DG v PM wrote:Je třeba si uvědomit, že náhled na některé magické praktiky je věcí IC jednotlivých postav (PC i NPC), resp. frakcí. Je známo, že mezi Církví světla a Azurovou věží existují značné "neshody" v tom, co je přípustné a co ne. Církev by nejradši zakázala všechno co jen trochu smrdí magií (nejen nekromancií), ale nemá příslušnou pravomoc. Typickým příkladem je očarování pomocí duší, proti němuž Církev poměrně brojí. Nicméně to je v kompetenci arcimága.
Čili to jestli je něco povolené nebo ne, může být závislé od postavení dotyčného; co je povoleno mistru Azurové věže, není povoleno potulnému cikánovi; nachytá-li jej inkvizice v ruce se svitkem, který jen trochu zavání nekromancií, ubohý kočovník tratí hrdlo ani nevzdechne, zatímco s mistrem Věže nic takového udělat nejde.
Obecně se za nekromancii považují praktiky manipulující s mrtvými (oživování nemrtvých, tvorba golemů), znesvěcování hrobů, povolávání některých outsiderů atd. Ale pokud jsi někdo bez společenského statusu pak jsi samozřejmě v nebezpečí, že na tebe dopadne ruka příliš horlivého inkvizitora.
Moje otázka byla směřovaná jen krátce k prodeji magických svitků a pak více k nekromancii a jak to s ní přesně je (přecijen chrámy nabízí třeba obnovy, což jsou nekromantská kouzla atd.). Jasně tady vyplývá, že Církev a tedy hlavně Inkvizice jde po všem, co je jen trošku magické. A pak že určité věci jsou povoleny spíše jen, pokud máte určitý status, jinak si na vás Inkvizice nejspíše snadno došlápne.
Jon a motivace: samozřejmě, že se postava chce zapsat, ovlivnit dění, podělit se o znalosti a něco někoho naučit, apod. Jenže třeba můj charakter musí řešit následky každého svého činu, není to postava paladina, kterou každý vítá, ale mají ho lidi víceméně za něco "abnormálního" a možná i odporného. A kór když má Ali rodinu, tak si nemůže dovolit jít po hlavě do rizika.