Thalie

Kapitola první: Temný tvor

Od pradávna se o nich ví. Starci si o nich po nocích vyprávějí. Avšak málokdo z vesničanů se může pochlubit vlastním příběhem. Ano je řeč o temných stvořeních z druhého světa. O bytostech živených lidským masem a krví nevinných pan. V tom se ale mnozí rozcházejí. Jedni říkají, že ne maso a krev, ale strach a nářek obětí jim dodává sil. Ať je to tak či onak, v jednom mají jasno. Přeci i šenkýř od vedle jim to potvrdil, ten tam byl když jednoho v Karatě upalovali. Černí tvorové lépe hoří na světle!

Kapitola druhá: Hlavy statečných

Okenice, brány zavřít! Tak zní povel než se slunko ztratí kdesi za obzorem. Tímto zalije hory černo černá tma a oznámí tak pravý čas pro tvory jež vylézají z hlubin. Podzemní chodby, pukliny a síně pod povrchem stvořené při počátku světa jsou rodištěm tohoto zla. Zlo které přišlo možná z ještě větších hlubin kam nikdy lidské oko nedohlédlo. Říká se, každý kdo vkročí příliš hluboko do nitra země, bude posedlý zlými silami a již nikdy více nespatří záři slunka.

Slunko v zádech, nebo teplo krčmy. Každý se musí rozhodnout jak naložit se svým životem. Podle zkušeností posledních staletí není radno hrát si na hrdinu! Ten který pohrdne pohostinností a příkazům pánů temnot, ten o hlavu příjde. Tvorové si cení statečných, jejich hlavy si odnáší do nitra země a co s nimi dělají? Bůh ví…