Řekněme, že cokoliv z devadesátých let je dnes staré - koneckonců, dělá to deset roků a víc.
Osobně mám rád hry, co dokáží vyčarovat pořádnou atmosféru, právě na takové se vzpomíná nejlépe. S Baldur's Gate, Fallouty atd. se naprosto ztotožňuji, ještě k nim bych zmínil oboje
Icewind Dale, to kvůli krásně malovanému prostředí.
Po dechu lapám při vzpomínce na takové
Stíny nad Rivou, ze série Říše Arcanie. Dokonalejší vyprávění příběhu jsem nezažil, k tomu připočtěte úchvatnou hudbu. A navíc to převratně mluvilo česky, což mě v tom věku dostalo, že jsem dokonce rozuměl tomu, co hraji.

Jako v
Bránach Skeldalu. A až teď jsem se dostal ke starému Feistovskému
Betrayal at Krondor - konečně chápu, oč tam jde, a i v současnosti se mi líbí.
Kromě klasických RPG se do mne zaryly zvlášť adventury, zmiňované
Quest for Glory, dál zapeklitá
Legend of Kyrandia, ale i připitomělej Kapitán Mlíčňák. Zatímco na
Gobliiins jsem nikdy neměl hlavu. Z novějších, ne-sierrovitých, rozhodně sérii
Atlantis -naprosto parádní, melancholická "first person adventura", český
Posel smrti a magická
The Longest Journey.
Dál mám vzpomínky i na pár strategií jako
Warcraft II, taky
Dune 2, první
SimCity...ale jen málokteré mě uhranuly něčím jiným než perfektní zábavností. Skvělou atmosféru měl snad jenom docela neznámý
Dark Reign a samozřejmě
Heroes of Might and Magic.
PS. A pochopitelně
DUCK TALES, Kačeří příběhy! Jenom tak nezapomenu na Rampu v jeho dvoujplošníku, jak komentuje, když vlítne do mraku...