Ambeřino škubání žil a následná první pomoc

[pavad]

Tohle mi právě výrazně prodloužilo život

Napadá mě několikero možných způsobů/důvodů a věru nevím zda se pídit po zjištění který z nich to byl.

[Amber]

Tohle mi právě výrazně prodloužilo život

Napadá mě několikero možných způsobů/důvodů a věru nevím zda se pídit po zjištění který z nich to byl.

No smíchem přece sice se nad tím dá i plakat... ale tihle "jazykoví experti" mi někdy můžou vydělat pár korun, pokud bych jako brigádu dělala korektury prací

[Aulus]

Tohle mi právě výrazně prodloužilo život

Napadá mě několikero možných způsobů/důvodů a věru nevím zda se pídit po zjištění který z nich to byl.

Kdo by se s tim stval, ze woe !

[klobouk]

Nečtu tenhle topic a devět stran zpět číst nebudu, takže možná to tu už bylo, ale i tak velmi častá chyba: holt : hold. Vzdávám hold každému, kdo napíše holt správně.

A pak takovej špek. Nevím, jestli se na to dá uplatnit nějaké pravidlo českého pravopisu, protože je to asi celkem nový jev související s online komunikací a vyjádřením mluveného projevu psaným, řekl bych.

Když píšu a chci se vyjádřit ve smyslu pokračování textu, tak co mám použít? Dřív jsem používal tečky... Jenže tečky označují neukončenou větu a ne pomlku. Pomlka je jasná (-). A zároveň je to samé rozdělovník slov, čili podobný význam jako rozdělovník vět, ne? Po multitečkách přeci nemusí pokračovat text. Dokonce bych spíš řekl, že by neměl, ne? A taky podle mě musí po třech tečkách následovat velké písmeno, protože ukončují větu. Říkám to dobře?

"Měl jsem v krku mrkev... Přežil jsem."

Dnes hodně lidí používá tečky jako pomlky v rámci věty (pokud se tomu projevu dá říkat věty). Což by se asi nemělo.

"Měl jsem v krku celer... a zajedl jsem ho štrůdlem ... bylo to bezva."

Takže na rozdělování textu se poslední dobou učím používat pomlku. Ale u nikoho jiného jsem to neviděl, takže si připadám jako exot. Což mi nevadí. Ale jestli jsem, chci slyšet proč.

"Byl jednou jeden Karel. Prodával bramboráky. -"
"Přišla za ním inspekce a řekla: Karle, pojď. -"
"A on šel."

[Absinthorix]

Vypadá to divně a "..." jsou už celkem navyklé

A "holt" se dá používat i jako "halt" (více nářečně po našom z posudetí (nebo "P" i když to není zavedený název?) )

[Nalkanar]

Já jsem dříve právě používal "..." jako zakončení, ale na různých hrách/fórech/chatech mi bylo řečeno, že se to chápe tak, že něco ještě napíšu. Takže "..." beru jako pauzy, ve hře tedy to značí to, že postava nemluví plynule, třeba se zamyslí na chvilku, apod.

[klobouk]

No hele zavedené, nezavedené... Ale v jakém smyslu? Pokračování, nebo ne? Podle mě orig. význam je nepokračování. A každý to používá dneska jinak. Já hledám něco jednoznačného.

Edit: představujte se, že jsem ten příspěvek stihl napsat před Nalkem.

[Absinthorix]

No hele zavedené, nezavedené... Ale v jakém smyslu? Pokračování, nebo ne? Podle mě orig. význam je nepokračování. A každý to používá dneska jinak. Já hledám něco jednoznačného.

Edit: představujte se, že jsem ten příspěvek stihl napsat před Nalkem.

*Představí si*

Ale šukat původně taky znamenalo něco jiného, vývoj nezastavíš
Mám čejku rád, jak hustou travou šuká… (wiki?)

[Amber]

@ klobouk: Ono v internetové komunikaci, zvlášť po chatu, se těžko můžeš dožadovat úplných souvětí. Tři tečky fungují jak u případu, kdy chce mluvčí ještě navázat, tak u případu, kdy končí věta do ztracena (tzv. zámlka). Ale pro úplnost podle Ústavu pro JČ:

Tři tečky
Tři tečky (typograficky též „výpustka“ či „trojtečka“ – jedná se totiž o jeden znak „…“, nikoli tři samostatné tečky „...“) obecně označují vynechání určité části textu (neúplnost), pomlku nebo mohou znázorňovat přerývanou řeč.

Tento interpunkční znak bývá často spojen s dalšími interpunkčními znaménky, která se za trojtečku připojují těsně bez mezery (např. „Jestli si to nepřečteš, tak…,“ výhružně pravil Pepa.) – nikdy se však nepojí s další tečkou.

Problematické je v souvislosti s třemi tečkami psaní mezer. Doporučujeme zacházet se třemi tečkami jako s jakýmkoli jiným interpunkčním znaménkem: Tři tečky před slovem oddělovat mezerou, protože i po ostatních interpunkčních znaménkách následuje mezera, tři tečky následující za slovem připojovat bez mezery (např. … slovesa nedokonavá, která vyjadřují…). Výjimkou je použití tří teček při psaní výčtů, tam doporučujeme tři tečky oddělovat mezerou pouze po první čárce, před druhou čárkou mezeru neděláme (např. Koupil rohlíky, chleba, máslo, paštiku, …, prostě všechno, co potřeboval.). V případě, že třemi tečkami vyjadřujeme vypuštění několika vět ze souvislého textu, musíme výpustku oddělit mezerami z obou stran, a to z důvodu zřetelnosti (kdybychom napsali tři tečky za předešlou větu bez mezery, nebylo by jasné, zda jde jen o nedokončenou větu). V takových případech bývá vhodné výpustku ještě dát do závorek (Žil byl jeden mládenec a jmenoval se František. Jednou se rozhodl, že opustí rodný kraj a vydá se do světa. […] A tak se Franta vrátil šťastně domů a oženil se s princeznou.).

V případě, že chceme tečkami znázornit jednotlivé znaky neúplného výrazu, je možné použít více teček (např. významný český lingvista H.........).

Příklady:

přerývaná řeč: „Víte… Já bych… Mohl bych… si tady u vás sednout… na chvíli...“

pomlka (zámlka): Jestli nepřestaneš zlobit, tak…

neúplnost výčtu: Pořád jsme opakovali: jedna, dva, tři, …, deset, … až do dvaceti.

znázornění jednotlivých znaků neúplného výrazu: Známý sovětský kosmonaut G...... (Gagarin).

PS: Osobně tedy chápu tři tečky jako navazující i vyznívající do ztracena a pokud chci ve hře za postavu rozdělit delší promluvu a přitom zdůraznit, že ještě neskončila, používám na konci pomlčku

[klobouk]

Dík, to je odpověď! A ne jako gal s šukající čejkou, která mě vůbec neuspokojila. Čejka si může šukat i dnes. To není změněný význam, jen slovo nabylo nového a záleží na kontextu. Narozdíl od teček, kde z kontextu poznáš houby, jestli budu pokračovat, nebo ne...

[KaTo]

@ KaTo: *chvíli znepokojeně kouká na obrázek a pak pokrčí rameny*

DING! *gong oznámil konec hájení*

...

Ihned přestaň sahat na naše tečky!

1335484890056.gif (1022.71 KiB) Viewed 3869 times

[Absinthorix]

Dík, to je odpověď! A ne jako gal s šukající čejkou, která mě vůbec neuspokojila. Čejka si může šukat i dnes. To není změněný význam, jen slovo nabylo nového a záleží na kontextu. Narozdíl od teček, kde z kontextu poznáš houby, jestli budu pokračovat, nebo ne...

Mmmmm ... NE, nebudeš

[pavad]

Dík, to je odpověď! A ne jako gal s šukající čejkou, která mě vůbec neuspokojila. Čejka si může šukat i dnes. To není změněný význam, jen slovo nabylo nového a záleží na kontextu. Narozdíl od teček, kde z kontextu poznáš houby, jestli budu pokračovat, nebo ne...

Živě si sám sebe představuji při jízdě tramvají, jak klidným a blazeovaným výrazem začnu líčit svému kamarádovi, jak jsem včera při procházce šukal v trávě. Živě si představuji i reakce okolí, včetně kamaráda. Ono nebýt B. Němcové, tak už nikdo ani neví, že slovo šukat je spisovné...

Leč, B. Němcová napsala co napsala a (nyní olej do ohně a trolling!) můj osobní názor je, že kdyby totéž napsala jen o par desítek kilometrů vedle, tak po tom neštěkne ani pes ani tehdy, ani dnes (když její dílo srovnám s literaturou která vycházela ve stejné době na v jiných evropských zemích). Jenže padlo sémě do úrodné půdy obrozenců a tak se dosud na skolách čte Babička, z které je informačne zajímavý leda tak kousek s příběhem Viktorky.

A kdybych si jen za výše uvedené neužil dost kamenování, tak ještě přidám: Nechápu dosud, proč je v povinné četbě pro děti Malý princ od Saint-Exupéryho. Rád se někým nechám přesvědčit, že jde o knihu pro děti - ale zatím se nikomu nepodařilo. Dosud si vzpomínám, jak jsem ji jako malý četl a byl z ní uplně vedle. Pořád nic, porád nic... A pak naráz konec knihy. Pochopení se nekonalo...

Poznámka petitem: Viva la flame!

[Amber]

Dík, to je odpověď! A ne jako gal s šukající čejkou, která mě vůbec neuspokojila. Čejka si může šukat i dnes. To není změněný význam, jen slovo nabylo nového a záleží na kontextu. Narozdíl od teček, kde z kontextu poznáš houby, jestli budu pokračovat, nebo ne...

Živě si sám sebe představuji při jízdě tramvají, jak klidným a blazeovaným výrazem začnu líčit svému kamarádovi, jak jsem včera při procházce šukal v trávě. Živě si představuji i reakce okolí, včetně kamaráda. Ono nebýt B. Němcové, tak už nikdo ani neví, že slovo šukat je spisovné...

Leč, B. Němcová napsala co napsala a (nyní olej do ohně a trolling!) můj osobní názor je, že kdyby totéž napsala jen o par desítek kilometrů vedle, tak po tom neštěkne ani pes ani tehdy, ani dnes (když její dílo srovnám s literaturou která vycházela ve stejné době na v jiných evropských zemích). Jenže padlo sémě do úrodné půdy obrozenců a tak se dosud na skolách čte Babička, z které je informačne zajímavý leda tak kousek s příběhem Viktorky.

A kdybych si jen za výše uvedené neužil dost kamenování, tak ještě přidám: Nechápu dosud, proč je v povinné četbě pro děti Malý princ od Saint-Exupéryho. Rád se někým nechám přesvědčit, že jde o knihu pro děti - ale zatím se nikomu nepodařilo. Dosud si vzpomínám, jak jsem ji jako malý četl a byl z ní uplně vedle. Pořád nic, porád nic... A pak naráz konec knihy. Pochopení se nekonalo...

Poznámka petitem: Viva la flame!

Ode mě se přesvědčení nedočkáš, celkem s tebou souhlasím

[Prasokralik]

mě se malej princ líbil už tehdy v povinné četbě

možná to bude spíš v jednotlivci než v neshopnosti to pochit pro většinovou mládež ni?