Thalie

Různě po hostincích v království je možné zaslechnout prozpěvovat tato slova:

Jó,
rád bych Vám jeden příběh pověděl,
za dobrý pívo klidně i zapěl.
Že Joríno udatnej je a elfka Lae také,
vypráví moje balada, to je zcela jasné.

Neradno se po nocích v okolí Hilskejch potulovat.
Můžou tak klidně i zelenýho draka po setmění potkat.
Statečně jako rytíř jsem se mu postavil,
abych tak křehkou elfku ochránil.

Jen co jsme z tý proklatý kobky vyšli,
málem jeho chřtánem rovnou do žaludku došli.
Elfka na něj snad tucet vlků poslala,
sežral je rázem jako jehňata.

Co krok to z nozder dýmu a kouře,
zem se otřásala, jako když panuje bouře.
Obrovské tesáky a drápy měl,
křídla by mu kdejakej okřídlenec záviděl.

Náhle jsem si však uvědomil s klidnou hlavou,
že přít se s takovým obrem nemá cenu.
Tudíž jsem neměl na vybranou,
ihned zavelel jsem k úprku.

Ochraňujíc elfku a v patách jí byl,
drak se jen za námi v koutu uvelebil.
Dál nás už však nepronásledoval,
jen co jsme dorazili do vesnice, já se zaradoval.

Divoženka náhle se mnou zatřásla,
popadajíc dech do náruče padla.
V překrásné elfštině do ucha mi šeptajíc,
že jsem odvážný převelice a draka už nikdy víc!

Já nadmul hruď a zaťal líc,
chlácholivě jí vyšel vstříc.
Sdělil jí, že draci by se neměli brát na lehkou váhu,
musíme to oznámit místnímu štábu.

Tak těsně nad ránem na jednoho brance narazil,
ten si ihned svoje přisadil.
Že draci vymřeli už všeci,
já povídám.. nejsou to jen keci.

Jarmila si nakonec zavolal,
ten trénujíc tam vzádu u panáka.
Dle mýho se tam s někým rval,
nejspíš aby nedostal padáka.

Oba hltali každičký mí slovo,
nevěřícně zírali jednoho na druhýho.
Do toho elfka kvákala jak žába,
že draka se strašně bála.

Nakonec abych to nějak ukončil,
vzešel z toho tendle poem, rým.
S rozloučením sme se otočili,
kdo ví, jestlipak tomu uvěřili.

Porůznu v hostincích, nalévarnách i barech, stejně tak u ohnišť při kávě s nomády pod rouškou noci anebo v oázách je možné zaslechnout prozpěvovat i vyprávět slova níže.


Jó,
zase s dalšíma novinkama se ozývám,
snad doputujou i do království k Vám.
Přes stříbrný moře na dalekej jih sem připlouvám,
jó nejsem sám a elfku Lae po boku mám.

Jestli někdo neví, kdo elfka Lae je..
ten ať si trhne nebo jinej příběh poslechne.
Můžou se i zelenýho draka optat,
jen dávaj bacha, ať nenechaj se sežrat!

Divoženka v elfštině mluví,
mí oči snad jediný rozumí.
Do toho mává zběsile rukama,
pro mě to sou hotoví muka.

Náhle si rukama po hlavě plácá,
něco ve tvaru zobáku nad čelem natřásá.
Ječí na mě to koukáš co mám za ptáka!,
já protočil oči a tiše zaúpěl.., radějc bych safra panáka.

Zaklonil sem hlavu a kouk vzhůru,
vysoko nad náma lítala tečka v kruhu.
Vzápětí se střemhlav ke mně na rameno snes,
obrovskej jestřáb, rychlej jak běs.

To se nám nějak pouště zachtělo,
slunce nás hnedka do zad pálilo.
Duna a fatamorgána kam se podíváš,
vyrazit do pustiny jó to chce kuráž.

Sluníčko se už nad hlavama vysoko sklánělo,
zrnka písku všude, že to jen blyštělo.
Jó sluneční svit ten je mocnej,
Lilith vše sleduje, tím si buď na poušti jistej.

Cesta nebyla nijak snadná,
občas zdála se být dost zrádná.
Pouštní havěť jsme zdárně zahnali,
pár krunýřů a klepet si z cesty odnesli.

Naštěstí jsme zdárně došli nazpět do města,
šak neočekávala mě tam jen jedna nevěsta!
Počítá si pro sebe elfka jedna, druhá.. třetí,
no nemám já to ale štěstí? Cheche..

Já se ihned nato zaradoval,
páč se celou dobu s Lae rukama a nohama dohadoval.
Divá žena jen co rodnou řeč uslyšela,
málem se z toho rázem roztančila.

Tak sme se dali nějak do řeči,
povídám tadyk bejval zlatej důl.
Elfky svůj zrak tím směrem upřely,
dodávám..., že teď je z něj už jen broučí úl.

Děvčata Lil a Ness dychtivě přikyvovaly,
prej by se tam hnedka rády podívaly.
S broukama krátkej proces udělali,
jen pár černej čmouh pak omývali.

K noci se šak už schylovalo,
dyž tu mě to náhle trklo.
A pyramidy už slečínky viděly,
anebo snad o nich prvně slyšely?

Nakonec sme se vydali směrem k oáze,
kratší cestou a neměli po cestě žádný nesnáze.
Do oázy Al-khasey se nad ránem dostali,
docela mile nás tam i přívítali, chudáci otroci nás sotva vnímali.

Holky byly nějaký utahaný,
do stanu se rychle schovaly.
Já se cejtil odpočatý,
počkal jsem až se vyspaly.

Prošli sme skrz skalní stěnu,
na druhou stranu došli hnedka věru.
Uvnitř byly samý hromádky,
dejte pozor! - ať nešlápnete na pouštní krtky! Cheche..

Cestu si přes pár sfing proklestili,
šípem a ocelí si je podrobili.
Náhle stojíme před starodávnou pyramidou,
skvostnej to pohled, ten nemoh jít stranou.

Vykulený jak vyoraný myši sme na vchod hleděli,
mám takovej dojem, že to bylo asi v neděli.
Ve větru tam kus cáru vlál,
nebyla to vlajka ani šál.

Mumie nás pěkně zaskočila,
kolem mě se pomalu obtočila.
Volám holky dejte tam vzadu pozor,
v odpověď mumii přišlo tucet šípů, jó nemalej to vzdor.

Ofáčovaná až za ušima,
k zemi se hnedka poroučela.
Neminul ani okamžik,
zevnitř byl slyšet další křik.

Vlezli sme dovnitř očekávajíc další boj,
nespočet mumií, prostě hotovej roj.
Šípy vzduchem jen sršely a tětivy drnčely,
další tucet nám vyšel vstříc naproti.

Vřískotu a pištění až to bylo hrozný,
neměl jsem čas ani obdivovat šecky ty skvosty.
Každá elfka se udatně rvala,
naneštěstí mumie jednu po druhý do kouta hnala.

Strachem se sebe holky držely,
až jim zubiska hlasitě jektaly.
Já odrazil zbylej předvoj,
ukončil tak jejich marnej boj.

Jedna po druhý se ke mně seběhla,
volali přitom Jori ty jsi hrdina!
Zulíbali by mě tam k smrti,
říkám jim, ale holky todle si schovte až po dobrým pití.

Cennosti sme za sebou nechaly,
vůbec sme uvnitř nerabovali.
Jen co se do Kel-A-Hazru vrátili,
na tamní tržiště pak sestoupili.

Nejeden obdivuhodnej a zkoumavej pohled nás potkal,
každý druhý drow i duegar jen zamračeně zíral.
Asik mi záviděli takový množství bab,
já se se šeckýma rozloučil a v klidu si dojed kebab.