Thálie, sepsáno Viktoriusem Melenolem 3.8. roku 2009
Den první.
Parný letní den prořízla zpráva, že v okolí hvozdu svatého Konstantina má se uspořádat událost nevšední. Hrdinové, bardni, kejklíři ba i tajemní dobrodruhové zde předvedou své mistrovské umění a poměří síly v disciplínách, při kterých se tají dech. Taková výzva se neodmítá! Pobral jsem tedy vše potřebné od nástrojů přes ždibec sušeného masa, přitáhl řemínky plátů obrněnému oři a vyrazil na cestu. Počasí přálo, nejedna motlitba a pokleknutí bude dopřáno našemu moudrému bohu, Thalovi. Cesta byla poklidná. Lehký vánek provázel naše spanilé kroky, slunce sahalo svými paprsky na lístečky stromů lemující cestu a zbloudilé větévky hladily po tváři mého věrného oře. Netrvalo dlouho a zahlédl jsem známou tvář z lidu lesního, Durduin. Poslední naše setkání bylo ve velké bitvě o důlní městečko Tarten. Postávala tam u cesty ve skrytu stromů a pozorovala, kdo že to jde v jejích stopách. Pronesli jsme zdvořilý rozhovor na uvítanou. Naše dobře volená řeč nám odkryla stejný cíl dobrodružství, "Turnaj hrdinů". Durduin zmožená pěší cestou, vyšvihla se do mého sedla a tím se naše putování ztmelilo. Cestou nám oboum hlavu provrtával červ myšlenkář. Jaké to bude, splní to naše velké očekávání?
O několik hodin později, dorazili jsme bez větších problémů podle tajného plánku na určené místo. Zmoženi cestou, sesedli jsme a ustájili věrného oře do skrytu stínu stromů k čerstvé trávě. Porozhlédli jsme se okolo a viděli, že mnozí z dobrodruhů již dorazili a mají vztyčéné své polní stany plné výzbroje a potravin. Kývli jsme na sebe a pomalým krokem se vydali k hloučku postávajících mužů a žen. Bylo zde mnoho dobrodruhů světem ošlehaných, ale i pro mě dosud neznámých. Představil jsem sebe a Durduin. Tváře se viditelně protahovaly a zužovaly do různých podob představujích usměv či úsměv zmožený oslavami boha Thala několik dnů zpět. Zjistili jsme, že toto klání má na svědomí nějaký vašnosta Rejty, ale že zrovinka něco zařizuje. Využili jsme té chvíle a započali se stavbou stanu. Když bylo vše připraveno, zbroj naleštěná a oř vyhřebelcovaný, vydali jsme se zpět ke skupině. Právě včas, velký Rejty přichází! Byl nám nastíněn průběh následujících dnů a jako první ukol nám byl udělen průzkum tajemného hradu několik mil odtud. Někteří se zřejmě zalekli tohoto ůkolu a raději zůstali v táboře vyčkávajíc rozumnější činnosti. Cesta byla až na pár zranění poklidná o to horší bylo to, co nás čekalo na vrcholu hory! Přišli jsme zřejmě pozdě, démoni či jiné podobné stvoření rozmetali hrad tak obrovskou silou, že jsme akorát stáli s otevřenými ústy a hleděli na pouhé základové kameny. Protože již nebylo s kým bojovat, bylo zaveleno k návratu do tábora. Ještě ten večer bylo provedeno pozorování strašidelného mlýnu z bezpečné vzdálenosti. Ty nestvůry to ale vycitily. Začaly se před námi schovávat a zatloukat všechny otvory k nim vedoucí. Vědely proč se bát. Jejich strach na nás seslal přízraky, kteří se v průběhu výstupu na hrad vkradli do tábora a snažili se otrávit vyčkávající dobrodruhy. Zdatnost mužů a žen však dala přízrakům co proto. Doslova je vynesli za límec a tímto nebránilo již nic tomu pokračovat v klání.
Den druhý.
Po vydatném spánku jsem započal den každodenním rituálem: propláchnutí uší, odchrchnutí a vylovení suchých z nosu přes snídani "toho co zbylo". Člověk aby si dával pozor kam šlape, tráva plná křehkých tupláků a povalujících se opilců kam oko dohlédne. Bujárné veselí večera zanechává stopy na každém. Zvučný hlas pořádajícího nás sestavil do latě. Turnaj začíná!
Netrvalo dlouho a každý znal svého soupeře v duelu jenž nezná slitování. Durduin i já jsme si vedli dobře, ale netrvalo dlouho a naše usměvy vystřídalo zklamání a bolavé tělo. Vypadli jsme z hlavní turnajové části.
Než se nám podařilo odpozorovat epické techniky bojujících hrdinů je tu další prozkoušení dovedností. Za celý den jsme si s Durdin prošli mnoho disciplín. Od Hodu nožem, oštěpem, kamenem, lasem přes souboj na kládě, zápas v kruhu až po zápas s rovnováhou. Vše bylo pečlivě měřeno pohledem zkušených a zaznamenáno na pergamen.
Když jsem se cítil jako podebranej hákem za všechny žebra, zavelel pořadatel k odchodu na předposlední zkoušku dne. Pobral jsem veškerou sílu a zvedl meč. Peklo přivítej mě ve svém chrámu neřesti a utrpení! To, co přišlo, bylo vyvrcholením strašlivých chutí krvelačného pořadatele. Obrovska bitva, ve které se střetli na polovinu rozdělení hrdinové. Krev, bolest utrpení,praskání kostí a nářek zakrvácených těl. Ten kdo nebojoval, zemřel, pravidla byla neúprosná.
Zraněn a potlučen vydal jsem se s Durduin a ostaními přeživšími do tábora. Po ošetření a menším oddechu nám byl sdělen závěrečný program večera. Mocný Mocipán Rejty nás odvede do svého "chrámu zapomínání" přezdívaného jako známá taverna "U krkovičky" k poslední zkoušce: Vypít, co se dá, a zajíst to masem z bájných netvorů. Toto byl opravdový konec, poslední, co si pamatuji, je polovina hrdinu s otlačeným čelem - nejspíše mentální útok mrtvých. Poté šílený tanec připomínající rituál vyvolávání.
Den třetí:
Další den ráno, probudil jsem se ve stanu. Cítil jsem se ... možná jako nemrtvý! Ještě několik hodin jsem pochyboval o svém stavu. Kdo a proč nám to udělal?! Ranní rituál se lehce protáhl. Letmým pohledem jsem zkontroloval dění kolem sebe. Nebyl jsem sám. Někteří dokonce jako by ztratili hlavu, naráželi do věcí, klátili se ze strany na stranu a zakopávali na nástrahy předešlého dne. Zaskočen situací, sdělil jsem své pocity Durduin a usoudili jsme, že bude lepší se do západu slunce vzdálit o několik mil dále ke svým domovům. Naložili jsme oře a upalovali pryč. Jen mocný Thal ví, jak to v lesích svatého Konstantina dopadlo. Přes to všechno to bylo pro nás oba velice poučné a odjeli jsme s dobrým pocitem v našich srdcích.
omlovám se za chyby, kdyžtak mě včas opravte:) (opraven - rytuál, duel jež 
jaara)
Ja sem ten lístek potratil a ani nevím kolik sem tam měl bodů. Je klidně možný, že bych to vyhrál, nebo alespoň "skoro",ale nejsem závistivý že 
