Thalie

Jmenuji se Oriana Alba a toužila jsem vystudovat hudbu na zdejší Akademii hudbu. Zhruba před rokem se mi můj sen vyplnil a stala jsem se studentkou. Pro každý semestr obdržím studijní plán, vypracuji písemné práce a předám na Akademii. Následně jsem pozvána k ústní a praktické zkoušce.
Protože mi některá témata připadají zajímavá, chci se o ně s vámi podělit.

První zadání:
Vážená paní,

zde je váš studijní plán na následujícího půl roku:

Geografie: Navštivte pouštní město a pozorujte místní obyvatele. Vašim úkolem je popsat jak se život v pouštním městě liší od života v Karatě.

Kamenověda: Popište drahé kameny, které mohou být obdařeny magií, která vám pomůže být poutavější umělkyní

Bylinkářství: připravte herbář obsahující všechny léčivé byliny dostupné v Karatském království

Hudba: zvolte si nástroj, na který se budete zlepšovat, dle naší dohody o vašem setrvání na universitě.

Za universitu podepsán,

L. Výmluvný
-------------------------------------------------

Geografie

Mým úkolem bylo navštívit pouštní město a popsat, jak se liší život místních obyvatel obyvatel a obyvatel Karathy.
Kel-A.Hazr je především obchodní město, ležící na řece Marzik , část města zaujímá, podobně jako v Karatě přístav. Zde ovšem veškerá podobnost končí.
Zatímco v Karatě je proměnlivé počasí závislé na ročních obdobích, v Kelu panují po celý rok vysoké teploty, které kulminují v létě. Jen nepříliš silné větry vanoucí od řeky, ovzduší částečně ochlazují.
S tím souvisí také vegetace. V Karatě jsou obyvatelé zvyklí na mnoho stromů a keřů v parcích, na mnoho záhonů s množstvím květů, a také velké množství kašen a vodotrysků, v Kelu rostou jen vysoké palmy a sporadicky vyrůstající a většinou usychající traviny. Vodu ve městě lze najít jen v několika málo nádržích u vchodů do budov.
V Kelu se podstatně hůře dýchá nejen kvůli velkému horku, nedostatku zeleně a malé vhlkosti vzduchu, ale také kvůli poletujícím drobným částečkám písku, který vše pokrývá.
Architektura je zcela odlišná od Karatské. Stavby mají barvu písku a ploché střechy, využívané jako terasy.
Interiery volně přístupných budov jsou bohatě zdobené nádhernými malbami a mozaikami.
V Kelu se lze setkat s různými rasami, ale převažují lidé, většinou s tmavou pletí. Žije tu i mnoho půldémonů a také drowů, kteří mají ve městě i svoji ambasádu.
Nejvíc šokující pro návštěvníky města je ale trh s otroky, kteří jsou nabízeni přímo na místním tržišti.
Přestože město na první pohled vypadá mírumilovně, myslím, že bezpečno zde není. V podzemí je stále vstup do Podtemna a existuje tu i jakýsi tajný přístav.
Hlavní rozdíl mezi Karathou a Kel-A-Hazrou je, podle mého názoru, především v bezpečí obyvatel.

Kamenověda

Úkolem bylo popsat drahé kameny, které mohou být obdařeny magií, která mi pomůže být poutavější umělkyní.
Pro umělce, ke zvýšení jejich přitažlivosti, existují dva druhy drahokamů, a to malachit, alexandrit a také ohnivý opál.
Malachit je kámen, který hraje všemi odstíny zelené barvy přes tyrkysovou až po téměř mléčně bílou. Zdobí boty, rukavice nebo roba . Záleží na zručnosti řemeslníka i druhu a kvalitě materiálu, kolik kamenů dokáže na danou součást oděvu umístit. Malachit má vliv přímo na umělecké schopnosti nositele.
Aby byl umělec úspěšný, potřebuje nejen dokonale ovládat nástroje, umět zpívat, vyprávět, nebo skládat básně a písně, či ovládat další umělecké činnosti. Je nezbytné, aby měl i něco navíc. Musí být pro své okolí přitažlivý, musí být na něj příjemný pohled a ostatní se musí v jeho společnosti cítit uvolněně, je pro něj důležité kouzlo osobnosti, které mohou zvýšit například šperky s alexandritem.
Alexandrit má takzvaný barvoměnný efekt – na denním světle je zelený s nádechem do modré, žluté, hnědé či šedé, při umělém osvětlení má barvu hnedočervenou či fialovou . Alexandrit patří k velmi cenným drahokamům. Také v případě šperků záleží na zvoleném kovu a také na schopnostech šperkaře. Stříbrné šperky, které zdobí broušené alexandrity, mohou zvyšovat přitažlivost nositele podstatnou měrou a u umělce je to velmi důležité.
Přitažlivost nositele může zvýšit také ohnivým opálem zdobený plášť. Ohnivý opál má červeno oranžovou barvu a při práci s ním musí být brusič opatrný, protože se jedná o velmi křehký drahokam. Také by kámen neměl přijít do styku s vodou, protože by mohl změnit barvu.

Bylinkářství

Mým úkolem bylo připravit herbář, obsahující všechny léčivé byliny, dostupné v Karatském království.
Při jeho tvorbě jsem vycházela, kromě nemnoha znalostí, získaných v dětství v sirotčinci a Drahonicích od mé učitelky a rádkyně, elfky jménem Indil, především z herbáře, uloženého v klášterní knihovně. Největší pomocí při mé práci na herbáři byla možnost prostudovat si Herbář bratra Arnošta z Nových Varů, jehož opis mi poskytla paní Olwen Emereald. Další informace jsem získala od bylinkářek v Karatě, Doubkově a především v Shardonském hájku.
Také kuchařka Selma v hospodě U bezedného škopku mi poskytla mnoho užitečných informací.

V Karatském království se vyskytují i další rostliny, jejichž části jsou léčivé, ale protože se jedná o stromy, do tohoto herbáře jsem je nezařazovala, protože je nelze označit za byliny. Jedná se například o mladé pupeny borovice, dubovou kůru, květ lípy, mízu břízy mízu javoru a mnoho dalších.

Přílohou je 47 listů, kde je na jedné straně ozdobným písmem uveden název byliny, uhlem nakreslený obrázek rostliny a nákres listu a květu a na druhé straně je uveden popis.

HERBÁŘ

Andělika
Roste v podhůří na slunných místech. Má řepovitý oddenek s hnědými kořeny, dorůstá výšky až 4 lokty. Květenství tvoří velké polokulovité okolíky velikosti dlaně, drobné květy mají zelenavě bílou, nažloutlou nebo narůžovělou barvu. Kvete během léta, plody přináší jen jednou, pak odumírá.
Všechny části rostliny mají silně aromatickou vůni a ostrou nahořklou chuť. Zralá semena se používají jako koření, k léčebným účelům se využívá kořen s oddenkem nejčastěji ve formě prášku, nálevu nebo macerátu.
Působí při problémech s trávením, tlumí nadýmání, nechutenství, žaludeční neuróze, ale i při zahlenění, bolesti hlavy včetně závratí, ženských problémech a působí i na bolest kloubů. Bývá součástí bylinných likérů a jako přísada do koupele má uklidňující účinky.
Při předávkování ale může dojít k celkovému ochromení.

Barvínek
Vytrvalou poléhavou bylinu se stále zelenými zašpičatělými listy a fialovými pětilistými kvítky najdeme na teplejších místech království.
Pro léčebné účely se využívá sušená nať, snižuje vysoký krevní tlak, tlumí dávivý kašel a působí celkový útlum. Používá se ve formě nálevu při léčbě krvácivých stavů, např. Z nosu nebo ženských orgánů.
Ve větších dávkám ale může působit jako jed.

Bazalka
Je to nízká jednoletá bylina s lysou lodyhou a vejčitými až podlouhlými světle zelenými listy a bílými kvítky. Pěstuje se na záhonech nebo truhlících za okny.
Sbírá a suší se celá rostlina, ale vynikající je i šťáva z čerstvé byliny, která se používá například při bolestech ucha, špatně se hojící rány, rovněž podporuje trávení, snižuje nadýmání, pomáhá při nespavosti migréně a má zklidňující účinky. Odvar je desinfekčním prostředkem při chorobách ústních a prášek s bylinky utřený s máslem léčí popraskané rty, ruce a nohy. Inhalace také snižuje krevní tlak.
Její využití je i v kuchyni, používá se jako chutné a voňavé koření do polévek, k masu i do salátů.

Blatouch
Velmi rozšířená vytrvalá bylina, která roste na vlhkých lukách. Dorůstá výšky 8 palců až 2 stop, okrouhlé listy mají sytě zelenou barvu. Kvete na jaře, lesklé žluté květy jsou pětičetné.
Odvar ze sušené natě má močopudné a projímavé účinky, ale protože je bylina lehce jedovatá, je třeba být při užívání velmi opatrný.

Borůvka
Je hustě rozvětvený nízký keřík s malými vejčitými lístky, který najdeme především v borovicových lesích, ale najdeme ji i na pasekách a vřesovištích. Kvete koncem jara světle zelenými kvítky a plody dozrávají během celého léta.
Malé temně modré až nafialovělé chutné plody borůvky jsou hojně využívané v kuchyni, ale i sušené a svařené borůvky působí při průjmech a žaludečním křečím. Svaříme-li je v červeném víně, je účinek ještě silnější.

Brusinka
Nízký plazivý keřík, dorůstající výšky 6 až 10 palců s malými vejčitými listy, navrchu lesklé, tmavozelené, na spodní straně matné, šedomodré až šedozelené. Květy kvetoucí v hroznu jsou bílé až růžové. Kvete na počátku léta, plody – červené brusinky dozrávají koncem léta až začátkem podzimu. Daří se jí v severnějších lokalitách na svazích kopců a hor, jehličnatých lesů a vřesovišť.
Sbírá se list a plod. Brusinková šťáva je chladivým prostředkem při horečce, také působí močopudně, stejně jako odvar z listí, který má i dezinfekční účinky.

Cibule
Nepostradatelná zelenina, kterou najdeme v každé zahrádce, má i léčivé účinky. Podporuje trávení a močení, používá se při nechutenství, vysokém krevním tlaku, zánětech dutiny ústní a její šťáva je účinná i při bodnutí hmyzem. Odvar v mléce vyhání z těla škrkavky. Odvar z cibule zmírňuje bolesti při pohmoždění a cukrem nebo medem slazený odvar zahání dráždění ke kašli.

Čekanka
Vytrvalou bylinu, dorůstající až 3 stop s půvabnými blankytně modrými hvězdicovými kvítky najdeme v příkopech podél cest i na loukách a mezích. Sbíráme květ, nať i kořen.
Podporuje činnost jater a vylučování žluči. Zlepšuje trávení a v trávicím traktu působí protizánětlivě, pomáhá také od zácpy. Výplach z květů uleví od zánětu spojivek.

Česnek
Hojně pěstovaná zelenina na polích i zahradách, bez které se neobejdeme při přípravě jídel, je nejen velmi zdravá, ale i léčivá.
Nejúčinnější je česnek čerstvý, ale lze jej naložit i do medu a velmi účinná je i šťáva z rozmačkaného česneku. Působí na záněty, například ledvin nebo močového měchýře, vyhání z těla parazity, spolu s medem pomáhá při bolestech v krku, mírní kašel a chrapot a pomáhá i při odstraňování bradavic.

Divizna
Nepřehlédnutelnou bylinu, dorůstající 3 až 4 loktů výšky můžeme najít v příkopech podél cesty,
na kamenitých srázech, loukách, ale i na zahrádkách. Jedná se o dvouletou bylinu, po celém povrchu včetně listů jemně ochlupenou – plstnatou, s nápadnými žlutými květy hroznovitě uspořádanými, které kvetou během celého léta. Sbírá se právě květ divizny, případně i listy.
Používá se především při nemocech z nachlazení, působí močopudně a má protizánětlivé účinky.
Lze 1i využít i zevně, a to jako obklad při revmatických bolestech, bércových vředech a hemoroidech.

Dobromysl
Vytrvalá bylina dorůstající 6 až 10 palců výšky s vejčitými listy a shluky až 25 nachových kvítků roste na pasekách, v křovinách a světlých lesích. Celá rostlina je příjemně aromatická.
Sbírá se kvetoucí nať. Dobromysl se používá i v kuchyni jako koření výrazné chuti ale důležité jsou její léčivé účinky. Má protizánětlivé účinky, usnadňuje odkašlávání a vyměšování žluči a uvolňuje křeče.

Fenykl
dvouletá rostlina podobná kopru, kterou můžeme nalézt spíše v teplejších oblastech království.
Dorůstá výšky až 2,5 lokte, lodyha je větvená, nažloutlé květy jsou uspořádány do velkých složených okolíků.
Využívají se plody, které mají zelenavou až světlehnědou barvu a charakteristickou nasládlou, lehce štiplavou vůni. Využívá se v kuchyni jako koření.
V léčitelství se používá proti křečím ve střevech, plynatosti i u malých dětí. Ulehčuje odkašlávání
a podporuje tvorbu mléka u kojících matek.

Heřmánek
Jedna z nejznámějších a nejvíce využívaných léčivých bylin, kterou lze najít téměř všude – u cest, na loukách, na mezích, úhorech. Je to jednoletá bylina, dorůstající do 2 stop, s typickou příjemnou vůní. Lodyha je bohatě větvená, listy jsou řídké, zpeřené čárkovité až nitkovité. Květy jsou drobné, uspořádané do úborů, se žlutým vyklenutým dutým středem a bílými okvětními lístky, které se brzy po rozvití sklánějí směrem dolů. Heřmánek kvete od konce jara po celé léto.
Sbírají a suší se květy brzy po rozvití.
Heřmánek má celou škálu léčivých účinků. Působí na záněty – např. očních spojivek, pohlavního ústrojí, uvolňuje křeče, tiší bolesti, působí proti nadýmání, při žaludečních a střevních potížích, užívá se při nachlazení i astmatu, zvyšuje pocení, pomáhá při hojení ran, popálenin a omrzlin, užívá se i při poruchách menstruace, proti hemoroidům.
Je vhodný i pro děti už od narození a mohou ho používat i těhotné ženy a používá se i v kosmetice.

Hluchavka
Vytrvalá nenáročná bylina, podobná kopřivě, kterou můžeme nalézt v lesích, křovinách, příkopech. Dorůstá 1 až 2 stop, lodyha je přímá, nevětvená a čtyřhranná. Listy jsou jemně chlupaté, mají zašpičatělý vejčitý tvar, okraj listu je pilovitý. V úžlabí horních listů se objevují bílé až nažloutlé kvítky. Kvítky mají příjemnou medovou vůni.
Sbírají se především kvítky, ale na obklady lze využít i nať.
Nálev z květů působí protizánětlivě a močopudně, ulehčuje odkašlávání při nachlazení i záduše.
Je účinná i při ženských problémech, upravuje také střevní činnost.

Chmel
Vytrvalá bylina se silným oddenkem a velkým počtem postranních výhonků, dosahuje výšky 2-5 sáhů. Povrch stonku je drsný, porostlý háčkovitými chlupy, listy jsou dlanité řapíkaté, tří až pětidílné. Samčí rostliny mají v úžlabí listů laty prašníkových květů, zelenavá samičí květenství se skládají z krátkých klásků, z nichž se vytvářejí vejčité šištice, které pokrývají zlatožluté žlázky.
Planý chmel se vyskytuje na okrajích lesů, v křovinách potoků a řek, ale dnes se již pěstuje na rovinatých plochách nebo širokých údolích jako důležitá surovina pro výrobu piva.
Sbírají se mladé výhonky, které ještě neprorostly na světlo. Nálev působí výrazné celkové utlumení, podporuje trávení a pročišťuje. Užívá se při nespavosti, nervovém rozrušení, nadýmání a potížích spojených s přechodem.

Ibišek
správný název proskurník, je vytrvalá bylina, dorůstající do výšky 2-6 stop, Celá rostlina je sametově chlupatá. Lodyhy jsou přímé, s krátkými postranními větvemi, listy dlanité, na vrcholu špičaté se zubatými okraji. Květy vyrůstají z paždí listů po 2 až 4, jsou bílé až narůžovělé. Kvete během léta.
Proskurník má rád vlhko, proto jej najdeme na vlhkých loukách a pobřežních houštinách podél řek.
Sbírá se květ i list a v předjaří také kořen. Kořen je velmi cenným léčivem, obsahuje jemně aromatický hlen, který pomáhá při bolestech v krku, nachlazení a také pomáhá při průjmových onemocnění.

Jahodník
neboli lesní jahodu najdeme nejen v lese ale i na osluněných stanovištích na pasekách, loukách a mezích. Je to nízká vytrvalá rostlina, která se rozmnožuje postranními šlahouny. Listy jsou trojčetné pilovité, Kvítek se žlutým středem a pěti okvětními lístky kvete od konce jara po celé léto.
Pro léčebné účely se sbírají mladé listy nebo kořen a zralé plody. Připravuje se z nich čaj, který pomáhá při katarech žaludku a střev a zánětech močových cest. Obklady z jahodníku se užívají při hemoroidech nebo mokvavých ranách.

Jitrocel
Vytrvalá trsnatá rostlina s typickou růžicí přízemních listů, ze kterých vyrůstá několik stvolů. Vyskytuje se hojně na polích, loukách i u cest. Dorůstá přibližně 3-5 palců výšky, listy jsou podlouhlé, poměrně úzké, špičaté. Z růžice listů vyrůstají vzpřímené až obloukovité stvoly, delší než listy, zakončené kulatými až válcovitými klasy. Klasy obsahují tmavé drobné kvítky.
Pro léčebné účely se sbírají během léta listy, které se následně suší, ale z využívá se i šťáva z čerstvě natrhaných listů a to na rány, i zanícené, ekzémy a popáleniny. Čaj z jitrocele působí protizánětlivě a dobře působí i na trávení a především na problémy s dýchacími cestami.

Kmin
Planě rostoucí, ale i na záhonech pěstovaná bylina, dorůstající 1-4 stopy, najdeme ji na loukách a mezích. Lodyha je větvená, květenstvím je složený okolík, malé kvítky jsou bílé, až nažloutlé.
Kmín patří mezi nejstarší a nejvíce používané koření, ale je využívané i při výrobě likéru a v léčitelství.
Působí na dobré zažívání, proti plynatosti, zánětům a křečím. Podporuje funkci ledvin a také tvorbu mléka u kojících matek.

Kopřiva
Statná vytrvalá bylina, dorůstající až 5 stop. Lodyha je přímá, nevětvená, listy jsou vejčité, špičaté a pilovitě zubaté. Kvete během celého léta až do podzimu. Celá rostlina je porostlá žahavými chloupky a najdeme ji všude na neobdělaných místech.
Sbírá se především list, ale i nať a má široké uplatnění nejen v léčitelství, ale v čerstvé podobě i v kuchyni.
Působí proti chudokrevnosti, protiprůjmově, proti nemocem z nachlazení, podporuje plodnost, působí močopudně, zastavuje krvácení, osvědčila se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin i jako prostředek podporující tvorbu mateřského mléka. Z kořene kopřivy lze spolu s vinným octem zhotovit odvar proti vypadávání vlasů.

Kostival
Vytrvalá bylina, vysoká 2-4 stopy, lodyha je přímá, nahoře větvená, chlupaté listy vyrůstají střídavě, mají podlouhlý vejčitý tvar a z rubu jsou výrazně žilnaté. Květy vyrůstají v malých hroznech, okvětní lístky mají načervenalou, fialovou, modrofialovou až červenofialovou barvu.
Roste na vlhčích místech jako jsou břehy řek a potoků.
Sbírá se především kořen - kostivalu je nazýván také černý kořen – a používá se především zevně, jako mast nebo obklad při zhmožděninách, zlomeninách, popáleninách a také při zánětu žil a bércových vředech.

Kozlík
Vysoká vytrvalá bylina se zpeřenými listy a hustými květenstvími drobných bílých nebo narůžovělých květů. Dorůstá výšky 2-7 stop. Úzké špičaté listy jsou na okrajích hustě zubaté. Vyskytuje se v nižších polohách v trvale vlhkých půdách. Kvete začátkem léta.
Sbírá se na podzim oddenek s kořeny a následně se suší.
Používá se jako uklidňující a uspávací prostředek, při migrénách, úzkostech a depresích.
Zmírňuje bolesti při menstruaci, podporuje srdeční činnost, rozšiřuje tepny a působí i při nadýmání.

Len
Jednoletá bylina, pěstovaná pro lněné vlákno a také pro olejnatá semena. Dorůstá výšky asi 4 stopy kvete světle modře pětilistými kvítky.
Pro léčebné účely se používá semeno a to při zácpě, zánětu žaludku a střev i při vředech na žaludku i dvanácterníku. Lněný olej používaný vnitřně se používá při onemocnění jater. Zevně se používá kaše, uvařená z mletého semene a to při spáleninách, kožních zánětech a na vysušenou pokožku.

Levandule
Silně voňavý, bohatě větvený vytrvalý polokeř, dorůstající 2-4 stopy výšky. Lodyhy jsou hustě bělavě chlupaté. Fialové květy má uspořádány jako klasy na vrcholech dlouhých stonků, kvete během léta. Daří se jí především v teplejších oblastech na slunných svazích, pro svoji vůni i léčivým účinkům je možné ji vidět i na zahradách.
Sbírá a následně se suší její květ. Mírně snižuje krevní tlak, pomáhá při nadýmání a průjmech a pomáhá při uzdravování po nemocech. Zevně se používá jako součást mastí při zánětech nervů, revmatismu nebo dně. Nálev z levandule se používá i v koupelích na špatně se hojící rány.
Často bývá součástí vonných krémů a plátěný sáček se sušenou levandulí pod polštářem podporuje klidný spánek.

Libeček
Vysoká, celerově aromatická rostlina tlustým, dutým, rozvětveným oddenkem, dorůstající 4-7 stop. Pěstuje se na zahrádkách především jako koření, ale má i léčivé schopnosti, Lze využít nejen listy a semena, ale i kořen. V kuchyni se používá především do polévek, ale i do omáček a k masu.
Přidávání čerstvých listů do pokrmů podporuje chuť k jídlu, zlepšuje trávení a potlačuje nadýmání, má vliv i na žlučník a rozpouští žlučové i ledvinové kameny. Čaj z listů ulevuje při dně a revmatismu a také podporuje krevní oběh.

Mák
Jednoletá rostlina 1-5 stop vysoká, lysá a namodralá. Listy jsou podlouhle vejčité a pilovitě zubaté, květní stonky jsou dlouhé, odstálé. Květy mají až 10 cm v průměru, okvětní lístky mají bílou, růžovou, červenou nebo fialovou barvu a snadno opadávají. Kvete během léta. Zralá makovice je je světle šedá, kulovitá, semena drobná, bílá, namodralá až černá, silně olejnatá.
Semena zralého máku se používají v kuchyni jako náplň do koláčů a moučníků.
Pro léčebné účely se sbírají okvětní lístky, které se používají při léčbě kašle, chrapotu a dalších chorobách dýchacích cest.
Z nezralých makovic lze jejích nařezáváním získat ronící mléko, za kterého se vyrábí droga – opium.

Mařinka
Vytrvalá lesní bylina, zvaná také svízel, s plazivým oddenkem a drobnými bílými kvítky, které kvetou na přelomu jara a léta. Často tvoří husté porosty v listnatých lesích.
Používá se čerstvá nebo sušená nať, která si dlouho uchovává krásnou sladkou vůni, připomínající čerstvě pokosenou trávu.
Používá se především zevně na drobná poranění i hnisavé rány, ale i jako odvar pomáhá při nespavosti, posiluje srdeční činnost, má protizánětlivé účinky a používá se i k léčbě křečových žil.
Protože je rostlina mírně jedovatá, nedoporučuje se užívat dlouhodobě.

Máta
Vytrvalá bylina s hranatými lodyhami o výšce 8 palců až 4 stopy, které vyrůstají z podzemních nebo i nadzemních plazivých oddenků. Lodyha bývá lysá, nebo porostlá chlupy, rozvětvená, s vejčitými listy, po obvodu drobně zubaté. Drobné, fialové nebo růžové květy vyrůstají v malých hroznech
na horní části lodyhy. Sbírá se nať a list.
Celá rostlina má výraznou vůni a používá se nejen pro léčebné účely, ale i v kuchyni.
Odvar z máty má blahodárné účinky především na trávící systém, působí na žaludek, žlučník, žlučové kameny, pomáhá při nechutenství, nadýmání, je součástí čajů při nachlazení.
Přidává se také do mastí a masážních olejů.

Mateřídouška
Nízkou, plazivou rostlinu najdeme na slunných suchých trávnících, na mezích a skalnatých stráních. Má drobné tuhé listy, které příjemně voní a na koncích oddenků vyrůstající hrozínky růžových kvítků. Sbíráme a sušíme natě včetně kvítků.
Mateřídouška má protizánětlivé a uklidňující účinky, navozuje příjemný spánek, pomáhá proti stresu. Používá se proti suchému kašli, zahlenění, zažívacím a žaludečním problémům jako jsou nadýmání a průjmy, ale také k ošetření nehojících se hnisavých ran.

Meduňka
Vytrvalá rostlina, dorůstající 2-5 stop s vejčitými aromatickými, na okraji hrubě pilovitými listy, které voní po citronu. Bílé kvítky vyrůstají po třech až šesti v paždí horních listů a kvetou po celé léto. Má ráda chráněné slunné polohy. Sbírá se list nebo celá nať před rozkvětem.
Čaj z listů snižuje stres, uvolňuje, zpříjemňuje spánek a zajišťuje dobré zažívání, také ji zle použít na léčení oparů. Rovněž pomáhá při nevolnostech v těhotenství.

Měsíček
Léčivá rostlinka, kterou najdeme v zahradách ale i na okrasných záhonech ve městech. Její zářivé žluté nebo oranžové květy na bohatě větvených lodyhách s podlouhlými listy můžeme vidět od jara až do pozdního podzimu. Pro léčebné účely se sbírají okvětní lístky.
Měsíček má mnoho využití a to jak zevně v mastích, koupelích a nálevech, tak vnitřně. Pití měsíčkového čaje má příznivé účinky na játra, žlučník a zažívací trakt, pročišťuje a podporuje krevní oběh a snižuje krevní tlak. Ženy ocení jeho účinky při bolestivé menstruaci.
Zevně ve formě masti hojí jizvy, popáleniny, omrzliny i další drobná poranění, účinkuje i na křečové žíly a hemoroidy.

Náprstník
Dvouletá, až vytrvalá rostlina s přímou, nevětvenou lodyhou, vyrůstající z přízemní růžice listů.
Listy jsou vejčité. Na spodní straně chlupaté. Velký dekorativní květ, většinou fialový, je uspořádán v hroznech a působí velmi dekorativně.
Celá rostlina je ovšem prudce jedovatá a po požití i velmi malého množství smrtelně nebezpečná. Droga, kterou obsahuje, je důležitá při onemocnění srdce, ale požívat ji smí jen nejzkušenější léčitelé.

Ostropestřec
Jednoletá nebo dvouletá bylina, dorůstající 2-5 stop, s málo větvenou lodyhou a podlouhlými listy, na okrajích pilovitými, které se směrem vzhůru zmenšují. Žilky listů jsou na líci lemovány bílými skvrnkami. Kvete na začátku léta, květy jsou purpurově červené až fialové, kolem nichž vyrůstají špičaté ostré listeny. Květ, podobný bodláku, po odkvětu se mění ve snadno opadavé chmýří. Před dozráním se sklízí celé úbory, nechají se uschnout a potom se semena vymlátí.
Čaj rozdrcených plodů se používá při onemocnění jater například z nadměrného pití, ale také jako protijed při otravách z hub

Pampeliška
nebo také smetánka, vytrvalá bylina, která roste podél cest, na okrajích polí, zahrádek, na loukách a pastvinách je pro mnohé plevelem, ale také léčivou bylinou. Nízká rostlina s houževnatým kořenem, zářivě žluté, jakoby roztřepené květy vyrůstající z přízemní listové růžice kvetou v průběhu jara do konce léta. Celá rostlina obsahuje bílé „mléko“ které zanechává na kůži tmavé skvrny.
Využívat můžeme všechny části rostliny – kořen, listy i květy. Kořen pampelišky se používá ke zlepšení funkce jater, žlučníku, snížení krevního tlaku, ale také zánětech močových cest a ledvin. Z květů pampelišek se dá uvařit i med, který pomáhá při kašli a nachlazení.

Pelyněk
V teplejších oblastech i na okrajích pouště se daří bylině, která může dorůst až do výšky 2 sáhů. Aromatická lodyha bývá jemně ochlupená, porostlá většinou úzkými tuhými listy, v jejichž paždí vyrůstají klasy nebo hrozny drobných žlutých květů. Celá rostlina mívá našedlou až stříbrošedou barvu. Sbírá se kvetoucí nať.
Pelyněk podporuje tvorbu žaludečních šťáv, tlumí křeče a působí na činnost žlučníku a jater. Užívá se také při nechutenství, zvracení, průjmu, střevních kolikách.
Používá se také jako koření hlavně k tučným masům.

Plicník
Roste především na okrajích listnatých lesů. Středně vysoká rostlinka s vejčitými špičatými listy, na okrajích jemně pilovitými, na vrchní straně bíle tečkovanými. Na vrcholu lodyhy na jaře rozkvétají trsy bleděmodrých, růžových nebo fialových pětilistých kvítků. Sbírá se kvetoucí nať.
Používá se jako odvar především při plicních onemocněních, zánětech plic a průdušek, dráždivém kašli i astma. Působí protizánětlivě i na žaludeční problémy.

Podběl
Nízká vytrvalá bylina, vykvétající brzy zjara žlutými květy, podobnými pampelišce. Lodyha je tenká, přímá, porostlá šupinovitými listy, zakončená jediným květem. Po odkvětu raší listy v přízemní růžici, ty jsou vejčité až srdčité, oboustranně bíle plstnaté.
Sbírá se květ , začátkem jara a na konci jara pak listy.
Odvar se používá při zánětech průdušek k lepšímu odkašlávání a pomáhá i při astmatu, také má mírný močopudný účinek. Zevně se obklady z výluhu používají na záněty žil a špatně se hojící rány. Lístky z odvaru se přikládají na spáleniny a oteklé a bolavé klouby.

Rozrazil
Na chudých loukách, vřesovištích i v lese najdeme vytrvalou středně vysokou bylinu, jejíž spodní část je poléhavá, horní část stoupá nahoru a je zakončena hroznovitým květenstvím 15 až 35 květů, které mohou být od bleděmodré přes fialovou až bílé. Listy jsou okrouhlé, na okrajích pilovité.
Sbírá se nať včetně květů.
Rozrazil čistí krev, povzbuzuje trávení i poruchy střev. Působí při nervozitě uklidňujícím účinkem, odstraňuje pocity závratě, pomáhá vyléčit i chronické ekzémy. Také účinkuje při revmatických bolestech.

Řebříček
Na mezích, loukách, u cest, na okrajích lesů všude tam najdeme vytrvalou bylinu, s plazivým oddenkem a roztřepenými listy. Lodyha je chlupatá, přímá a hustě listnatá. Květenstvím je chocholík, složený z drobných úborů. Každý úbor je složen asi z dvaceti kvítků žlutavé barvy, které kvetou během celého léta.
Řebříček pomáhá při mnoha různých chorobách, především ale ženám každého věku. Je účinný při nepravidelné menstruaci,, zánětu vaječníků, vaginálním výtoku i při problémech žen v přechodu,. Je účinný i při migréně, podporuje krvetvorbu, odstraňuje nechutenství, nadýmání, žaludeční křeče, pomáhá rovněž při nachlazení, bolestech v zádech, revmatických bolestech a mnoha dalších problémech.

Sléz
Vytrvalá bylina, dorůstající až 4 stop výšky, má přímou listnatou lodyhu s dlanitě 3 a 7 laločnatými vroubkovanými listy. Rozkvétá od konce jara až do počátku podzimu růžovými a červenými pětičetnými květy. Roste podél cest, na pastvinách a na světlých křovinatých místech.
Sbírá se především květ a nejúčinnější je čerstvý. Pomáhá při problémech se žaludkem, střevní kolikou, ledvinami a jako mírné projímadlo. Je účinný i při angině, zánětu průdušek, zahlenění i chrapotu. Používá se také zevně jako koupele nebo masti na otoky, modřiny, vřídky, ekzémy a další kožní problémy

Světlík
Na loukách, pastvinách a rašeliništích najdeme nízkou bylinu s listy vejčitého tvaru, na okrajích ostře pilovité s bílými kvítky, které mají ve středu žlutou skvrnku. Kvete od konce léta do poloviny podzimu.
Světlík se používá především na záněty spojivek a při únavě očí. Nálev ze světlíku se používá také
na kašel a chrapot a pomáhá i při nechutenství a žaludečních obtížích.

Šalvěj
Vytrvalá, silně aromatická bylina vysoká 1-2,5 stopy. Lodyha je přímá, nevětvená, olistěná, šedoplstnatá. Listy jsou podlouhle vejčité, jemně vroubkované, stříbrošedé až zelené, s výraznými žilkami. Květenství o 4 až 10 květech má světle fialovou, až bílou barvu a objevuje se od konce jara do poloviny léta. Sbírají se listy před rozkvětem.
Šalvěj posiluje celé tělo, odstraňuje nadýmání, léčí záněty, pročišťuje krev, pomáhá proti nočnímu pocení, odhleňuje, pomáhá při bolestech v krku a zánětech v ústech.
Odvar ze šalvěje by ale nikdy neměly používat těhotné ženy a pro všechny platí, že by neměli pít více než dva šálky denně, protože ve vysokých dávkách má omamné účinky..
Šalvěj se rovněž používá jako koření.

Šípek
Šípkovou růži, planě rostoucí keř není třeba představovat, najdeme ho na stráních, mezích, na okraji lesů. Začátkem podzimu sbíráme šípky, tedy v době jejích dokonalé zralosti. Když jsou šípky sytě červené nebo oranžové a tvrdé. Šípky je třeba sušit poměrně dlouhou dobu,.
Šípkový čaj posiluje organismus, pomáhá při nachlazení, horečce, chřipce, ale také při revmatismu a problémech s močovým ústrojím.

Šťovík
Na vlhkých loukách, pastvinách, na březích řek a potoků najdeme bylinu, vyrůstající z přízemní růžice podlouhlých, zašpičatělých listů, dosahující až 3-4 stop výšky. Přímá lodyha se v horní části rozvětvuje do několika větví a na nich vyrůstají na načervenalých stopkách drobné žlutočervené kvítky. Kvete od konce jara do poloviny léta a sbírají se především mladé listy.
Nejúčinnější je šťovík používaný čerstvý – čistí krev, odvodňuje, rozpouští hleny, léčí záněty nosních dutin, působí močopudně a podporuje činnost střev. Používá se také zevně – kašovité obklady pomáhají například při lupénce i dalších kožních problémech.

Třezalka
Statná vytrvalá bylina, vysoká 8 palců až 2 stop, kterou najdeme na osluněných loukách, stráních a pasekách, spíše v nížinách Lodyha je přímá, většinou nevětvená, listy okrouhlé, vejčité, na ploše tečkované. Květenství jsou bohatá, volně uspořádaná, složená z pěti nesouměrných, zlatožlutých kvítků. Rozkvétá uprostřed léta a sbírá se nať i květ.
Třezalka má příznivé účinky na dýchací systém a podporuje správnou funkci srdce, ledvin a močových cest, urychluje hojení ran, podporuje trávení, zahání stres a deprese, má příznivý vliv na pevný a hluboký spánek s má blahodárné účinky i v období menstruace a přechodu u žen. Květy mají také vliv na funkci žlučníku

Vlaštovičník
Dorůstá až 3-4 stop, listy jsou vejčité, laločnatě vroubkované, na rubu řídce ochlupené. Kvete od konce jara do začátku podzimu žlutými květy. Lodyhy i listy se snadno lámou a na lomu roní tmavě žluté až oranžové mléko. Užívá se nať a oddenek.
Odvar působí na srdeční činnost, zvyšuje krevní tlak a uvolňuje křeče. Odvar působí proti dráždivému kašli a bolestem žlučníku. Opakovaným potíráním bradavic čerstvě prýštícím mlékem se jich lze zbavit. Protože je celá bylina jedovatá, musí být její užívání velmi opatrné a to nejen při užívání odvaru, ale i mléka na bradavice.

Zeměžluč
Jednoletá, nebo i vytrvalá bylina s přímou, bohatě větvenou lodyhou, podlouhlými zašpičatělými listy, na okrajích jemně zoubkatými a trsy růžových až purpurových květů s pěti okvětními lístky. Najdeme ji na pasekách, okrajích cest i travnatých lesů. Dorůstá 4 palců až 2 stop. Vykvétá v průběhu léta a využívá se kvetoucí nať, nejlépe na počátku květu.
Zeměžluč zvyšuje chuť k jídlu, podporuje trávení, ulevuje při pálení žáhy, příznivě působí na játra, žlučník a slezinu, zlepšuje činnost střev a urychluje hojení. Obklady ze silného odvaru hojí různá kožní poranění a vyrážky.

2. semestrální práce

Vážená paní,

zde je váš studijní plán na následujícího půl roku:

Geografie: Navštivte trosky a zříceniny všech osídlení v království a pokuste se dopátrat, jaký osud vedl k jejich zániku

Živočichověda: Popište jaká kožešina či jiné plody živočišné říše by vám mohly pomoci stát se lepší hudebnicí.

Živočichověda: Jaké šelmy žijí Karathském království, čím se živí, kde přebývají?

Hudba: Hudebník musí umět i spolupracovat. Najděte si partnera pro hru na hudební nástroj, zvolte si nový hudební nástroj, který si osvojíte a společně si připravte hudební vystoupení se zpěvem obsahující dvě skladby.

Za universitu podepsán,

L. Výmluvný

Zříceniny a ruiny v Karathském království

Při seznámení se se zadáním úkolu jsem se nejprve dost vyděsila, protože nemám moc odvahy a za hradby města se vydávám jen zřídka. Ale moje dobrodějka madam Olwen se nabídla, že mě provede po místech, o kterých nejen že jsem neměla ani tušení, ale ani bych se tam sama nevydala, ale také, pokud bude vědět, mi pomůže zjistit historii těchto míst.


Naše první cesta vedla na sever do Isilu

Radarikovy Vary
Olwen mi ukázala, kde ležely původní Radarikovy Vary. Netuším, jak vesnice mohla vypadat dříve, ale nyní působí velmi nehostinným dojmem. V zimě roku 1536 obři z Alansijských hor zaútočili na mnoho salaší a vydrancovali je, vesnici Radarikovy Vary vydrancovali a vypálili a pevnost Isil byla v obležení. Až výprava rytíře Johanesse Alderinga, za pomoci Nordrima z Kameného vousu situaci zvrátila. Boje přesto trvaly až do léta, kdy byli obři poraženi a ti, kteří přežili se stáhli zpět do hor.
O 10 let později, v létě 1546 se objeví první zprávy, že by mělo dojít k obnově Radarikových Varů a již následující rok přijíždějí do Isilu první karavany s materiálem a objevují se stavitelé. Je zvoleno vhodnější místo a stavba Nových Varů roste i s vydatnou podporou Olwen a Lense Emeraldových a spolku Stříbrného fénixe. Dne 20.2.1551 je otevřen místní hostinec a koná se velká slavnost.

Alansijská vrchovina – Pavie
U cesty z Isilu směrem na Nové Vary mě Olwen zavedla do téměř neviditelného průchodu ve skále k jakýmsi pecím a potom po prudkých schodech dolů. Najednou se přede mnou otevřel téměř pohádkový ostrov se zbytky nádherných budov a chrámů s krásnou výzdobou, který však dnes obývají jen nepřátelští útoční plivníci.
Pak mi vyprávěla o osudu tisíce let staré historii původních obyvatel Pávije a později mi zapůjčila opis překladu kroniky přeživších, který zpracoval učenec z Azurové věže, Elenillo Mótimo.
Jednotlivé části kroniky se nalezly na hliněných destičkách, které byly nalezeny při budování Nových Varů. Díky moudrosti těch, kteří svědectví o dávné civilizaci vyryli a následně vypálili do hliněných destiček, můžeme dnes sledovat cestu, vzestup i strašlivý pád bohaté a vyspělé kultury a snad se i poučit z jejích chyb.
Přestože ne všechny destičky se zachovaly nepoškozené, dozvídáme se, odkud sem obyvatelé přišli, jak je na toto dobře ukryté místo dovedli vyslanci boha Thala, posvátní pávi. Kronika popisuje, jak pod moudrým vedením nejstaršího archotna Kleitose tuto krajinu její noví obyvatelé zvelebili a prožili šťastných 10 let.
Další část Kroniky ztracených popisuje smrt moudrého Kleitose i jeho varování, napsané v posledních okamžicích života. Kleitos varoval svůj lid, že pokud přestane projevovat úctu vyslancům Thalovým, pávům, a vztáhne -li v pýše na ně ruku, budou prokleti.
Protože se nenašel tak moudrý velekněz, který by lid nadále vedl, rozhodli se moudří Pávije rozdělit vedení země na záležitosti světské a církevní a ti byli voleni z Kruhu moudrých. Až pátý vládce Demétrios rozhodl, že titul Vládce pávie bude dědičný. Toto nešťastné rozhodnutí, spolu se stále rostoucímu majetku a pýše jak Vládce Pávie i Thalova velekněze vedlo k následným sporům a a střetu.
Syn Demétria Narkis se zúčastnil s karavanou cesty do jižních zemí a po návratu vykládal ostatním o nové víře v Bílou dvojici a přesvědčoval je, že Thal již opustil pozemský svět a nemá již na dění žádný vliv. Navíc pociťoval k veleknězi Thalova chrámu Ariovi nepřátelství a byl rozhodnut jej po svém nástupu na trůn znemožnit.
Nešťastnou náhodou skutečně Demetrios krátce potom zemřel a Narkis nastoupil na jeho místo. Hned potom začal podrývat veleknězovu autoritu, posvátné pávy nazýval obyčejnými opeřenci a víru Pávijců v Thala zesměšňoval.
Jako důkaz rozkázal připravit z posvátných pávů hostinu a sám vlastnoručně 10 pávů podřízl, protože si nikdo z věřících na pávy netroufl vztáhnout ruku.
Arius strávil celý den a noc v chrámu a vzýval Thala, aby projevil svou moc a Narkise ztrestal. Druhý den ale Narkis vyšel z paláce živ a zdráv a Ariovi se vysmál. Rozhodl, že následující den uspořádá další hostinu nejen pro dvořany, ale i pro ostatní lid.
Kněz poznal, že prohrál. Přesto se však odmítl vzdát a pokořit se a proto jakousi nečistou magií očaroval krmivo pro pávy.
Ráno se kuchařům, vybírajícím pávy na hostinu, zdáli ptáci sice malátní, ale ze strachu před vládcem mlčeli. A tak proběhla druhá osudná hostina, někteří pečené pávy vychvalovali, někteří se ale masa sotva dotkli.
Další den již Vládce Narkis nevstal z lůžka, stejně jako mnozí hosté a nemocněli i pávi. Do týdne zemřel Narkis i mnoho dalších, nákaza se šířila nejen mezi lidmi, ale i mezi pávy. Ti se začali měnit, vypadalo jim peří, zhrubla kůže a místo korunky jim vyrostly masité výrůstky a začali napadat ostatní. Arius zprvu děkoval Thalovi za potrestání Narkise a jeho věrných, ale když viděl, jaké neštěstí přivolal na všechen lid Pávie, přiznal se a prosil o radu. Chtěl zachránit poslední zdravé pávy v chrámové zahradě, ale zdivočelí tvorové se na něj vrhli a uklovali ho k smrti.
„Tak se stalo, že v Pávii nezůstal jediný ze zdravých pávů, divocí podivnou nemoc roznesli po celém městě. Nebyl nikdo, kdo by nešťastné město dál spravoval, nečistá síla dál lidem ničila zdraví.
A tak jsme seznali, že naše snaha o nápravu je marná. Věděli jsme, že účinky zapovězené magie může odstranit jen předlouhý čas. Lidé své město musí opustit, odejít jinam, kde nevládne nečistá moc. Přes tisíc let musí uplynout, než bude pro lidi znovu bezpečné vkročit do kotliny. Na celý věk je nutné přístup k městu uzavřít, však pro ty, co po té snad někdy přijdou, je třeba zanechat vzkaz.“ píše v Kronice ztracených Herminés, poslední z kruhu Moudrých.
Zbylí obyvatelé Pávie se rozdělili. Ti, kteří zůstali zdraví, z města odešli, ti pro které by byla cesta náročná, dožili na břehu velkého jezera, jen pár mil vzdáleného, ti kteří onemocněli, sepsali historii města do pálené hlíny, aby zanechali svědectví budoucím. Bránu Pávie zavřeli a nechali na vůli bohů, zda a kdy toto dávné tajemství odhalí.

Hilská tvrz
O ruinách Hilské tvrze jsem již dříve několikrát slyšela a četla, proto jsem požádala pár přátel, svéráznou barbarku Aru, šarmantního Gila Tae-mi a slečnou Hiwi Arwe, stopařkou Ivorské věže a členkou Spolku stříbrného Fénixe, o doprovod k těmto ruinám, nacházejícím se východně od cesty z rybářské vesnice. Jedná se o poměrně rozsáhlé území, svědčící o velikosti nejen samotné tvrze, ale i dalších budov, které byly její součástí.
Kolem roku 690 bylo rozhodnuto o vybudování Hilské tvrze, jejíž majitel by měl celou oblast na okraji Dorenského hvozdu na starost. Ujal se toho sir Chemerik Svižný. Vybudoval zde obec, kterou pojmenoval po své milované manželce Ivory a celá oblast pod jeho vedením vzkvétala. Bohužel Chemerikově ženě se v chladném hradě dobře nedařilo a brzy zemřela na souchotiny. Podle kronikářů zoufalý Chemerik své sídlo proklel.
Kolem roku 715 se po smrti bezdětného Chemerika objevil jeho údajný bratranec Cherund a Hilskou tvrz si nárokoval. Král mu podle všech zvyklostí vládu nad územím předal a pro celé Hilské panství nastaly zlé časy. Cherund nejen že jako správce byl naprosto neschopný, ale ukázal se být dokonce lupičem a sériovým vrahem, vesnici drancoval a se svou družinou přepadával kupce. Vše, co Chemerik vybudoval, bylo zničeno.
Až v roce 720 vyslal král vojenský oddíl, který pronikl do Hilské tvrze. Podle svědectví vojáků sám Cherund sídlo podpálil a sám pak u zvláštního oltáře spáchal sebevraždu.
Panovník pak rozhodl, že o obnovu tvrze nemá zájem a od té doby zbytky tvrze chátrají. Proslýchá se, že po setmění se z ní ozývají děsivé zvuky.
Díky odvaze mých průvodců jsem se mohla podívat i do útrob ruin. Předpokládám, že děsivé zvuky se v noci ozývají i dnes, protože sklepení se stalo rejdištěm nemrtvých a kostlivců. Také jsem viděla onen oltář, u kterého zřejmě Cherund spáchal sebevraždu a spolu s temnými silami možná dodnes ovládá podzemí Hilské tvrze.

Při návratu z Hilské tvrze, na východ od tábora horníků jsme narazili na na další ruiny, rozsahem mnohem menší. Zaujal mě zde malý památník kde na měděné destičce je tento nápis:
„V těchto místech padly tucty bezbranných gnomů pro ukojení choutek Krvaného Sedembrada a dalších lidských stvůr. Budiž to připomenutím, že se vůle Helgranova dokáže vkrást i do našeho společenství a rukou vrchnostenskou konat bezpráví. Bohové zaopatřete, nechť už nikdy děti Lilithiny, ani žádné jiné, takové vraždění nepotká“
Nejspíše se jedná o bolestivé místo Karatské minulosti. Dosvědčují to i ulámané rohy měděné destičky po fasádě kolem ní načmárané nápisy: „Lžy“, „Se nikdá neztalo“, „Chcýpněte fšichni! Eště jednou“ a „Gňoumy k Zeyerovy!“ vše stejným písmem.
Pokoušela jsem se zjistit, kdy k této neblahé události došlo, pročítala jsem historické knihy, ale nepodařilo se mi s jistotou tuto dobu určit. Pravděpodobnější se mi jeví týká období mezi roky 855 – 865, kdy gnomové prchali z Krynských hor, protože na město Imraxilium zaútočil obrovský bílý drak a přisvojil si jejich poklady. Jméno Krvavý Sedembrad označuje jednoho z příslušníků starého zemanského rodu Krugilla, který se neblaze proslavil právě pogromy gnomů.
Althelské ruiny
Na další úžasné místo mě doprovodil karathský strážný pan Albrecht z Rokosu. Pomocí „kotvy“ jsme se přenesli do Kořínkova a po krátké cestě se ocitli u Athelských ruin. Jedná se o poměrně rozsáhlé území s mnoha objekty v různém stupni zachovalosti. Na celém území probíhá v současnosti průzkum početnou skupinou badatelů. Ti sice nic nenamítali proti prohlídce zachovalejších objektů, ale odmítli nám poskytnout jakékoli informace.

Prahvozd
S celou touto prací mi byla paní Olwen nejen laskavou průvodkyní a ochránkyní, ale především neocenitelnou rádkyní.
Cílem další výpravy k ruinám byl Prahvozd, kam nás laskavě doprovodil i pan Morfin.
Prvním místem, které jsme navštívili, byl Zapomenutý chrám. Toto místo je spojeno se jménem paladinky Caine, dcery rytíře Česlava. Měla jsem možnost přečíst Svědectví Faileona, mečmistra, který se po smrti rytíře Česlava stal vychovatelem Caine.
Bylo šokující sledovat proměnu zbožné a řádu Rytířů úsvitu oddané dívky ve služebnici Temnoty. Dlouhých 15 let hrdinně bojovala proti hordám orků, každou volnou chvíli věnovala modlitbám, ale pak jako by se po ní slehla zem.
V roce 979, během Války Prastarých z močálů vycházející šiky orků, démoni napadají pouštní oblast a celý svět se řítí do záhuby. Z hlubin Zapomenutého chrámu se objevila padlá paladinka Caine v černé zbroji a v čele mohutné armády temných napadla Karathu. Díky Lionelu Udatnému je zastavena a mizí opět v hlubinách Zapomenutého chrámu.
Později elfí arcimág R´avallac aen Sabadel pomocí magického nazírání odhalí podstatu celé války Prastarých a odhaluje magicky skrytý Zapomenutý chrám v Dorenském hvozdu. Se skupinou nejvěrnějších a nejmocnějších čarodějů se vydává do jeho hlubin. Zde donutí k útěku padlou Caine a postaví se i vládci Prastarých - démonu Morgonthovi. Celá jeho družina padne pod náporem moci Prastarých, avšak R’avallac sám užívá mocné magie a vytrhává Prastaré ze samotného přediva naší reality a navždy je zapuzuje. R’avallac vyslovil v chrámu proti Morgontovi slova moci, postavil se mu a zapudil ho, ale stálo ho to život. Zachránil svět, ale sám zahynul. Ve chvíli jeho smrti Adraleena Blankytná s ním byla v mysli ve spojení a v okamžiku R’avallacovy smrti mu porodila syna.
Na památku R’avallaca byla před Zapomenutým chrámem vybudována Lví fontána s básní vytesanou do skály:
„Na počest vědomé odvahy a sebeobětování. Nechť tato voda proudí navěky jako jeho odkaz v našich duších. Motiv památky jest zvolen dle věšteckého sonetu R’avallacem stvořeného“
* * * * *
Symbol v boji srdnatosti
srdce svoje prahnoucí
strhne dolů do propasti
s cáry hřívy vlající.
Nutkán tou povinností lvoví
chránit věků stesk i jas,
pro smečku jež si v trávě hoví,

pustí se zlu zlámat vaz.

Než lví silou hyenu skolí
ona vyje a výjev vyjeví štěky:
hned přidusá stádo bůvolí
s rohatou mstou za zardoušené krky.

Proč praví se vznosně o lvím duchu,
udatnosti a cti lva, lvoví hrdosti a moci.
Proč chybí chyby lva a slzy lví,
co poddaní nevidí a lvice temné noci.
* * * * *

Nedaleko od Zapomenutého chrámu nás Olwen upozornila také na studnu Morgonth, kde každý kámen je označen zvláštním, runově vyhlížejícím nápisem Morgonth až z toho zrak přechází. Při pohledy do studny vidíš dvě rudé oči. Nelze ale určit, jak jsou hluboko, jestli nějaké zvíře uvízlo až na dně, nebo jestli oči levitují uprostřed studny, či jsou přímo na dosah. Jakoby vystupovaly přímo z temnoty, v níž vzdálenost nehraje roli. Jsou nehybné a ani jednou nemrkly. Dnes se v noci kolem studny objevují nebezpeční bandité.

Od Zapomenutého chrámu jsme pokračovali dál směrem k území divokých elfů a narazili na další rozvaliny na poměrně velkém území. Zbytky majestátních budov, torza brány, uzamčené opuštěné věže a hradeb a pravděpodobné velkého chrámu naznačují, že se jedná o významné místo. Také jsme tu narazili na studnu, v níž se usadili ghůlové. Nikde v historických spisech jsem se však nedočetla, co zde mohlo před mnoha lety být. Také jsme opodál viděli do vysoké skály vytesané schodiště.

Rokliny
Mezi Karathou a Ivory se nacházejí další rozvaliny, o kterých se mi nepodařilo zjistit nic bližšího. Paní Olwen mě vzala na jejich prohlídku a ještě dnes se mi při vzpomínce na tuhle cestu rozbuší srdce.
Blízko vstupu leží na stole otevřená velká kniha, popisující příběh boje paladinů a nemrtvých:
… První z nich staré dveře otevřel, všichni poté do kobky vstoupili. Odporný pach masa, krve, zatuchliny je ovál, ale oni dále kráčeli. Do velkého sálu vstoupili.
ON trpělivě čekal, až všichni dovnitř vstoupí, v té chvíli dveře zavřel a pravil.
„Vítejte mi drazí přátelé v sídle mém, k hostině mé přidejte se, bohužel nemám co nabídnout vám, proto tedy vy dnešním chodem stanete se …. Mí budoucí služebníci,. Nechť hody začnou!“
Poté se jen smál, zatímco paladinové hledali cestu úniku.
Když smích utichl, peklo začalo …
Kdo sepsal tohle svědectví? A kdo je ON? Z paladinů jsou nejspíš hordy nemrtvých, kteří na nás po celou dobu, kdy jsme procházeli sklepením, útočili. Cesta byla jak labyrint – museli jsme řešit hádanku – hledat slovo, které nám mohlo umožnit cestu ven. Na dlaždicích v podlaze byla písmena a my musely najít vždy to, které na konci dalo slovo KRKAVEC. Pokud bychom stoupli na nesprávnou dlaždici, nejspíš bychom se přidali k hordě nemrtvých.
Co se tu stalo a kdy, netuším a nic bližšího se mi nepovedlo zjistit.

Rozvaliny a starý maják na severní cestě
Občas sem chodím na pobřeží nakopat jíl, ale historii těchto rozvalin neznám. V doprovodu paní Olwen jsme prošly i starý maják. V bludišti sklepních chodeb jsme se střetly s mnoha nemrtvými. Byli to většinou utonulí námořníci, jejichž duše nenašly dosud klid. Také jsme v jednom místě objevily na stěně nápisy jakýmsi neznámým, možná runovým písmem.
Samotný maják nepůsobí zchátralým dojmem a množství utonulých námořníků vyvolává mnoho otázek. K čemu maják vlastně sloužil? Pobřeží působí spíš dojmem pláže, rozhodně není vidět žádná skaliska, na kterých by mohly lodě ztroskotat. Mohou být o pár desítek sáhů dál. Na břehu jsou torza ztroskotaných lodí – k jakým účelům tedy sloužil maják? Možná měl lodi lákat falešnými signály. Banditi, kteří se v noci kolem majáku objevují, zachovalost samotného majáku i rozvaliny kolem napovídají, že se tady pár tragédií nejspíš stalo. Jenže to se už dnes zřejmě nedozvíme.

Dornovo útočiště
V letech 800 až 810 král Feudal I. nechává vybudovat pevnost Ostroh, monumentální hrad, aby chránil východní obchodní stezku, vedoucí až do Prahvozdu. Při výstavbě byli bezohledně vytlačeny orčí kmeny. Ty sjednotil šaman Grok a ponouká ostatní k nenávisti vůči rozpínavým lidem. Tím začala velká lenní válka, Ostroh byl dobyt orčí armádou a zůstaly z něj jen obvodové zdi.

.Po Feudalovi se vlády v Karathském království ujímá vlády jeho synovec Boric I. Hrdý snaží uklidnit znesvářenou šlechtu kvůli svým vojenským reformám. Po nenadálých orčích útocích přichází bitva na Karathských polích, kde bojují lidé s orky a skřety, kteří chtějí zabrat jejich území. V této bitvě díky lidské diplomacii válčí bok po boku s karathskými elfové a trpaslici. Pomocí dobré spolupráce a navedení nepřítele na chybné podcenění spojenecké armády se podaří zvítězit, avšak tím Velká lenní válka zdaleka nekončí…
Přes všechny snahy o zachování klidu a míru, vypukne v Karathě vzpoura proti Boricovi i proti vládnoucí šlechtě. Mezi vůdci povstalců jsou nejen měšťané, ale i kněží a vzdělanci, z nichž někteří spolupracují s podsvětím. Boricovi nezbývá, než vůdce povstání v tichosti pozatýkat a ostatním slíbit beztrestnost, pokud se podvolí.
Povstalci jsou uvězněni v ostrovní pevnosti Lornova pěst. Po několika letech, díky pomoci zvenčí jsou ale uvěznění povstalci osvobozeni a při útěku z Lornovy pěsti jeden ze zločinců, kteří se k prchajícím přidali, zapálil matraci a celá Lonova pěst lehla popelem. Celou tuto událost zachytil ve dvoudílném svazku pan Brend Větromor a lze se s ní seznámit v Karathské knihovně.
Nejen Lornova pěst zmizela v propadlišti času. Ani Dornovo útočiště se nezachovalo ve své zřejmé původní slávě. Především maják stojící poblíž vypadá zchátrale a toto nehostinné místo obklopují nikdy nemizící chuchvalce mlhy.
Další otázky vyvolává také torzo nalezeného deníku alchymisty, který zde pravděpodobně nějakou dobu žil. Jedná se o stručný záznam několika dnů, ve kterých autor zmiňuje svoje šílené experimenty s jakýmisi mutanty z obrovských krys, které krmí mrtvolami dobrodruhů, kteří do majáku vlezli za vidinou bohatství. Poslední zápisy ukazují že šílený mág se stal obětí vlastních pokusů, když se neopatrně potřísnil mutagenní látkou a začal pociťovat její účinky. Kdy vznikly tyto zápisy a kdo byl onen mág?

Maják u Rybářské vesnice
V doprovodu paní Olwen jsem navštívila i maják západně? od Rybářské vesnice. Přestože se nejedná o ruinu, myslím, že do tohoto seznamu patří. Dnes jsou jedinými obyvateli majáku banditi a možná i piráti, kteří se do sklepení mohou dostat přímo z moře.
Ještě před 50 lety ale maják obývala Aria Oria, žena s podivuhodnými organizačními schopnostmi, která pořádala pro obyvatele Karathy turnaje, módní přehlídky, soutěže bardů a veškeré společenské dění ve městě a byla i hlavou spolku Morusův stánek.
Ještě dnes je na pamětním kameni před majákem možno číst jména vítězů v mnoha kláních a soutěžích, pořádaných touto výjimečnou dámou.
Živočichověda
Popište, jaká kožešina či jiné plody živočišné říše by vám mohly pomoct stát se lepší hudebnicí

Produkty, pocházející z živočišné říše jsou v hudbě a především výrobě hudebních nástrojů zastoupeny velmi často a najdeme je jak u nástrojů dechových, strunných i bicích.
Dechové nástroje
Nejčastější byly první píšťaly, které se zhotovovaly z dutých kostí, především ptačích, ale i například jeleních.
Jako hudební nástroj se používají, zvláště mezi některými národy také mušle, ty lze použít také jako vábničky
Především v minulosti se používaly i zvířecí rohy
U strunných nástrojů najdeme z živočišné říše nejen žíně používané na výrobu smyčců – nejžádanější jsou silné žíně horských koní – ale i struny. Struny se také vyrábí ze žíní, ale také ze střev a šlach a to jednoduché i vinuté, kdy jádro např. ze střívka je obtočené pro větší pevnost tenkým drátkem.
Bicí nástroje – bez většího či menšího bubínku by žádná kapela nebyla kompletní a i armádě udává při pochodu rytmus buben. Ať už se jedná o velký vojenský buben či tamburínu, nejdůležitější je blána. Jedná se o nečiněnou kůži především kozí, ovčí, ale i telecí, jelení nebo kravské na velké bubny.
I mezi bicí nástroje ale můžeme zařadit kastaněty, které se dříve vyráběly především z mušli.
Posledním nástrojem, které mě v souvislosti se živočišnou říší napadá jsou dudy, které lze zařadit mezi dechové nástroje.

Šelmy v Karathském kráovství

Jezevci
Jejich doupě najdeme v Ivorském lesíku, ale setkat se s nimi můžeme i u jezírka jižně od Hilských ruin. Má zavalitou postavu, váží 10 až 20 kg, dlouhý je až 85 cm a s ocasem má metr.. Má téměř bílou hlavu, jen přes oči má široké černé pruhy. Srst je žlutošedá s černými a bílými konci, hrubá a štětinatá. Došlapuje na celá chodidla a tlapy má opatřeny pěti velkými drápy. Uši má malé. Je všežravec, rodí se 1 až 5 mláďat a dožívá se 15 let.

Divocí psi
Doupě mají u Starého dolu před Ivory ale potkat je můžeme také u cesty z Isilu Od vlků se liší barvou, jejich srst je spíše hnědá.

Vlci
Doupě vlků najdeme v Dorenském lese před odbočkou do Shardonského hájku, v místě zvaném Vlčí lesík.
Vlci dosahují hmotnosti 16 až 80 kg. Žijí ve smečkách tvořených obvykle vedoucím rodičovským párem a několika jejich potomky. Vlčí srst se skládá ze dvou vrstev: vrchní vrstva je tvořena hustými chlupy, které odpuzují vlhkost, podsada je měkká a slouží jako tepelná izolace. Izolační schopnost vlčí srsti je tak dobrá, že na vlkovi netaje sníh. Vlci mají huňatý ocas, který v zimě používají jako přikrývku. Vlk má spíše průměrný zrak, ale výborný sluch a čich. Jejich srst může být úplně černá, vybarvená ve všech odstínech šedé, skořicová, krémová, hnědá. Vlci jsou také schopni lovit ve smečkách.

Vrrkové
Žijí v Krvavém lese ve Vlčím lesíku, poblíž jeskyně s doupětem vlkodlaků. Jsou větší a mnohem nebezpečnější, než vlci, jejich zbarvení je tmavě šedé až černé. Jsou to magické bestie, schopné nahnat svým obětem strach a poté je bez milosti roztrhat.

Medvědi
V Karathském království se můžeme setkat s několika druhy medvědů, od černých přes hnědé skalní, medvědy Grizzly a prastaré, až po medvěda uctívaného koboldy.
Medvědi mají zpravidla robustní postavu, velkou lebku, krátký ocas a silné nohy s dlouhými nezatažitelnými drápy, kterými mohou jediným úderem zabít i velké zvíře. Samci jsou výrazně větší než samice. Podle dlouhého čenichu, malých očí a uší se dá usuzovat, že mají výborný čich, špatný zrak a sluch. velmi dobře šplhají. Chodí pomalu, při chůzi se dotýkají země všemi pěti prsty i patou, ale dokáží výrazně zrychlit, příp. útočí bleskově.
Doupě černých medvědů najdeme za Petronikou na druhém břehu řeky, v Dorenském hvozdu ve Starém lomu a žijí zde i hnědí skalní medvědi.
Mohutné hnědé medvědy Grizzly můžeme spatřit u Kořínkova, poblíž vodopádu.
V Prahvozdu žijí obrovští Prastaří medvědi
V Dorenském hvozdu ve Skalním městě koboldů, ukrytý ve spletitých chodbách, žije jimi uctívaný medvěd. Je hnědý, ale větší než medvěd skalní.

Rosomák
Je větší příbuzný jezevce, ale vzhledem připomíná medvěda na krátkých nohách. Barva srsti je tmavě hnědá s výrazným pásem světle hnědé sahající od ramen k zádi podél obou stran těla. Přestože se jedná o šelmu střední velikosti, je schopen skolit i mnohem větší kořist a je velice útočný. Loví jen v noci a je možné se s ním setkat za Ostrohem na okraji Prahvozdu.

Sovomedvědi
V Dorenském hvozdu poblíž Ostrohu v místě zvaném Soví lesík žije zvláštní druh medvědů, tzv. sovomedvědi. Jedná se o tvory s tělem medvěda a hlavou připomínající sovu. Chodí vzpřímeně a dosahují větší výšky než člověk.

Panteři
Panter je statná kočkovitá šelma s velkou hlavou, středně dlouhými končetinami a dlouhým ocasem. Jejich váha se pohybuje od 50 kg do 90 kg, délka těla včetně ocasu od 140 cm do 240 cm. Na vyhlédnutou oběť útočí ze zálohy, před finálním výpadem se snaží dostat na co nejkratší vzdálenost. K přiblížení využívá křoviny, podrost a skály, občas si na kořist počíhá i na stromě. Jako všechny kočky je masožravec.
Nalézt je můžeme na východ od Doubkova a také na polovině cesty mezi starým majákem a Tartenem, stranou hlavní cesty v dolíku je doupě panterů.

Horská puma
Středně velká kočkovitá šelma, která žije poblíž Nových Varů. Je to štíhlá, svalnatá kočka, hlava je v poměru k tělu malá a obličejová část je krátká. Má krátké kulaté uši, otáčející se nezávisle na sobě a schopné zachytit i sebenepatrnější ruch. Má velké, blízko u sebe posazené oči a zrak je jejím nejvyvinutějším smyslem. Je velmi silná a mrštná; k tomu jí napomáhají silné končetiny a velmi dlouhý, tlustý ocas, mohutné svaly na hřbetě jí také umožňují snadný pohyb po skalách a příkrých stržích. Má béžovou až světlehnědou barvu.


Tygři
Největší kočkovitá šelma. Někteří tygři běžně dosahují délky trupu přes 2 m, délka ocasu bývá až 90 cm a váha samců mnohdy více než 200 kg; samice jsou výrazně menší, dosahují váhy maximálně kolem 130 kg. Základní barva srsti na horní straně hlavy, hřbetě, bocích, ocase a vnější straně končetin může být od zlatožluté k červenooranžové. Srst na břiše, hrudi, spodní části hlavy a vnitřní straně končetin je bílá či světle béžová. Vnější strana ucha je černá s nápadnou bílou skvrnou. Tmavé svislé pruhy se táhnou od hlavy přes celé tělo až ke špičce ocasu. Na končetinách jsou pruhy vodorovné.
Setkat se s ním můžeme na Okraji Prahvozdu za Ostrohem, také na cestě kolem Isilského jezera
U Nových Varů žijí také větší tygři Alanjisští

Krenshawové
Na sever od Roderikových Varů žijí magičtí tvorové podobní velkým psům s holou hlavou. Je větší než vlk a na hřbetě má vztyčené chlupy, které vytvářejí jakýsi hřeben. Přestože loví ve smečce, tak se hroziví Krensharové chovají jako ostatní velké kočky. Nicméně jejich kostlivý obličej může být pro nepřipraveného velmi děsivým zážitkem. Jedná se o velmi nebezpečné tvory.

Zároveň tímto děkuji všem, kdo mě při mém hledání doprovázeli a pomáhali mi se splněním úkolů