Zach Ashallennes, černokněžník
Posted: 01:38 03. Jan 2011
Zápis v deníku Zacha
Kontinentální datum 2.1.
Karatha, poblíž pastvin
Dlouho sem putoval touto krajinou a ta neustálá samota mě unavovala. Jsem Zach Ashallennes, mág a černokněžník. Narodil jsem se farmářské rodině, jejichž jméno si nepamatuji, žijící na farmách nedaleko Karathy. Žil sem jako obyčejný sedlák, vychovaný pouze k té budoucnosti, že se chopím později sám farmy po smrti mých rodičů. Život plynul a já jsem toužil po něčem větším. Přibližně od 7 let jsem míval velmi temné sny. Sny, ve kterých nademnou stála tieflingská čarodějka. Jmenovala se Isbelah a byla nádherná. Její lidský vzhled pouze narušoval neustále mihotající se ocásek a někdy nadpřirozený hlas. Ve snech mě učila, vedla k magickému výcviku. Naučila mě divům, o kterých jsem neměl ponětí.
Jednoho dne, měli rodiče podezření, že se se mnou děje něco moc podivného. Vždy mě říkala, abych si dával pozor na to, jak jednám, neb mé nadání je i zároveň prokletím. A stejně tak mě upozornila i na nebezpečí černé magie. S tím, co mě vše naučila, jsem se tomu akorát hluboce zasmál. Myslel jsem si, že dokážu vše. Při své pouti jsem potkal neznámého tajemného poutníka. Nepředstavil se mně, jen mě pověděl, že mě hledal celý život. Že jsem vyvolený k velkým činům. A podal mně černou knihu. Poprvé jsem se při pohledu na desky té knihy lekl. Desky byli kožené, na předku byl nakreslený rudou barvou pentagram. Má zvědavost byla silnější jak učení, ke kterému mě vedla z neznámého důvodu tieflingská čarodějka a začal jsem se učit z temné knihy. Už první popisované kouzlo bylo zajímavé. Jmenovalo se přivolání pekelníka. Ve snaze určit, o jakého pekelníka se dívá jsem neuspěl, ale zjistil jsem, že k jeho přivolání stačí jednoduchá oběť. Utrpení dvou prostých nevinných lidí. V ten den jsem si vzpomněl na své rodiče…
Kontinentální datum 2.1.
Karatha, poblíž pastvin
Dlouho sem putoval touto krajinou a ta neustálá samota mě unavovala. Jsem Zach Ashallennes, mág a černokněžník. Narodil jsem se farmářské rodině, jejichž jméno si nepamatuji, žijící na farmách nedaleko Karathy. Žil sem jako obyčejný sedlák, vychovaný pouze k té budoucnosti, že se chopím později sám farmy po smrti mých rodičů. Život plynul a já jsem toužil po něčem větším. Přibližně od 7 let jsem míval velmi temné sny. Sny, ve kterých nademnou stála tieflingská čarodějka. Jmenovala se Isbelah a byla nádherná. Její lidský vzhled pouze narušoval neustále mihotající se ocásek a někdy nadpřirozený hlas. Ve snech mě učila, vedla k magickému výcviku. Naučila mě divům, o kterých jsem neměl ponětí.
Jednoho dne, měli rodiče podezření, že se se mnou děje něco moc podivného. Vždy mě říkala, abych si dával pozor na to, jak jednám, neb mé nadání je i zároveň prokletím. A stejně tak mě upozornila i na nebezpečí černé magie. S tím, co mě vše naučila, jsem se tomu akorát hluboce zasmál. Myslel jsem si, že dokážu vše. Při své pouti jsem potkal neznámého tajemného poutníka. Nepředstavil se mně, jen mě pověděl, že mě hledal celý život. Že jsem vyvolený k velkým činům. A podal mně černou knihu. Poprvé jsem se při pohledu na desky té knihy lekl. Desky byli kožené, na předku byl nakreslený rudou barvou pentagram. Má zvědavost byla silnější jak učení, ke kterému mě vedla z neznámého důvodu tieflingská čarodějka a začal jsem se učit z temné knihy. Už první popisované kouzlo bylo zajímavé. Jmenovalo se přivolání pekelníka. Ve snaze určit, o jakého pekelníka se dívá jsem neuspěl, ale zjistil jsem, že k jeho přivolání stačí jednoduchá oběť. Utrpení dvou prostých nevinných lidí. V ten den jsem si vzpomněl na své rodiče…