Amber wrote: 
Jména zakončená v písmu na -ia a ve výslovnosti na [ija] mají základní způsob skloňování podle vzoru „růže“, přestože v 1. p. jsou zakončena na -a.
Důvodem je analogie s počeštěnými podobami těchto jmen zakončenými na -ie: Julia – Julie; Maria – Marie, Sofia – Sofie apod. Skloňujeme je tedy takto:
1. p.
Julia
2., 5. p.
Julie
3., 4. a 6. p.
Julii
7. p.
Julií.
Při skloňování jmen neznámých, neobvyklých, která nemají analogické podoby se zakončením na -ie (Suria, Salia apod.) se objevují i tvary podle vzoru „žena“ (2. p. Surii – 4. p. Suriu – 5. p. Surio apod.). Důvodem je výše zmiňovaná snaha pisatele, aby byla ze všech pádových tvarů odvoditelná základní podoba jména (tedy že dotyčná žena se jmenuje např. Suria, nikoli Surie). Tendence ke koncovkám vzoru „žena“ se však projevuje i u jmen, která mají variantu zakončenou na -ie (Maria, Sophia, Felizia apod.). Za základní u nich považujeme skloňování podle vzoru „růže“, ale v určitých specifických typech textů nelze vyloučit ani koncovky vzoru „žena“. V úzu se objevují zejména ve 4., 5. a 7. p. Rozhodnutí, které skloňovací paradigma užít („žena“, nebo „růže“), opět závisí do velké míry na typu textu, na tom, zda jde o skutečnou osobu, nebo fiktivní postavu apod (viz c) kapitola 1).
Aby se to ale (ne)pletlo se jmény zakončenými -
ya (aneb věčná otázka, jak se skloňuje
Maya 
):
Jména zakončená v písmu na -ya
S výjimkou jmen zakončených v písmu na -
ia (viz výše) se jména, ve kterých koncovému -
a předchází ve výslovnosti měkká souhláska (
Dáša, Máša, Zoja, Maya, Sonya), skloňují pravidelně podle vzoru „
žena“.
Pravopisnou výjimkou je 2. p., kde píšeme v koncovce -
i. Vzhledem k tomu, že koncovce předchází měkká souhláska (tj. včetně hlásky
y), projevuje se v některých pádech vliv měkké deklinace – vzoru „růže“: V 3. a 6. p. se oblastně užívají i tvary s koncovkou
-i: (
Máně i Máni; Nadě i Nadi).
- 1. p. -a
2. p. -i 
3. p. -ě/e/i
4. p. -u
5. p. -o
6. p. -ě/e/i
7. p. -ou
Jistěže drakonid. Chceš mu tu krutou novinu říct ty, kopie, nebo mám já? 
