Nemám představu o čem se zde píše,klobouk wrote:Můžu vás poprosit, vedli-li byste debatu dále ve verších?
Vložka
Jistě znáte, ale sranda to je:
http://www.youtube.com/watch?v=axuLimS3FrE
Však tam je přízvuk nejvíce na té první slabice.Aulus wrote:Vidím to asi stejně já já jupi jupi já
chápu ty značky já já jupi jupi já
ale v češtině je jinak přízvuk já já jupi jupi já
vždycky na první slabice já já jupi jupi já
takže nějak nechápu já já jupi jupi já
jak může být najednou na jiné já já jupi jupi já
Ne každá první slabika přízvučná je,kucik wrote:Však tam je přízvuk nejvíce na první slabice.
Kde vraj a kde zas neni?pavad wrote:Ne každá první slabika přízvučná je,kucik wrote:Však tam je přízvuk nejvíce na první slabice.
přízvuk, čárky, čestina? Galeje!
Myslíš teď v básních nebo v běžném textu?pavad wrote:Ne každá první slabika přízvučná je,kucik wrote:Však tam je přízvuk nejvíce na první slabice.
přízvuk, čárky, čestina? Galeje!
Čeština patří k jazykům s pevným přízvukem, který se vždy nachází na první slabice přízvučného celku, kterým je obvykle slovo. Výjimky jsou pouze v těchto případech:
Jednoslabičné předložky tvoří s následujícím jménem přízvučný celek, tj. přízvuk se přesouvá na tuto předložku: např. ˈPraha → ˈdo Prahy. Toto pravidlo bylo formulováno v 19. století jako velmi striktní. V současné době se však takto striktně neuplatňuje. Bývá to v případě dlouhých slov, která mají 4 a více slabik: např. na ˈkoloˌnádě. Tím se zabraňuje vzniku velkého nepoměru mezi jednotlivými přízvučnými takty. Přesun přízvuku z předložky na jméno nastává také v případě, že mluvčí klade na tento větný člen důraz.
Některá jednoslabičná slova (např. mi, ti, to, se, si, jsem, jsi atd.) nemají vlastní přízvuk, jsou to tzv. příklonky, které tvoří přízvučný celek s předcházejícím slovem. Z tohoto důvodu nemohou stát na začátku věty. Např. ˈNapsal jsem ti ten ˈdopis.
Čtyřslabičná a delší slova mívají ještě vedlejší přízvuk na každé liché slabice, např. ˈnej.krás.ˌněj.ší.
Přízvuk v češtině zásadním způsobem nemění kvalitu a kvantitu (délku) samohlásek. Samohláska může být krátká i dlouhá bez ohledu na to, jestli je nebo není přízvučná. Nedochází k redukované výslovnosti nepřízvučných slabik.
S pevným postavením přízvuku souvisí i fakt, že přízvuk v češtině neplní lexikální funkci, tj. neslouží k rozlišení k významu slov. Na druhou stranu však je důležitým prvkem k rozlišení hranice slov v mluveném projevu, srov. např. ˈProč to ˈmáš? x ˈProč ˈTomáš?
Přízvuk v češtině je tzv. silový, tj. projevuje se zvýšením intenzity hlasu.
Prý jestli přizvuk a čestina je vůbec k pochopení...kucik wrote:Kde vraj a kde zas neni?pavad wrote:Ne každá první slabika přízvučná je,kucik wrote:Však tam je přízvuk nejvíce na první slabice.
přízvuk, čárky, čestina? Galeje!
Je to vůbec k pochopení?
Ň'ák se ti to nerýmuje.Čeština patří k jazykům s pevným přízvukem, který se vždy nachází na první slabice přízvučného celku, kterým je obvykle slovo. Výjimky jsou pouze v těchto případech:
Jednoslabičné předložky tvoří s následujícím jménem přízvučný celek, tj. přízvuk se přesouvá na tuto předložku: např. ˈPraha → ˈdo Prahy. Toto pravidlo bylo formulováno v 19. století jako velmi striktní. V současné době se však takto striktně neuplatňuje. Bývá to v případě dlouhých slov, která mají 4 a více slabik: např. na ˈkoloˌnádě. Tím se zabraňuje vzniku velkého nepoměru mezi jednotlivými přízvučnými takty. Přesun přízvuku z předložky na jméno nastává také v případě, že mluvčí klade na tento větný člen důraz.
Některá jednoslabičná slova (např. mi, ti, to, se, si, jsem, jsi atd.) nemají vlastní přízvuk, jsou to tzv. příklonky, které tvoří přízvučný celek s předcházejícím slovem. Z tohoto důvodu nemohou stát na začátku věty. Např. ˈNapsal jsem ti ten ˈdopis.
Čtyřslabičná a delší slova mívají ještě vedlejší přízvuk na každé liché slabice, např. ˈnej.krás.ˌněj.ší.
Přízvuk v češtině zásadním způsobem nemění kvalitu a kvantitu (délku) samohlásek. Samohláska může být krátká i dlouhá bez ohledu na to, jestli je nebo není přízvučná. Nedochází k redukované výslovnosti nepřízvučných slabik.
S pevným postavením přízvuku souvisí i fakt, že přízvuk v češtině neplní lexikální funkci, tj. neslouží k rozlišení k významu slov. Na druhou stranu však je důležitým prvkem k rozlišení hranice slov v mluveném projevu, srov. např. ˈProč to ˈmáš? x ˈProč ˈTomáš?
Přízvuk v češtině je tzv. silový, tj. projevuje se zvýšením intenzity hlasu.
Protože's mých snah parazit,kucik wrote: Ň'ák se ti to nerýmuje.
Zalezu zas do své sluje.
Nechci, není!pavad wrote:Prý jestli přizvuk a čestina je vůbec k pochopení...
(ironie života: z nějakého důvodu budu z tohohle skládat za pár týdnů zkoušku... a ne, vážně ty přízvuky neslyším 
, ale už jsem udělala i jiné zkoušky z věcí, které mi osobně nedávaly smysl). 
