Aulus wrote:
No, do určité míry ano. Můžu si vybrat, jaký bubu propagovat názor na svět, co řeknu o tam to politikovi,... atd. Vice méně je to ale tím, že jsem pro státní i celosvětovou mašinerii tak bezvýznamný, že se jim nevyplatí se mě i v případě přílišného povědomí o "skrývaných věcech" zbavit. Navíc z pozice studenta má aktivita zatím může končit tak někde u protestního pochodu městem a pár příspěvků na diskuzních fórech.
Věc, kterou má dost lidí problém překousnout je, že JSOU bezvýznamní. Na rozdíl od toho, co do nás cpou (hlavně) emerické filmy, kde se ten nýmand odvedle stane hrdinou světa, v reálu ten nýmand od vedle zůstane nýmandem až do smrti. V každém společenství v každé době je několik málo jedinců, kteří významní opravdu jsou. V demokratické společnosti si většina může vybrat, kdo bude tím důležitým, ale hlas jednotlivce opravdu důležitý není. Důležitý hlas je takový, za který se postaví ostatní. Proto, kdo chce změnit svět, musí si získat příznivce. Počítá se množství.
Aulus wrote:Chtěl jsem se ale dostat k tomu, jak funguje celkově dnešní denní tisk a internetové zpravodajské kanály. Ve svobodné demokratické společnosti by měly novináři fungovat jako arbiteři politiků a vysokých funkcionářů, kteří se budou chovat nestranně a budou psát o všem důležitém, co se stane. A hlavně podají informace nezkresleně.
To je opravdu těžko dosažitelný ideál. Nevím, jestli se k němu nějaká společnost kdy přiblížila. Základní vtip ale není to, že jsou všichni úžasní. Ten spočívá naopak v tom, že nikdo nikomu nebrání v tom psát svůj vlastní názor. Takže, místo ženiálního nelidského totálně objektivního zpravodaje máš zpravodajů víc, každej nějakým způsobem zaujatej. Ty si musíš brát informace z víc zdrojů a sám si udělat na věc vlastní názor. Na nikoho se nemůžeš spolehnout na sto procent... a to je právě dobře, protože když si děláš vlastní názor, nikdo tě jen tak lehce nezblbne.
Aulus wrote:Ve starém Římě se říkalo: "Dejte lidem chléb a hry!". Dnes bylo toto heslo modifikováno přímo na: "Dejte lidem chléb a hry, ale především jim seberte kritické myšlení a zdravý rozum!" A co udělají oni lidé? Budou držet hubu a krok a chlubit se svou svobodou, která už ale zůstala jen iluzí.
Musím se usmívat. Asi takhle:

Zažil sem dobu, kdy svoboda opravdu nebyla. Dneska? Můžu říct, že Václav Klaus je idiot a nepřijdu kvůli tomu o práci. To, kde a za jakejch podmínek pracuju si rozhoduju sám a limitovanej sem jen svejma schopnostma. Můžu se sebrat, jet na letiště a odlítnout kam budu chtít. Nemusím se vracet a nikdo za to nikoho z mý rodiny nebude postrkovat. Jo, musim dodržovat určitý společenský zvyklosti (třeba chodit oblečenej) a ano, když bych měl šéfa zarytýho milovníka pana Klause, tak se na mě nemusí dívat moc mile, když budu před ním ventilovat svoje názory. Já pro něj zase nemusím pracovat, že

Takže ano, já se svobodnej cejtim a ne, není to iluze.