci.
Taktiež žiadny kanclérov šľachtický darmožráč, ktorý vyciciava náš ľud, nezostane nepotrestaný! Jeho majetok bude skonfiškovaný a rozdaný ľudu, lebo oni sú tí, ktorým právom náleží!
Zároveň vyhlasujeme, že neprávosti a vraždy, páchané zlovoľnými gardistami na sedliakoch, neostanú nepotrestané. Za ich násilné činy odvisnú, ako tí najhorší zločiny bez cti. Lebo smrť každého z Ivory sa dotýka priamo nás.

Taktiež vyhlasujeme, že podporučík Kora Meynolds, tak klamne a preradne nazývaná Ambitom temnou magyňou, je naopak ženou, prinášajúcou mier, pokoj a spravodlivosť, čo potvrdzuje aj to, že ju nasledujú potomkovia najelských tvorov, šľachetní rytieri, ktorých zrak, myseľ a srdce neošiali žiadne zlo.
Šiesta rota prichádza oslobodzovať tam, kde Ambit prichádza zotročovať, vraždiť a zdierať.

Nech títo supi vedia, že sa my, odboj, nikdy nevzdáme a zase prinavrátime slnko, jas, radosť a blahobyt do nášho krásneho kráľovstva. A to aj tak, že táto zbytočná vojna čo najrýchlejšie skončí. Dosť bolo smrti!

To vyhlasuje odboj, naveky verný bohmi osvietenému vrchnému inkvizítorovi Lacarantovi a ľudu Karathského kráľovstva

Srdce odboje nemusí být nutně v Isilu, velikou statečnost prokazují i prostí lidé. Nyní se podívejme na probíhající konflikt očima dvou rybářů, kteří ještě v celém dramatu odehrají důležitou roli:

*na rybářské bárce, nedaleko od starého majáku, směrem ke Karathě*
"... dneska to bude asi pěkná bída Fleku, tyhle čudly nejsou k žrádlu a s pálenkou už jsme taky na suchu"
".. drž zobák, se nediv, že nic nechytíme když tu pořád krafeš ty zatracená bělice"
"No jo, když mě se ti hlavou pořád honí tolik myšlenek, třeba když tak zírám na nebe a říkám si, co tam nahoře asi je. Stará Nenechálková tvrdí, že tam lítají obrovský ryby. Velký jako náš kurník a nebo třeba i jako půlka Karathy. Kde je voda, tam jsou i ryby, ne? To dá rozum. *rype se v nose*
"Ty seš kus vola, to ti teda povím. Takovou hovadinu jsem v živote neslyšel. To je naposled co se s tebou plavím ty vošklivej vorvani! *podívá se na oblohu* Je tam leda tak velký kulový *krouti hlavou když tu z nenadání nad nimi proletí ječící drow a rozplácne asi tak třicet metrů od nich, oba s otevřenými ústy sledují ten neuvěřitelný výjev, div jim brady nepadnou až ke kolenům, dlouhou chvíli mlčky hledí k místu kam přistála černá kometa*
"Říkal si ryby velký jako půl Karathy, Malére?"
"Jo, na tuty"

*rybář hledí z přístavu na moře, když k němu přistoupí jeho kumpán*
„Už jsi opravil naší kocábku Malére? *zbledne* Ale počkat, kde jí máš? Tady byla, přesne tady. Co si sní provedl ty žraločí rypáčku. Snad si ji nenechal utopit“ *běhá zoufale kolem a drží se za hlavu*
„Zabavili jí kovoví ksichti.“
„Cože?! Na co potřebovali gardisti naši děravou bárku?“
*pokrčí rameny* Řekli mi: Neser se do toho ty kuse plovoucích ..*zamumle* .. a pak chtěli vědět, jestli se s nima Vládce moří nepřevrátí.“
*nechápavě na něj zírá* „Vládce moří? Co to zase meleš Malére?“
„Myslím naši loďku, Fleku. Noo a pak jsem jim řekl, že do ní musí vlízt aspoň tři, jinak že se vykoupou“ *znovu se podívá na vzdálené pobřeží*
„Kruci! Vždyť je tam místo jen pro dva. Neříkej mi, že tam vlezli i v tom plechu?“
„No jo fákt, vlezli tam všichni tři a odrazili od mola“
*dívá se směrem k pobřeží* „Hmm, nikde je nevidím. Zalepil jsi tu díru na zádi?“
*beze slova ukáže na místo odkud na hladinu stoupají bublinky*

*Všude po hospodách, hudebních prodejen a nástěnkách visí pergamen s úhledným, jemným krasopisem*
Slyšte, slyšte.
Každý minstrel a trubadůr, muž či žena, prostě všichni bardi, nechť dojdou do Isilu kde uvítají je rádi.
Hudbou a svým umem zde prostý lid můžete potěšit a nakonec z toho i něco vytěžit!
Ne však nejde o peníze snad nýbrž o pravdu pravdoucí, o tom jak princ pad!
Každý kdo přijde, vyslechne si od armády pravdivý příběh a napsati baladu či snad píseň o tom může.
Pak zapět nebo jen vyprávět ji všem lidem záhy a odhalit tak zradu Ambita, podlého toho muže!
Tak neváhejte a přiděte do Isislu najdete tam pravdu a také sílu!
*Pod tím vším je podpis* D. váš kolega Harfička.

*Přijde muž za hluboké noci s dračím vzhledem k Rackovi a přímo si to štráduje k Jessabel. Potichu spolu rozmlouvají lehkou chvíly a po té se muž otočí, mávne křidly a odejde zpět do noci*
*Druhý den se potkají dva bardi u Racka*
"Ty Josífku slyšel si to?"
"Ne Erwine...co?"*Brnkne zkusmo do strun na loutně*
" No to o tom...*ztiší hlas*... Isilu" *Zvedne významně obočí a pohlédne úkosem ke stolu kde seděj dva stražní*
".. jóóó tohle, no jóóó...ale moc bych to neříkal nahlas....*ukáže prstem nenápadně ke stolu se strážníkama* aby tě nesebraly*
"Dej pokoj...jestli ty tu chceš sedět a jen tupě zírat do prázdné hospody tak si tu buď...ale já jdu do Isilu tam sou aspoň lidi" *Sebere si svoje píšťaly a zvedne se k odchodu*
" No tak..po.. po..počkéééj snad mně tu nenechááášš!!!"*Zakoktá se strachy druhý, spěšne si upraví klobouk s pírkem na hlavě a loutnu na zádech*
*Oba bardi se jen rozhlédnou po hospodě, zrak jim na chvíly spočinul na strážných, kývnuli hostinskému a vyrazily společně na cestu*