pavad wrote:...psychu-ovlivnujicimi traumaty...
Tak jo. Já sem tu recenzi naťukám. Když nic jinýho, tak aspoň pavad v ní může hledat psychotraumata (
Pozn.: já je našel 
). A jednak je to po dlouhý době "Čech" (aspoň doufám
), který napsal něco neobvyklejšího co vyčnívá nad běžný "trend".
Pavel Fritz - Letka 307
Kniha smotná je psaná formou deníku mladého "tuláka po hvězdách", co šel udělat dobrou věc - tj. přihlásit se do armády a bránit vlast (tedy "hodnou" Federaci) proti nepříteli (mírně geneticky upravený národ fanatiků). Deníkovou formou tenhle "kluk" komentuje vše od náboru, výcviku, prvních bojových misí, zranění až k "nezrovnačekanému
" finále. Začal jsem to číst jako oddechovou militari scifi, ale zase TAK jednoduchá ta knížka není. Jednak se místy "nastiňuje" na základě příkladů - že ta Federace není zase tak růžová a Tormané zase takoví zlouni, že je to vpodstatě jen střet dvou odlišných "filozofických" názorů a nejspíš rozhodnutí okruhu pád idiotů s příliš velkou mocí (na straně Tormanů) co ji chtějí použít, kterým zrcadlí idioti s příliš velkou mocí (na straně Federace), kteří si zase hrabou spíš pro sebe.
Co oceňuji - hlavní hrdina je obyčejný kluk se štěstím a mírně nadprůměrným talentem. Žádný macho, Vyvolený (
tady se schoduji s Braenn, že z těhle knížek, sorry Tolkiene , jsem už vyrostl). Líbilo se mi též jak autor "elegantně" zatočil se sedmirozměrným vesmírem, kde se stíhači pohybují. Byť by mě (osobně) zajímaly "výrobní" prostory schopné vyrobit "sedmirozměrné" materiály.
Dále oceňuji, vývoj psychiky hrdiny a to jak se "hrdina (teda spíš hlavní postava, on klasický hrdina není, je to prostě prostý
řadový pilot) staví proti rozpadu integrity vlastního "já", které mu rozleptávají implantované mozkové sondy nutné pro symbiozu s lodí. Skoro bych se odvážil hádat, že podobným "procesem" prošel i autor nebo minimálně je jím fascinován či vedle něj někdo takto skončil. Z téhle dějové linie cítím, že to autor psal "ze srdce". Zvláště "netopýři v jeskyni" jsou nepříjemně autentičtí
.
Co mě zaujalo (
a ty milý pavade, šup Freuda za ruku a hledej psychotraumata 
) - totální asexuálnost celé knížky. Ač se tam ženský/chlapi mísí na malém prostoru ve stresu, jediná relaxace je chlast a karty
. Buď mi unikl důvod, proč nikdy nikdo s nikým nic nijak neměl nebo to autor beze slov přešel
. Ne že bych tam potřeboval podrobně popsané Rofovy majákové (a lesní
) scény, ale tohle je jak u paladinů na střední škole
.
S tím se pojí i vztah stíhače a jeho letounu (tedy UI, které letoun řídí, jsouce jinak v symbiotickém stavu s pilotem, kdy mají doslova prorostlé mozky). Občas autor naznačí, že jako nějaký vztahy mezi UI a pilotem mají být, ale...pak se toho tématu bojí jak čert kříže. Cítil jsem v tom potenciál pro další dějovou linku, které byla ponechána "nepopsanou".
Co může někomu vadit je kolísavost stylu/kvality příběhu. Na jednu stranu to hrozně sedí do "deníkového" stylu, který je defacto přerušován, kdy se mezi "nucenými" přestávkami vyvýjí/mění pilot, na druhou stranu někdo kdo je zvyklý sednout na "motorku", dupnout na plyn a jet od začátku do síle na plný kotel, to asi úplně nepřekousne. Mě to ale nerušilo
.
Jediné co bych označil jako "klasické" negativum, je do očí bijící STRAŠNÁ obálka (
ale možná to byl úmysl...vždyť i negativní reklama je reklama). Ačkoli ČB sestřičky v knížce moc neruší (
i když mi moc k popisovanému ději nesedí 
, byť "odpovídají" konkrétním situacím z knihy). Netuším zda chudák malíř nemá na chleba, tak ho ze solidarity nechali namalovat obálku nebo je to kamarád autora (
což ani jedno nemusí být špatné). Zkrátka čistě (
ne)objektivně je obálka hrůůůůza.
, tak to za něj dokopával Sanderson sám a očividně se mu to vymklo z rukou 
